Tři sonetky zklamaného milence
Václav Roman

1

Láskou opředena naše mysl byla,
já hodně a ty snad ještě víc planulas tou vášní.
V objetí si se mi vidět chtěla,
já však opatrností u mne doposavad zvláštní,
než abych se stal naší lasky raděj strůjcem,
byl jsem vlastně jejím zhoubným škůdcem.


2

Vida, že ty mě nespoutaně miluješ,
nejprve pocítil jsem radost, ale pak jsem se bál.
Začal jsem se bát, že si z toho snad trvalý vztah slibuješ.
Nikdy jsem asi nezašel ve své prostořekosti dál,
než když přehlížeje tě a říkaje věci tak,
jež milenec má šeptat své drahé právě naopak.


3

Proč jsem měl strach? Proč jsem se bál? Musím se ptát.
Vždyť ztratil bych nejspíš málo a získal za to moc.
Ztratil bych volnost, začal bych lkát,
na druhou stranu představa, že s tebou strávím nekdy noc...
  Láska se nedá pít v doušcích, musíš ji hltat, vypít do dna,
  jedině tak se dá dobré víno poznat.


věnováno Veronice H.



Další