Václav ROMAN

Je mi 28. Jsem Tepličák. Učitel na OA Teplice, scenárista, herec a veselá kopa.

Zakládající člen "DS 4 pod peřinou", člen "SDO Derniera" Pardubice a "Hereckých kurzů Ley Čihákové".
 

Datum a místo narození:	5. května 1981 v Mostě (ne pod mostem)
Přezdívky na internetu:	DAI, Day Romandy, Romanday
Email:	day@seznam.cz
Znamení zvěrokruhu:	Býk
Co mám rád	holky, party, Vlastu Buriana, bílé víno, být "on the road"
Studijní prospěch:	modrej diplom
Heslo na netu:	****** (v této podobě ovšem nefunguje)
Preferované jídlo:	Hranolky s tatarkou, řízek (po tom se můžu přímo užrat).
Preferované pití:	Voda, pivo, grepový juice (protřepat, nemíchat).
Oblíbené tv pořady:	Prison Break, Heroes, Twin Peaks, Red Dwarf, Přátelé, Days of our Lives, LOST, IT, Black Books, The 4400, ... and many others!
Moje oblíbená muzika:	Dracula, Jesus Christ Superstar, Evita, Hair, Beatles, Queen, Paul Simon a Garfunkl, Jon Bon Jovi, Elán, No name, Janek Ledecký...ale vlastně poslouchám všechno.
The best films:	Pulp Fiction, Statečné srdce, Good Will Hunting, Smrtonostná zbraň 1 - 4, Marečku, podejte mi pero!
Rodinný stav:	svobodný - zamilovaný :)
Oblíbený vtip:	Šli dva a prostřední upad. :)))
Oblíbené romány:	Lee Child - Jatka, Vladimír Páral - Muka obraznosti, Michael Crichton - Koule, Victor Hugo - Bídníci, Stendhal - Červený a černý

 

MOJE DIVADELNÍ HRY komedie Dva v jednom aneb Jak se bydlí v Čechách Hra o dědictví aneb Tohle jste dělat neměli! Hra o dědictví 2 aneb Co jste to zase udělali?! Sandy Pandál a Žabka pohádky O nejkrásnější princezně Pohádka tragikomedie Trosečník Losers milostná tragédie Amor a Rosalinda filmový scénář Neposkvrněné početí Monte Lope aneb Pane, jak se dělá maškaráda?

Básnické sbírky: První sníh (1999) Třesky plesky (2000) V lavině lásky (2000) Chmury života (2001)

