Ve válce Václav Roman Sedím pod palbou a výstřely, v maličkém zákopu, přikrčen ku zemi. Všude kol peklo, já vprostřed toho, ze života mi možná nezbývá mnoho. Vzpomínám se slzavýma očima, jak mě má máma žít kdysy učila. Teď sedí za pecí, sama, bez svého malého syna, kdo z nás dvou se bojí víc, matka se cítí vinna. Vinna, že syna zplodila a ten jiné vraždí a jiné matky kvůli němu hroby slzou svlaží. |