Sandy Pandál a Žabka
Václav Roman (day@seznam.cz)
Postavy:
Sandy Pandál
Žabka (mladý pár)
Plevka – obchodní cestující, který uvízl ve městě (muž kolem třicítky)
Karásek – pouliční prodavač bot – (starší muž)
Matylda – ulítaná aktivistka, bláznivá – (žena kolem třicítky)
___________________________________________________________
Sandy se setkává s přibíhající Matyldou. Sandy nese transparenty.
Sandy
Hej, Matyldo! Všude tě hledám.
Matylda
Já tebe taky. Máš to?
Sandy
Jo všechno. Tady. Podívej.
Ukazuje Matyldě transparenty. Ta je čte.
Matylda
„Levný botky, brzo bosky.“ –– „Naše boty do roboty!“ - „Boty z Číny, brzo díry.“
Sandy
Tak co? Jakej jsem?
Matylda
Hm, dobrý. Pak se tady sejdem.
Sandy
Jo. A kam s tím jdeš?
Matylda
Jenom opravit chyby.
Matylda odbíhá.
Sandy
Vždyť tam žádný nejsou. Počkej. A je pryč. Povětroň. Ta snad nosí sedmimílový boty.
Plevka (ze zákulisí)
Zatroleně! To snad ne!! Já se na to můžu …
Sandy
Co se děje? Haló, pane. Jste OK?
Plevka (přijde na scénu)
Jo. Já jo. Ale moje auto ne.
Sandy
Nepovídejte, že jste dostal botičku?
Plevka
Jo. Odskočil jsem jen kvůli jedné zakázce. Pět minut. A už tam byla. Jaký číslo tady má policie?
Plevka loví mobil.
Sandy
Stejný jako všude. 158. Ale nechte si zajít chuť. Mají padla.
Plevka
Cože?
Sandy
No jo, jak jim skončí pracovní doba, jsou k nezastižení.
Plevka
Jakže?
Sandy
Tady se nikdo nikam nežene. Tady po pracovní době ani kuře nehrabe.
Plevka
Ale to znamená, že…ne. To ne!
Sandy
Ale ano. Musíte počkat do zítřejšího rána. Nejste první. A to buďte rád, že není pátek.
Plevka
Jsem přímo blahem bez sebe,
že není pátek.
Přichází Karásek – pouliční prodavač. Má s sebou plno bot.
Karásek
Nejkvalitnější česká obuv za lidové ceny. Kupte si jednu botu a druhou dostanete zcela zdarma! Nohy jako v bavlnce. Za hubičku. Paničky, pánové – kdo si koupí neprohloupí. Hej Sandy Pandále, nechceš nový sandále? A co vy pane? Nechcete botičky?
Plevka
Ne! Zmiz mi z očí!!
Sandy (naznačuje Karáskovi, co se Plevkovi stalo)
Botičkář.
Karásek
Aha. – V noci může přituhnout, nechcete tyhle botky? Mají teplou vložku.
Plevka
Nechci žádný boty. Rozumíš! Nechci! Jediný co chci, abyste mě nechal na pokoji.
Karásek (stranou)
Aby ses nepotento … máš umět parkovat, amatére.
Karásek nasupeně odchází.
Sandy
Pardon. Odbýt Karáska je umění.
Plevka
Dobrý. Hlavně, že je pryč. Nevíte o nějakém ubytování, pane pane….
Sandy
Sandy Pandál. Říkejte mi Sandy.
Plevka
Plevka. To ubytování byste nevěděl, Sandy?
Sandy
Tak jste se přece rozhodl zůstat, Plevko?
Plevka
A mám snad jít do Prahy pěšky? Naštěstí nemám nic až do zítřejšího poledne, takže to nebudu řešit. Zůstanu přes noc, ráno zaplatím pokutu a pojedu dál.
Sandy
OK. Na ubytování se můžeme přeptat v hospodě. – A máte štěstí. Dneska tu bude pořádně rušno.
Plevka
Jak to?
Sandy
Asi za hoďku začne stávka proti dovozu levný obuvi z Asie. Zrovna jsem vyráběl transparenty, ale potrhlá Matylda s nimi někam odběhla. Jeden pro vás určitě zbude.
Plevka
No to by mohlo být zajímavé.