I n t e r v i e w   1. Kolik ti je, kdy, kde, jak a proč ses narodil ;o) co děláš za školu... základní věci... Na svět jsem přišel v Mostě. Zrozen ve znamení býka v den výročí květnového povstání. V ten den má svátek Klaudie. Jako malý jsem se divil, proč dostávám dárky na Klaudii, když se tak nejmenuji. A navíc když nejsem ani holčička. Letos sfouknu dvaadvacet svíček a rozdíl mezi svátkem a narozeninami již dávno chápu. Studuji na Fakultě sociálně-ekonomické v Ústí nad Labem. Sen je FAMU, ale pro tu ještě musím vyzrát.  2. v kolika letech jsi napsal první divadelní hru a jak se jmenovala? První komedii jsem stvořil v sedmnácti. Nese název "Dva v jednom". Byly zrovna vánoční prázdniny - čas klidu a pojídání. Než se šlo v novém roce poprvé do školyměl jsem hotovo a začal jsem dávat dohromady soubor. Krátce jsme zkoušeli, ale tehdy to ještě bohužel nevyšlo. 3. děláš divadlo aktivně? Pokud ano, kde a jak dlouho, jak ses k němu dostal?  Ano, v Teplickém Krušnohorském divadle zkoušíme v rámci divadelních kurzů Slaměný klobouk a Blbce k večeři (stálou scénu v Teplicích už nemáme).  Dále máme s několika přáteli divadelní soubor Pomeranč ze sna. Někdy v roce 1999 nás dala dohromady právě tato moje hra, ke které je tento program. Donedávna jsme nacvičovali pokračovaní hry, kterou dnes uvidíte, ale z toho prozatím sešlo. Místo toho jsme se vrhli po mé prvotině (2v1). Zkoušíme jako vzteklý a snad už co nejdřív bude premiéra. Jinak své první divadelní krůčky jsem udělal na základce. V pohádce "Sněhurka a sedm trpaslíků" jsem ztvárnil hned dvojroli - myslivce a komorníka. To byl úplný začátek. Pak to šlo ráz na ráz.  4. jaký žánr tě nejvíce oslovuje jako diváka?  Neupřednostňuji žádný žánr. Do divadla se chodím zasmát i popřemýšlet - podle toho, co hrají. Nejoblíbenější seriál: Twin Peaks. Režisér? Samozřejmě David Lynch. 5. jaký žánr je ti vlastní jako autorovi?  Rád píšu komické scénky. Na plesy, školní představení nebo prostě jen tak. Ono je lepší, když se lidi smějou, než brečí. Pokud tedy nebrečí smíchem. 6. co všechno jsi už napsal, co všechno píšeš a kolik toho je?  Dřív jsem psal samé smutné věci. Dal jsem to přečíst kamarádce z Prešova. Po několika dnech se mě zeptala, proč píšu tak truchlivé věci. Na světě je přeci i bez toho tolik bídy a utrpení. Neuměl jsem odpovědět. Slíbil jsem jí, že už budu psát jen samé veselé věci. Což se mi snad zatím daří. A co mám zatím na triku? Tři komedie, plno scének, několik povídek, jeden filmový scénář (zatím nerealizovaný), pokus o tragédii,.....  7. co plánuješ ty a vaše divadlo?  V divadle bychom v prvé řadě chtěli vyjet co nejdříve s "Dva v jednom", v příští sezóně máme v merku "Sluhu dvou pánů" a nejspíš doděláme "Dědictví II." Snad nám ta kumulace dvojek přinese štěstí. Já osobně mám spoustu snů a přání. Zmíním jen to největší - dál se věnovat divadlu a jednou (a to snad brzy) filmu. Plánů a projektů se mi honí hlavou....nechte se překvapit. Snad se mi to povede.

Let´s start at the begining ...

Dalo by se říct, že svou kariéru má ještě téměř celou před sebou. Jeho první kontakt s herectvím jsme zaznamenali během jeho studia na základní škole. Navštěvoval třídu s rozšířenou výukou matematických a přírodovědných předmětů, a asi aby si odpočinul od množin, tak se přihlásil do hereckého kroužku paní učitelky Buřičové. Ve Sněhurce a sedmi trpaslících dostal záviděníhodnou roli komorníka, který měl asi celé dvě repliky. Projevil nesouhlas se strohostí svého textu a bylo mu povoleno své kratičké zkazky rozšířit. Učinil tak s chutí, ovšem jeho sáhodlouhé monology mu nebyly povoleny, neboť přesahovaly běžný rámec divadelní hry. Stejně to dopadlo i se scénou, v níž přesvědčuje krále, aby se oženil s krásnou kněžnou, z které se mimochodem vyklube zlá baba čarodějka. Navrhl, aby král byl jiného mínění a komorník by ho o tom, s čím v původní verzi souhlasí, po jadrné hádce a šermířském souboji přesvědčil. Opět zavrhnuto. Nutno podotknout, že v této hře žádný komorník vlastně ani být neměl, neboť ve scénáři je zcela jasně napsáno komorná. Václav Roman odmítal ovšem zcela kategoricky hrát ženskou roli. Nakonec se mu podařilo udělat jednu změnu, komorná byla přepsána na roli mužskou. Alespoň něco. Těsně před premiérou se stala věc, která by se těsně před premiérou z boží milosti stávat neměla. Jeden z herců onemocněl. Konkrétně ten, který měl hrát myslivce. V souboru panovala smutná a vražedná nálada. Co teď? honilo se všem hlavou. "Co já?" honilo se zase hlavou Vaškovi, který narozdíl od ostatních vytušil svou velkou příležitost. Nakonec všichni souhlasili s tím, že kromě komorníka ještě Vašek Roman zaskočí za myslivce. Myslivec měl ve svém repertoáru rovněž dvě kusé repliky. Dvě plus dvě rovná se čtyři. Díky svým matematickým znalostem si spočetl, že toho sice moc není, ale pro začátek lepší než nic. Ony dvě věty, jež myslivec pronáší v dialogu se Sněhurkou se ani už nemusel učit, neboť s něčím podobným počítal už celou dobu. Pro jistotu uměl celou hru nazpaměť, aby mohl zaskočit kohokoliv, nebo popřípadě všechny. Při premiéře, která byla zároveň i derniérou, zcela zapomněl na to, že hraje ještě myslivce, tento výpadek se přisuzuje jeho velké trémě. Když bylo z jeviště do zákulisí voláno "myslivče!" a nikdo se neozýval myslel si o nepřítomném herci své, až mu došlo jak se věci mají, že on je tím myslivcem, hodil na sebe kamizolu a vylétl na scénu. Vůbec si nevšiml, že mu na krku visí motýlek z komorníka. A tak tedy sehrál prvního myslivce s vázankou.   Divadlo a hlavně pak smích a potlesk diváků ho učarovaly natolik, že začal koketovat s myšlenkou, že se stane hercem. Snil o stříbrném plátně, Hollywoodu a slávě. Byl tím vším tak unesen, že pro to nic nedělal a jen čekal, kdy přijde nabídka od americké agentury. Jenže kde nic tu nic.

