SYNU, TO NEJDE!!
U stolu sedí starší muž(OTEC). V ruce drží krajíc chleba a snaží se ho namazat máslem.
Přichází mladší muž (SYN).
SYN: Ahoj tati.
OTEC: Ahoj synu. Kdes byl? Už je jedenáct.
SYN: Já vím kolik je hodin. Mám hodinky. A jsem už plnoletý, takže se ti snad nemusím referovat o každém svém kroku.
OTEC: To máš pravdu. (pauza- otec dokončil mazání chleba a s pocitem hrdosti si své dílo prohlíží) Tak kdes byl?
SYN: Dobře, prozradím ti to. Měl jsem rande s moc prima holkou.
OTEC: No konečně. Já už se bál, že tě ženský nezajímají. Neošívej se tak.
Vždyť si proseděl posledních pár let u počítače a hrál stupidní hry.
SYN: Nebyly stupidní.
OTEC: Figurka kačera Donalda hopsající po monitoru ze shora dolů, která občas vystřelí po nějakém slizkém stvořením –
máš pravdu, to není stupidní. To je totiž naprosto imbecilní.
SYN: Ale to bylo celé moje dětství.
OTEC: Teď jsi z toho naštěstí už vyrostl. Co ta tvoje holka? Kdy ji přivedeš ukázat?
SYN: Je to holka, je pěkná a… já bych to radši řekl Tobě a mámě dohromady. Abych jí pak nemusel říkat ještě jednou to samý.
OTEC: Obávám se, že to nepůjde.
SYN: Jak to?
OTEC: Máma totiž před chvilkou volala, že přespí u kamarádky.
SYN: Zase?
OTEC: Hrajou prý kanastu.
SYN: Jó tak kanastu?
OTEC: Prosím tě, nech toho! Mluvíme snad o tobě. Jak ses s tou holkou seznámil.
SYN: Šel jsem takhle jednou po břehu řeky a co najednou před sebou nevidím?
OTEC: Spíš by mě zajímalo, co vidíš.
SYN: Pečlivě na hromádku složené dámské oblečení.
OTEC: Neříkej. I košilku?
SYN: I košilku.
OTEC: I podprsenku?
SYN: I podprsenku.
OTEC: I…I…kal…ponožky?
SYN: I ponožky, i sukni, i… kal…kal…prostě všechno. Řekl jsem si. Dobře, tady je oblečení, ale kde je jeho nositelka.
Přejel jsem pohledem vodní hladinu. Tu jsem ji spatřil. Plavala směrem ode mě. Bylo to už k večeru a začínalo se šeřit….
OTEC: Tyhle detaily můžeš vynechat.
SYN: Chvíli jsem ji pozoroval, a pak jsem se rozhodl k činu.
OTEC: Svlékl ses a plaval za ní?
SYN: Ne. Schoval jsem její oblečení do křoví. Když se přiblížila ke břehu, odešel jsem, abych mohl znovu přijít.
Když jsem se vrátil, pátrala po svých šatech. Nejdříve si mě ani nevšimla. Zaregistrovala mě, až když jsem si odkašlal.
Nejdřív se styděla. Zakrývala svou nahotu, ale pochvíli přestala být cudná a bylo to.
OTEC: Jak se ti to povedlo?
SYN: Našli jsme rychle společné téma. Taky hrála Kačera Donalda. A pak že je to imbecilní hra.
OTEC: Řekl jsem stupidní.
SYN: To máš jedno. Každopádně to mezi námi vypadá dost vážně. Dneska jsme se spolu dokonce bavili o svatbě.
OTEC: Tos to vzal hopem. A jak se vlastně jmenuje?
SYN: Má nejkrásnější jméno jaké jsem kdy slyšel. Marie Májová. Je z vedlejší ulice. Její rodiče vlastní koloniál.
OTEC: Synu, musím ti něco říct.
SYN: Já vím, tati. Máš strach, co na to řeknou Májovi. Ale oni už to vědí. A nevadí jim to.
OTEC: O tohle vůbec nejde. Víš, jak bych ti to jenom řekl. No prostě jsme už s maminkou dobrého čtvrt století.
SYN: A ty to chceš nějak oslavit?
OTEC: O to taky nejde. Nechci. Ale nech mě domluvit. S maminkou jsme se měli vždycky rádi. Nikdy jsme se nepohádali,
ale byl tu jeden problém. Nevyhovovalo mi její pojetí sexu. Prostě mě neuspokojovala. Musel jsem se vyřádit jinde, no a
Marie Májová je moje dcera. Musíš na ní zapomenout.
SYN: Ale tati…
OTEC: Hele, nealejuj. Přijmi to jako chlap. Zítra jí řekneš, že sis našel lepší, nebo že by vám to stejně neklapalo a bude to.