Sandy
To si pište. Už nás spoustu kvůli tomu aušusovýmu dovozu vyhodili z filiálky. Mě zrovínka před týdnem.
Plevka
To je mi líto.
Sandy
No jo. Snad tou stávkou něco dokážeme. A co vůbec děláte vy?
Plevka
Já? Já jsem jen obchodní cestující. Prodávám botníky.
Sandy
Neříkejte! Botníky? O tom jsem ještě neslyšel. Teda že by je někdo prodával.
Plevka
A to jste si myslel, že rostou na stromě?
Sandy
No, né….
Plevka
Pracujeme tiše a efektivně. Kdybych nedostal botičku, tak se vlastně nikdy nesetkáme.
Sandy
OK. Někdo je musí prodávat. Záslužná činnost. - Botička do botníku.
Přichází žabka.
Sandy
Hele, Plevko. Támhle jde Žabka. Moje přítelkyně.
Plevka
Hm. Pěkná žába!
Sandy
Hej, Žabko. Ten večer platí?
Žabka
Dej si odlez, Sandy Pandále! Nikdo na tebe není zvědavej!
Plevka
Přítelkyně?
Sandy
No, bejvalka. Ale jednou se zase dáme dohromady!
Plevka
Určitě! Hele Sandy, povíme si o tom v hospodě. Nějak mi vyhládlo.
Sandy
Jasně. Dneska je specialita – řízek jak podrážka.
Sandy a Plevka odchází. Z druhé strany přichází Karásek se svým sortimentem.
Karásek
Lidičky, botičky. Kupujte botičky. Za lidové ceny pro lidi. Boty pro malé i velké, pro muže i ženy. Botky pro vaše pesánky a kočičánky. Kvalitní česká obuv. Sandále, pantofle, kozačky, polobotky, holínky, střevíčky, cvičky, piškoty, tenisky, fáračky, sněhule, tretry, sněžnice – kupujte! Kdo to shání, je to k mání. U starého dobrého Karáska.
Přibíhá Matylda. Nese transparenty.
Karásek
Á, ulítaná Matylda – nechceš botky? Měl bych tu pro tebe speciální tretry. Každá druhá bota zdarma.
Matylda
Bereš na sekyru? Nebereš. Tak si to strč za klobouk. A nebo víš, co? Vezmu si jeden krém na boty.
Karásek
A na jaké boty, slečno?
Matylda
Potřebuju jen doplnit jeden nápis. Dopsala mi lihovka.
Karásek
Dobře, dobře. Tady je ten nejčernější. Bude to stát suma sumárum ….
Matylda
Tady za to máš transparent.
Karásek jí dal krém, dostal za to transparent. Karásek se tváří překvapeně. Matylda zase odbíhá.
Matylda (za běhu)
Za chvilku to začne, tak s tím nechoď daleko.
Karásek
Budu poblíž. (čte) „Ani krok bez českých bot.“ To je dobrý! (vykřikuje) Ani krok bez českých bot! Kupujte si české boty. Od Karáska, za hubičku, za lidové ceny české boty, ani krok bez nich. Kupujte….
Karásek zajde stranou.
Sandy a Plevka vychází z hospody – už si tykají.
Plevka
Teda jestli to, Sandy, dobře chápu, vy jste spolu nikdy nechodili?
Sandy
No, vlastně ne. Ale měli jsme k sobě vždycky hodně blízko.
Plevka
Jo, to jsem předtím viděl.
Sandy
Teda, já k ní měl vždy blíž.
Žabka přichází na scénu – nese kopačky. Sandy ji uvidí, až když ho osloví. Plevka ji vidí hned.
Plevka
Teď k ní máš hodně blízko.
Sandy
Co?
Žabka
Sandy Pandále, tady ti oficiálně dávám kopačky.
Žabka mu dá kopačky a odchází.
Sandy
Ale….to ne….
Plevka
Hlavu vzhůru. Stokrát lepší kopačky, než španělská bota. Nebo ten řízek a lá podrážka.
Sandy
Žabko, pojď si to vyříkat!
Žabka se vrátí.
Žabka
A uvědom si, Sandy Pandále, že jsme spolu nikdy nechodili.
Sandy
Tak když jsme spolu nikdy nechodili, proč mi dáváš kopačky?
