HALABALA show
autor: Václav Roman
název: Žádost o bytovou jednotku - scénka
Do kanceláře přichází jakýsi muž. U stolu sedí úředník a dělá, že má práci.
Úředník - Dobrý den. Co si přejete?
Uchazeč - Pozdravpánbu. Já chci byt.
Úředník - Být? Ale prosím vás, vždyť vy už jste, čímž je problém vyřešen. Nashledanou.
(Znovu se zahloubá do nějakého spisu.)
Uchazeč - Já ale neříkal, že chci být, nýbrž byt.
Úředník - To jsou ale dvě naprosto odlišné věci. Měl byste si ujasnit, co vlastně chcete.
Uchazeč - Ale já mám naprosto jasno, to jenom vám to pomaleji dochází.
Úředník - Cože? (pauza) Aha. Dobrá, co si tedy přejete?
Uchazeč - Byt, ksakru. To je ale asi na bytovém úřadě dosti neobvyklý požadavek, co pane
úředníku? Daleko častěji se tady asi zabýváte řešením problému "být nebo nebýt",
nemám-li pravdu?
Úředník - Být nebo nebýt? To už v něčem bylo, že.
Uchazeč - Ano, to je ze Shakespeara.
Úředník - Ach tak., a nevíte náhodou, kdo to napsal. Víte, rád bych si to přečetl.
Uchazeč - Teď si nejsem jistý, ale myslím, že nějaký Hamlet.
Úředník - Hamlet. Děkuji vám. A teď k věci. Co si přejete?
Uchazeč - Už mě začínáte silně rozčilovat. Ještě jednou vyslovíte tu otázku ze svých úst, tak se
neudržím a vy na vlastní kůži poznáte sílu lidu.
Úředník - Prosím vás, uklidněte se. Jste ve veřejné budově.
Uchazeč - Na to já vám se....se vykašlu.
Úředník - Jestli se správně upamatovávám, pak jste přišel zažádat o byt.
Uchazeč - Ano, dovolte abych složil poklonu vaší skvělé paměti.
Rychle mi učiňte nějaké nabídky, ať se můžu začít stěhovat.
Úředník - Nebuďte zbytečně horlivý. Vše má svůj čas. Získání bytu je běh na dlouhou trať,
řekl bych, skorem takový kratší maratonek, na jehož počátku je tento formuláříček,
který spolu nyní vyplníme.
Uchazeč - Nuže dobrá. Co zmůžu já obyčejný človíček, proti nesmyslnému úřednímu postupu?
Nic. Půjčte mi ten formuláříčečiček a propisovačečičku, ať vám to můžu vyplničičkovat.
Úředník - Když dovolíte, tak do toho lejstra učiním zápis já sám. Pochopte, vy se v tom tak
nevyznáte.
Uchazeč - Pokud umíte číst a psát, tak prosím, pak to bude bez problémů.
Úředník - Budu se vás ptát, načež vy budete odpovídat.
Uchazeč - Obráceně by nám to asi bylo na nic.
Úředník - Začněmiš. Vaše jméno.
Uchazeč - Vychodil.
Úředník - Vychodil. To je křestní nebo příjmení?
Uchazeč - Copak vy to nepoznáte? (Kroutí hlavou) Abych vám udělal jasno, pak uvedu
celé své jméno, které zní Tomáš Vychodil.
Úředník - Ale to jste měl říct hned, že máte dvě jména. Já už to napsal jak jsem to napsal.
Co s tím teď mám dělat? Budu to muset trochu poopravit. Tak, v pořádku. Narozen?
Uchazeč - Ano.
Úředník - Dobře, píši tedy ano. Kdy?
Uchazeč - Ale to už je dávno, to by už nikoho nezajímalo.
Úředník - Já tuto kolonku tedy proškrtnu. Věk máte?
Uchazeč - Věk? No, zatím ještě ne. Jsem ještě mlád, ale snad se dožiju vysokého věku.
Úředník - Prozatím to tedy také proškrnu. Měl někdo u vás v rodině cukrovku?
Uchazeč - Ano, babička. Obhospodařovávala pěti hektarové pole.
Úředník - Hm. Jste majitel nějakých cestovních dokladů?
Uchazeč - Ano, samozřejmě. Vlastním mapu Prahy, Šumavy a dokonce jsem si koupil i autoatlas
Kanady.
Úředník - Můžu se vás zeptat, z jakého důvodu?
Uchazeč - Můžete.
Úředník - Z jakého důvodu?
Uchazeč - Nechal jsem se zmanipulovat davem a skoro jsem emigroval s rodinou Ferků.
Úředník - Vy?
Uchazeč - Ano, já. Prodal jsem auto, byt, ženu prostě všechno, a pak mi došlo, že mám apatický
strach z letadel a vůbec ze všeho, co létá. Já se kolikrát leknu i mouchy. Cesta lodí
nepřipadala v úvahu, neboť mě se udělá špatně, jen z toho když sleduji z Karlova mostu
tok Vltavy. Z těchto důvodů jsem byl nucen zůstat. Fuj, to jsem se lekl. Moucha jedna
pitomá. Pokračujme. Co tam máte dál?
Úředník - Další body se týkají studia.
Uchazeč - Tak to můžete rovnou celé proškrtnou, neboť já žádné studium nevlastním.
Úředník - Prosím vás, já mluvím o vzdělání.
Uchazeč - No, a já o studiu.
Úředník - Nechte toho a radši mi řekněte, do jakých jste chodil škol.
Uchazeč - Tak já jsem vychodil....