Jednoho dne si všiml plakátu:"Výuka herectví v DDM". Kurzy vedla proslulá operní pěvkyně Lea Čiháková, která za herecký život nabyla na prknech spousty zkušeností a teď se o ně s adepty herectví dělila. Zde se poprvé setkává se svým budoucím režisérem a kolegou Zdeňkem Stejskalem, a dalšími budoucími členy Pomeranče. Podruhé v životě se zde učí mluvit. Tentokrát se ovšem nejedná o to říct má-ma nebo tá-ta, to už ostatně dávno umí, ale o složitější jazykové prvky a útvary. (Crnky brnky vlky plky - 5x, jen si to zkuste. Jde vám to? Jo? To Vaškovi dělalo potíže.) Kromě tohoto nacvičovali veršovanou pohádku O bubácích, v níž dostal teď už opravdu záviděníhodnou roli hloupého Honzy. Při čtení se projevil jako sadista, neboť místo "ukrojím si kus krajíce", řekl "ukrojím si kus zajíce", ale hru odehrál celkem s přehledem, i když by se našlo dost věcí, na které by se dalo upozornit. Jako kuriozitku k tomuto představení nutno dodat, že před příchodem na jeviště byl se svým přítelem Jéňou Onufem, jenž hrál rytíře Jasoně, skryt před zraky diváků na záchodku. S paní Čihákovou se kromě této pohádky připravovala i inscenace Rozmarný duch od Noela Cowarda. Zde hrál jednu ze dvou mužských rolí, doktora George Bradmana, na kterém autor s textem asi dost ušetřil, možná ale není jen ten doktor rozený mluvka. Přibývaly nové a nové tváře,a aby jim byla osvětlena zápletka procházela hra postupně prvním, druhým a třetím čtením (jako v parlamentu). S premiérou se počítá na jaře roku 2001. Držme palce. Maje zvládnuté základy herectví, chtěl se Vašek Roman vepsat do paměti lidstva i jako autor dramatických děl. Během vánočních prázdnin roku 1998 napsal komedii, kterou podle hlavní dějové zápletky pojmenoval Dva v jednom (2 v 1), aneb Jak se bydlí v Čechách. Je o tom, jak spolu žijí dva manželské páry v jednom bytečku, hádají se a hádají, až dopadnou ještě hůž než na tom jsou. Hra doposud nebyla realizována, ale dva pokusy o to už byly učiněny. Snad tedy do třetice všeho dobrého. O velikonočních prázdninách začal psát, psal a dopsal divácky úspěšnou komedii Hra o dědictví aneb Tohle jste dělat neměli!. Ano, je to k neuvěření, ale skutečně mu k vytvoření tohoto díla postačilo těch několik málo dní. (Samosebou že se neošidil o možnost naplácat bezostyšně svou sestru Alenu pořádnou rákoskou.) V nedávné době autor dokončil své zatím nejrozsáhlejší dramatické dílo"Amor a Rosalinda", které zaslal do soutěže o hru pro Národní divadlo. Výsledky by měly být v lednu 2001. A pokud se tato hra umístí na prvním místě, a pokud ND znovu nevyhoří, máte se na co těšit. Herecká dráha (filmograf)