Žabka
To jsou čínský. Jsou tak levný, že ti je můžu dávat každý den znova a znova. Dokud ti to nedojde.
Sandy
Cože? Tys koupila ty šmejdy? Ty! Ty! Zrádkyně! Už tě nechci nikdy vidět!
Žabka
No konečně. Svatej klid. Konečně.
Žabka odchází. Sandy za ní hodí kopačky.
Sandy
Už nikdy víc. Nikdy rozumíš? A já si myslel, že tě miluju. Já tě miloval…já tě miluju. Já tě miluju. Počkej! Vrať se! Ne, zůstaň kde jsi, mrcho! Stávkokazko!
Kope do kopaček.
Plevka
Tak už klid! To by stačilo. Jsi přece chlap, ne?
Sandy
(s brekem) Ona mi dala kopačky. A ještě ke všemu padělanou značku!
Plevka
Vím. Byl jsem tady.
Sandy
Co jsem komu udělal, že mám takovou smůlu? Co jsem komu udělal?
Plevka
To nemá cenu. Jdu se ubytovat. A vzchop se, než se vrátím.
Plevka odejde. Sandy sedá na zem kousek od kopaček. Je hodně nešťastný. Přibíhá Matylda s transparenty.
Matylda
Všude tě hledám a ty tu bulíš. Jak malej harant. Podívej, jak jsem udělala pěkný transparenty.
Sandy
Ale…ale ty přece já….
Matylda
Pochválíš mi je potom. Co to tady je? Padělaný Nike kopačky číslo 46! Cože? Ty jsi zradil!!
Sandy
Nech si to vysvětlit.
Matylda ho nic vysvětlit nenechá. Začne ho tlouct transparentem.
Matylda
Kolaboruješ s nepřítelem! Na hranici s tebou. Fuj!!!
Sandy
Já je nekoupil – já je dostal.
Matylda
Dostal? Měls je odmítnout. Hanba. Třikrát hanba. Hanba, hanba ….
Sandy
No, ještě jednou.
Matylda
…hanba.
Sandy
Dala mi je Žabka. Definitivní konec.
Matylka
Cože? Vždyť jste se k sobě tak hodili. Nepřeskočilo jí?
Sandy
Mi povídej. Máma žije v domnění, že bude co nevidět svatba a teď tohle.
Matylda
Můj ty Sandy Pandálatej. To je překvápko. Ale jak to? Nebyl jsi na ni moc hrr?
Sandy
Já nevím … Žabka je moje první, pochop.
Matylda
Aha. Aha. S tím se musí něco udělat. A aušusový kopačky. No prosím – taková bota – Nike s tvrdým „Y“.
Bere opatrně boty a dává je jako nějaký nebezpečný materiál do pytlíku.
Matylda
Odnesu je na rozbor. Ty tu zůstaň, nikam nechoď, nebav se s cizími lidmi! Seženu Žabku.
Sandy jí chce ještě něco říct, ale než se nadechne je Matylda pryč. Z hospody přichází Plevka.
Plevka
Voda neteče, televize nehraje, v rádiu to chrastí.
Sandy
Luxus, ne?
Plevka
Já si nestěžuju. Ani nemůžu. Kniha přání a stížností už je popsaná.
Sandy
Stížnostma?
Plevka
Ne, receptama asi. – Co tady s tebou bylo před chvilkou za ženskou?
Sandy
Ale takový potrhlo. Ulítaná Matylda jí říkáme. Drobet jí šplouchá na maják. Proč?
Plevka
Jen tak. Docela pěkná žába.
Sandy
(vzpomene si na Žabku – znovu popotahuje) Žabka … Žabko, proč jsi mi to udělala? Proč?
Plevka
Dobře! Už dost! Jestli se budeš dál chovat takhle, nebude s tebou žádná holka nikdy chtít chodit. Jasný? - A já přepiluju botičku a odjedu co nejdál odsud.
Sandy
Ale já ji miluju.
Plevka
A už jsi jí to řekl do očí? Nebo o tom jen pořád dokola mluvíš s ostatníma? No?!
Sandy
No, napsal jsem jí to do dopisu.
Plevka
A? Co odpověděla?
Sandy
Nic. Já jí ho ještě nedal.