Úředník - Ano, to už vím. Vaše jméno jsme odbyli už na záčátku, teď se pídíme po vzdělá....
Uchazeč - Já jsem vychodil základku, a pak jsem přešel na čtyřleté gymnásium, které jsme po
osmi letech zdárně absolvoval.
Úředník - Gratuluji.(To je exklusivní výkon. Nyní asi chodíte na vysokou?
Uchazeč - Ne, na velkou, většinou tak obden, někdy denně. Tam mě napadá, že zrovna na dnešek jsem měl v kalendáři puntík. Počítám, že to na mě co nevidět přijde. Ale nebojte se. Jsem
přeci chlap, tak to nějak ustojím. Na druhou stranu vy taky nejste žádná baba, takže
byste jistě zdárně přežil případnou katastrofu, tedy abyste rozuměl, kdybych se náhodou
pos...
Úředník - Nechme to být a vraťme se k našemu formuláříčku. Jakého jste náboženského vyznání?
Uchazeč - To snad není třeba znáti?
Úředník - Věřte, že je, jinak bych si vás na to neodvážil zeptat. Nuže.
Uchazeč - Jsem bez vyznání. Vyloučili mě z církve.Bylo mi strašně líto Ježíše, jak musí
pořád viset. Zželelo se mi ho a sundal jsem ho z kříže. I samotný papež se za to na mě
moc a moc zlobil. Asi ze závisti, že to napadlo mě a ne jeho samotného.
Úředník - Napíšu vám do žádosti "Spasitel těla Krista".
Uchazeč - To mi pomůže?
Úředník - A víc než si myslíte, to si piště.
Uchazeč - Piště radši vy, já nemám na co a hlavně čím.
Úředník - Teď budou následovat důležité a zapeklité otázky politického charakteru, takže se
pekelně soustřeďte. (Pauza)
Uchazeč - Víc soustředěnější už ani nemůžu být.
Úředník - Jste ženat?
Uchazeč - Co? Teda, cože? Teda, prosím? Kde je nějaké politické zaměření?
Úředník - Nebojte se, všechno přijde. Ostatně oznámil jsem vám to v budoucím čase, jakože
to bude.
Uchazeč - Nejsem.
Úředník - Ale jste. Vždyť vás vidím. Dokonce si na vás můžu i ....
Uchazeč - Nesahejte na mě. Nejsem ženatý.
Úředník - Já taky ne.
Uchazeč - Co je mi do vás? Žádám tady o byt já nebo vy?
Úředník - Vy.
Uchazeč - No tak prosím. Jak jsem řekl, nejsem ženatý, svou ženu jsme prodal do bazaru.
Úředník - Aha. Byl jste v ÚV KSČ?
Uchazeč - Ne, pouze v ÚV Kladno.
Úředník - Ha, co to je?
Uchazeč - Ústřední výtopna Kladno.
Úředník - Ach tak. Nebyl jste nějak politicky angažován v době totality?
Uchazeč - Ne. Proboha, proč si tady připadám jak při výslechu?
Úředník - Ptám se já! - Co v době okupace fašisty? Nepatřil jste mezi kolaboranty?
Uchazeč - Kolik si myslíte, že mi je? Narodil jsem se v době, kdy většina čelních představitelů
NSDAP vstoupila v Argentině do důchodu. Z 2. světové války mám pouze jeden
zážitek.
Úředník - Můžete mi povědět jaký?
Uchazeč - Neříkejte mi, že to potřebujete také znát do svého formuláříčečičku.
Úředník - Ne, to vskutku nepotřebuji. Já se ptal jen čistě ze zvědavosti, ale když nechcete, pak ....
Uchazeč - Nuže dobrá, nenechám se dvakrát pobízet. Nechtěl jsem vám sice ten smutný příběh
vyprávět, ale když takhle naléháte, nemám jinou volbu. To vám jdu jednou takhle
časně z jara lesem a co nevidím. Houba. Nenapadlo mě nic jiného, než do ní kopnout.
Chvíli na to mě omráčil ohlušující výbuh. V místě, kam dopadla ona houba zel v zemi
kráter velikosti Macochy. Žádná houba, granát z vermachtu to byl.
Úředník - Vy jste hrdina. Vy jste zneškodnil životu nebezpečný granát.
Uchazeč - Ano, a spolu s ním ještě jednu babku, která sbírala v těch místech dříví.
Úředník - Mohla si za to sama. A my jsme v podstatě hotovy. Ještě bych prosil váš podpísek
a razítečko.
Uchazeč - Razítečko?
Úředník - Vy nemáte razítečko, ale to je špatné. Jé pardón, já zapomněl, že to tam stejně dávám já.
Hotovo.
Uchazeč - Udivuje mě jen jedna věc.
Úředník - Jaká?
Uchazeč - V celé té žádosti jsem nepostřehl jedinou narážku na byt.
Úředník - To bude tím, že jste nedával pořádně pozor. Teď už mi tady neotálejte. Hybaj, hybaj.
Uchazeč - Děkuji vám.
Úředník - Odejděte. Nemám na starost jen vás, ještě musím něco udělat s tou rodinou
Ferků, zrovna je poslali v balíku z Kanady, prý jsme je dostatečně neproclili, či co.
Dám vám vědět, až se uvolní nějaký byt.
Uchazeč - Dobrá, již půjdu. Tedy nashledanou. (odchází)
Úředník - To je dost, že vypad. Konečně klídek. Ještě tohle hodím do koše, a dám si šlofíka.
Snad si ten blbec nemyslí, že mu něco najdu, když sám žiju pod mostem.
Konec