Bude řeč o uvozovkách
Václav Roman
„Poznámka na úvod: uvozovka dole zde neuvozuje přímou řeč.
Nepochopili byste o čem budu nyní psáti, kdybych vám to ve stručnosti nevysvětlil. Uvozovky obklopují dané slovo nebo větu, a tak poukazující na to, že je to nadlehčující výraz, který by se do textu bez nich v žádném případě nehodil, nebo mu dodal hanlivý charakter a čtenář by se mohl oprávněně proti tomu ohradit. Leč ty dvě znaménka, psány podle toho, kde se nacházejí, buďto dole nebo nahorě, tam jsou a autor by čtenáři vytkl, že je slepý a nevšiml si jich. A co by mohl chudák proti tomu dělat? Nic. Snad jen odtrhnout zraky od textu narvaného těmito slovy v obklíčení a vrhnout se raději na jiný s nadějí, že tam budou uvozovky uvozovat pouze přímou řeč. Ale ouha, slepá důvěra se mu nevyplatila.
Jsem proti uvozovkám, které skrývají autory pod roušku imunity. Napíší něco a nemusí se za to stydět, protože ty dva znaky, mezi nimiž to je, tomu dodávají jakýsi neutrální, ba až od autora se distancující charakter. „To jsem sice napsal, ale už se mne to netýká. Je to v uvozovkách, chachacha." vysměje se vám pisatel.
Ba co víc vysměji se vám také já, protože tento fejeton jsem psal v těch pro mě požehnaných znaménkách, na začátku dole, na konci nahoře, takže s námitkami za mnou nechoďte. Adie."
Příště: „Psáno kurzívou"
-----