Plevka
Čím dál lepší. A nějak jinak jsi jí to nenaznačil?
Sandy
No já nevím, jestli se to počítá….ve snu jsem jí to řekl.
Plevka
A to bylo ve tvým snu nebo v jejím?
Sandy
V mojem.
Plevka
Ne, to se nepočítá. Heleď s tím něco uděláme. Když už jsem tady uvízl, a nemám nic jiného na práci, tak s tím prostě něco udělat musíme.
Sandy
Jako co?
Plevka
Ty se musíš naučit chovat před holkama. Jinak jsi měl rovnou jít do kněžskýho semináře. Nejdřív si zahrajeme hru na upřímnost. Řekneme jeden druhému, co si o něm myslíme. Od srdce.
Sandy
Když mi to pomůže.
Plevka
Nějak začít musíme. – Takže ty jsi bystrej, inteligentní kluk, ale jakmile máš oslovit holku, chováš se jak magor. Teď ty.
Sandy
Jo jo. Jak magor. Máš pravdu. – Takže ty jsi z Prahy a prodáváš botníky.
Plevka
Nic upřímnějšího bys tam neměl? Ty teda válíš. Ještěže terapii potřebuješ ty ode mě a ne naopak. S tím tvým magorstvím musíme zatočit. Jo a na oplátku bych byl rád, kdybys o mě utrousil jedno, dvě dobrý slůvka před Matyldou.
Sandy
Třeba že jsi z Prahy a prodáváš botníky?
Plevka
Něco na ten způsob. A teď pojď a bedlivě mě poslouchej. Hlavně se nesmíš bát, co ti ta holka odpoví. Lepší je vědět pravdu rovnou, než si měsíce….
Sandy
Roky.
Plevka
…roky (zakroutí hlavou) budovat virtuální vztah.
Karásek (z dálky)
Ani krok bez českých bot!
Plevka
Karásek. Pojď, dořeknu ti to v autě.
Odchází. Přichází Karásek s transparentem.
Karásek
Ani krok bez českých bot! Nedělejte krok bez českých bot!
Do jeho pokřiků přichází Žabka v doprovodu Matyldy.
Karásek
Holky, zdali vaše kroky děláte s českými boty?
Matylda
Karásku! Vem si jinej transparentem. S tímhle mi už lezeš na nervy.
Karásek vymění transparent. Čte.
Karásek
„Dup, dup, dup.“ – Hm, to zní taky dobře.
Matylda
Oddupej!
Karásek
Dup, dup, dup!
Karásek oddupe stranou.
Žabka
Kvůli čemu mě sem táhneš? Kvůli Pandálovi, nebo těm padělanejm Nikům?
Matylda
Kvůli tomuhle! (Podává jí transparent.) Budeš se mnou stávkovat!
Žabka
Zase? Tak co mám křičet? – (Matylda jí ukáže nápis na transparentu.) Ne, tohle v žádným případě!
Matylda (rázně)
Jestli to nebudeš křičet, řeknu tvojí mámě o těch Nikeách!
Žabka
Ne! Ty bys do toho fakt zatáhla Starou pantofel?
Matylda
Klidně i tvýho tátu Starou fáračku!
Žabka se přemáhá.
Žabka
Jsi děsná! Dobře. Ale dělám to jen kvůli tomu, že mě vydíráš!
Matylda
Je mi jedno proč, ale hlavně už začni stávkovat! Jsme ve skluzu!
Žabka
„Odpusť mi to, Sandy.“ „Odpusť mi to, Sandy!“
Žabka nejprve potichu, potom zvyšuje na hlase… „Odpusť mi to, Sandy“ – to je nápis na jejím transparentu. Matylda se k ní přidá se svým transparentem.
Matylda
České boty do roboty. České boty do roboty.
Hluk přiláká i starého Karáska. Přidupe zpátky.
Karásek
Dup. Dup. Dup.
Povykují jeden přes druhého. Na scénu nakoukne Sandy. Je nervózní. Plevka ho nakopne a on doletí přímo mezi stávkující. Plevka zůstane stát opodál. Sandy se snaží překřičet stávkující.
Sandy
ODPOUŠTÍM TI, ŽABKO! PROMIŇ!
