15 Nenechávej mě příliš dlouho čekat, neb již brzo pozdě na vše bude, vedle svého mé jméno si dosaď, světem se nám mnohem líp půjde. Nevšední vílo mých všedních dní, šeptej mi v ucho laskavá slova, já ti budu milencem, co nezradí, denodenně budem prožívat lásku znova. Pojďme spolu běhat v rozkvetlá luka, objímat se a líbat na rty dlouze, poslouchat, kolikrát nám kukačku kuká podléhat slastné nekončící touze. Má vílo, učarovalas mi hlavu; po tobě mé srdce je plné hladu. 16 Jakkoliv velká byla má investice, jako ztrátu nebudu ji účtovat, neb moh´ jsem získat převelice - s tebou se věrně milovat. Po ránu se budit vedle tebe, počítat tě za své druhé já, cítit, jak nás ten hřeje a říkat: "Jsi láska má" - to byl by můj čistý zisk, z kterého i ty bys brala, kvůli němu se vyplatil ten risk - zkoušel jsem, však tys odmítala. Chci život prožít, ne protrpět - s tebou se mi radost vrátí zpět. 17 Proč zlobíte se na nešvary mládí, vždyť jste taky takový byli, nedělejte, že vám snad vadí, že jsme se trochu pobavili. Už vím, vám nejde o náš věk, o to, že máme sílu, život před sebou, že vůči vám neznáme žádný vděk, že si pořád dokola vedem svou, vás štve věc těžšího kalibru, máte zlost, že jste se dříve narodili, nepoznali mou sladkou vílu - a hlavně, že nemohli milovat ji. Jen stejně staří jako já, ví přesně, co žít znamená. 18 Člověk se pídí po smyslu bytí, ptá se sám sebe častokrát, co naplní jeho vlastní žití, zda stačí to, že má rád. To víte, že to stačí, když můžu se svou milou být, pak nic nemám radši, než milý úsměv vyloudit. Kdo by od života čekal víc, když nad lásku není? O tomto citu nutno říct, že celý vesmír mění. Kdyby lásky nebylo, komu by se tu líbilo?věnováno Míše V.
19 Kdo se jenom narodí a zemře, a přitom světu nic nedá, zmizí jak v moři Temže, nezůstane ni tečka bledá. Však po člověku duchaplném, jenž něco pěkného stvořil, kupu dětí, nebo řádku poém, zbude dost, neb neživořil. V dětech je tvá budoucnost, jim předej hořící pochodeň, než tebe povolají na věčnost, v nich navždy se zachovej. Vždyť co krásnějšího může být, než v dětech se znovu narodit?