Teď hybaj do hajan. Alou.
SYN celý zkroušený odchází. Otec jí chleba. TMA.
Další den.
Otec sedí na židli a pochrupuje. V ruce plácačku na mouchy.
SYN: Ahoj tati. Ještě nespíš?
OTEC: Ne. Čekám na tebe. Je jedna v noci. Jak si to představuješ?
SYN: Naplácáš mi?
OTEC: Ale vlétla mi sem moucha. A tvoje máma to vzala jako záminku mé neschopnosti. Zle mi vyčinila.
SYN: Kde je teď?
OTEC: U kamarádky. Prý se nevrátí dřív než bude mrtvá.
SYN: Máma?
OTEC: Ne, ta moucha. Slyšíš jak bzučí. Prásk! Vedle. - Kdes byl?
SYN: Ale znáš to…za děvčaty.
OTEC: Já když byl v tvých letech, tak jsem kolikrát taky byl za děvčaty. Je vidět, že ses potatil. Prásk!
SYN: Škoda že tady není máma…
OTEC: Jak jsem říkal - hraje kanastu. To by mě zajímalo, co ji na tom furt baví. Co tvůj nový objev?
SYN: Nejkrásnější holka na vesnici. Sice chudá jak myš, ale…
OTEC: Na bohatství nezáleží. Hlavně že má… hlavně že má…. Že má všechno, co žena má mít.
SYN: To teda má. A kdejaká jiná jí tu její výbavičku může závidět. A bylo tak jednoduché ji zbalit.
OTEC: Jak jsi to dokázal?
SYN: Nabídl jsem se jí, jestli nechce pomoci s hnojem. Chtěla z rovna rýt zahrádku. Flirtovali jsme spolu.
Říkala, že by se jí hodil nějaký vůl. Nabídl jsem se.
OTEC: Takže jsi jí zryl zahradu. Z toho však nevyplívá, že jsi získal její srdce.
SYN: Když jsem měl hotovo, vyzvala mě, jestli s ní nechci jít na seno.
Tam mi ukázala své vnady a já jí předvedl jak umím dělat shyby.
OTEC: A jaké byli ty její vnady? Povídej! Přeháněj!
SYN: To se nedá popsat. S Janou Studničnou si žádná jiná nezadá.
OTEC: Říkáš Jana Studničná?
SYN: Ano..
OTEC: Tak to prrr. Ruce pryč od nositelky toho jména….
SYN: Proč?…. Snad ne…to ne!
OTEC: Ano. Je to má dcera. Stejně jako Marie Májová. To víš, sex tvojí mámi mi nikdy nevyhovoval.
Tak jsem se musel vyřádit jinde.
SYN: Já se na to…(prásk – zabije mouchu)
OTEC: Tys jí zabil. To jsi pašák. Zavolám mámě, že se může vrátit. – No tak. Nebuď labuť, najdeš si jinou.
Další den
OTEC: Chodíš domů čím dál později. Že tys zase nějakou klofnul.
SYN: Je doma máma?
OTEC: Ne. Kanasta.
SYN: Dneska to nebudu okecávat. Řeknu toliko jméno. Jitka Potočná.
OTEC: Ty máš teda smůlu! To je taky tvoje nevlastní sestra. Hlavu vzhůru. Jednou se ti poštěstí.
SYN: Katka Svobodová?
OTEC: Moje dcera. Jak se jí vede?
SYN: Jiřina Pokorná?
OTEC: se smíchem odchází
SYN: Co jsem to za smolaře. Tolik krasavic jsem mohl mít. Marie Májová, Jana Studničná, Jitka Potočná,
Katka Svobodová, Magdalena Urbanová, Petra Nestoudná, Jana Nesvadbová a dnes Jiřina Pokorná.
Jedna jak druhá krásná jako obrázek od Leonarda da Vinchi. Ale všechno to jsou mé nevlastní sestry…
MATKA: Co truchlíš, synu?
SYN: Ale můj otec, tvůj manžel je pěkný chlípník.
MATKA: Já vím. Já vím. Je to prasák první kategorie.
SYN: Cože dnes nehraješ kanastu?
MATKA: No…kamarádka nečekaně odjet na služební cestu.
SYN: Maminko, musím se ti svěřit s tím, co mě trápí. Už asi osmkrát jsem se zapletl s pěkným děvčetem.
Už asi osmkrát byla svatba na spadnutí a už asi osmkrát jsem se dozvěděl, že má milovaná je má nevlastní sestra.
Můj otec je snad otcem každé hezké holky v tomto městě.
MATKA: Tohle ti vrtá hlavou?
SYN: Ano.
MATKA: Buď klidný. Nic si z toho, co ti tatínek říká nedělej. On totiž vůbec není tvůj otec….