Žabka k němu chce jít, ale Matylda je roztrhne. Okřikne Sandyho a rve mu do ruky transparent – je doslova posedlá davovým šílenstvím.
Matylda
Neromantikuj a stávkuj!
Sandy
Ale já….(Nechá se strhnout davovým šílenstvím!) Boty z Číny, brzo díry. Boty z Číny brzo díry.
Každý si křičí svoje heslo. Po chvíle je přeruší Matylda.
Matylda
Pauza. Odbory nařízená přestávka na nadechnutí.
Sandy a Žabka stojí blízko sebe. Karásek vedle Matyldy.
Karásek
Myslíš, že to má cenu, když tu kromě nás vlastně nikdo není?
Matylda
Má! Kdo to neuvidí přímo teď, mrkne se na to večer ve zprávách!
Karásek
A neměli by to natáčet, aby to tam bylo?
Matylda
Ty snad ztrácíš víru v naší věc! (Začne ho bít transparentem. Utíká před ní stranou).
Karásek
Už mlčím. Dup. Au. Dup. Au. Dup….
Sandy
Žabko. Tenhle okamžik jsem si vždycky přál, ale taky se ho bál.
Žabka
Sandy, ne.
Sandy
Žabko, já…já prostě musím. Jsi první a poslední, na kterou každej den myslím. Vím, že jsem ti to měl říct dřív, a jestli je pozdě … nekoukej na mě takhle. Žabko, ty pláčeš.
Žabka
Sandy. Sandy, Sandy.
Plevka (radí mu potichu)
Když nevíš, co říct, tak jí polib!
Sandy obejme dojatou Žabku. Do toho se vrací Karásek a Matylda. Plevka se zase stáhne.
Karásek
Dup…au…dup…au….dup…au.
Matylda
Pro příště si odpusť ty kecy. Bych klidně mohla být tvoje dcera! – (Uvidí Sandyho a Žabku.) Děti moje. Já to věděla už od začátku. Vám to tak sluší.
Karásek
Nechcete si koupit novorozeneckou obuv? Speciální slevy pro mladé páry.
Žabka
Na to je ještě brzo, Karásku. Dík, Matyldo. Nebýt tebe…
Matylda
Ale prosím, tě. Na oplátku se budeš aktivně účastnit každý mojí stávky!
Karásek přesto nutí Žabce boty pro malé dítě. Ta si je nakonec začne prohlížet. Předstírá zájem.
Sandy
Ty, Matyldo, než budeme pokračovat ve stávce, musím ti něco říct.
Matylda
Hele, Sandy, mě nebal. Už máš Žabku.
Sandy
Ale prosím tě. Vždyť jsi něco jako moje druhý já. Ale je tu jistý člověk, kterému se líbíš.
Matylda
Fakt? Ale to…
Sandy
Nekecám. Na mou duši na psí uši…
Matylda
A kde je? Jakej je? Řekni mi o něm všechno!
Sandy
No tak je z Prahy a prodává botníky.
Matylda
Můj ideál! A kdy přijede?
Sandy
Stojí za tebou.
Plevka mezitím přešel za Matyldu. Ta je tak nervózní, že se není schopná otočit.
Sandy
No, otoč se.
Plevka jí zakryje oči.
Plevka (mile)
Hádej, kdo je.
Matylda
Prodavač botníků z Prahy! Můj ideál!!
Otočí se. Usmívá se. Když se na něj podívá, usměv ji zmizí z tváře. Plevka čeká, že mu padne kolem krku, ale místo toho mu dá pořádnou facku. Nikdo nechápe.
Sandy
Co děláš?
Matylda
Ty vrahu. Ty se ještě opovážíš přijít mezi nás. Styď se. Hanba, hanba, hanba!
Plevka
Klid, nech si to vysvětlit.
Matylda
Já nic vysvětlit nepotřebuju. Zmiz odsud!
Sandy
Jestli jsem to dobře pochopil, tak ty už mého kamaráda Plevku znáš.
Matylda
Tvýho kamaráda? Ten gauner je tvůj kamarád?
Sandy
Prodává přece botníky. Není žádný gauner….
Matylda
Jo, není? Jenomže v těch botníkách pašuje boty z Asie! A ty v tom jedeš s ním! Tady jsi skončil. S Žabkou taky! Pojďte odsud!
Žabka, která byla zabrána do výběru bot od Karáska najednou nechápe. Matylda ji chytí za ruku a táhne pryč. Karásek jde za nimi, protože vycítil dobrý obchod.
Žabka
Ale Matyldo, co to…?
Matylda
Nekvákej! Dala jsem mu za tebe kopačky.
Sandy
Žabko, vrať se!
Žabka se vzpírá, ale Matylda je silnější. Plevka jde stranou, tře si tvář, kam dostal facku. Sandy nechápe, která bije. Žabce spadla na zem jedna novorozenecká bota. Sandy ji sebere a prohlíží si ji.
Plevka
To se moc nepovedlo! Hele, Sandy,…
Sandy
Nech mě bejt!
Plevka
Asi bych měl s barvou ven.
Sandy si sedne bokem, stále drží botu. Vzlyká.
Plevka
Co jsem ti říkal? Nes to jako chlap.
Sandy zaloví něco v kapse. Podává Plevkovi klíč.
Plevka
Co to je?
Sandy
Klíč k tvýmu autu. Odjeď a už se sem nevracej!
Plevka
Mno, myslím, že nejsem jedinej, kdo tady měl nějaký tajemství.
Sandy
Jo. Jsem polda. Pár dní. A vlastně kvůli tobě. Jsi první, kdo to ví. Spokojenej?
Plevka
V tom případě jsem tvůj první případ. Tak kolik?
Sandy
Tolik bys dohromady nedal, ani kdybys prodal všechen ten aušus. Plevka Tretka – že mě to nedošlo dřív.
Plevka
Já vím, zvoral jsem to. Ale chci to napravit. Vysvětlím jim to. Bude to zase dobrý. Uvidíš.
Sandy
Co chceš vysvětlovat? Co? Je konec! Nic s tím nejde dělat. Nic!
Plevka (paroduje ho)
Je konec. Nic nejde dělat. Nic. Co chceš vysvětlovat? Co? – Takhle se chováš. Měl bys dospět. Jo živím se dovozem těch „aušusových“ bot. A co? Každý se musí nějak živit. I ty lidi, co je tam v Asii vyráběj. Jsou na tom stokrát hůř než vy tady. A stávkovat nemůžou! Tak si tu bul, ale nemysli si, že se kvůli tobě zblázní svět!
Plevka odchází – ale ne k autu, ale do míst, kam odešli Matylda a spol. Sandy se pohrouží do sebe – usíná – zatmívačka.
Druhý den ráno
Roztmívačka.
Sandy spí na zemi, v ruce stále drží botičku. Přichází Karásek.
Karásek
Ranní ptáče dál do skáče. Kupujte nové hopsáče. Dovoz až z Číny. Deset bot za cenu jedné! Kupujte. (všimne si Sandyho) Sandy Pandále, vstávej!
Sandy se probouzí.
Sandy
Hrome, já usnul.
Karásek
Nechceš hopsáče?
Sandy
Hopsáče?
Karásek
Hopsací botky. Novinka z Číny.
Sandy
Z Číny? Ty prodáváš aušusový boty? Ty?
Karásek
Hodně se změnilo, Sandy. Hodně. Fabriku zavřeli, a padlo embargo. Takže jsme tím doslova zaplavený.
Sandy
Sakra. Jak dlouho jsem spal?
Karásek
Celou noc, Sandy. Celou noc. Jo, a abych nezapomněl. Tady máš druhou do páru. Poslední český botičky.
Karásek mu dá druhou dětskou botičku.
Sandy
Ale tu má mít přece Žabka. Kde je?
Přichází Matylda. Nese nové transparenty – nepopsané.
Karásek
Těžko se mi to, Sandy, říká. Těžko.
Sandy
Co???
Karásek
Odjela v noci s Plevkou. Nadobro.
Matylda
Sandy, potřebuju abys napsal nový transparenty. Tentokrát na hodinky. Za hoďku se stavím.
Matylda odchází. Sandy za ní kouká.
Karásek
Jo, český hodinky půjdou taky do kytek. – Jsi v pohodě, Sandy?
Sandy
Jo, Karásku, v pohodě jako nikdy. Myslím, že kvůli mně se svět nezblázní.
KONEC