Růže za sna
Pepa
Anežka - Pepova žena
Franta - jejich zeť
Jana - jeho žena, dcera Pepy a Anežky
Děje se v Čechách na přelomu 20. a 21. století.
Slovo autora úvodem.
Milý herče popř. herečko,
dostává se vám do ruky scénka, která ve své podstatě není jen obyčejnou scénkou, ale prvním obrazem
k mé komedii "Růže ze sna". Nehledejte v ní tedy žádnou velkou pointu, ta v ní asi stejně není.
Děj se totiž rozvine až v dalších obrazech.Velmi stručně: Přijede syn Filip, který byl vyloučen z Oxfordu
a přiváží si milenku, krásnou angličanku, která umí ovšem pouze anglicky. Nepodaří se mu ji ukrýt a všichni
si myslí, že ona je tou au-pairkou, kterou očekávají. Ona nerozumí jim, oni jí. Jestli namýtnete, že au-pairky
jezdí spíš od nás do Anglie než obráceně, pak máte pravdu, ale toto je na druhou stranu komedie a v té
je možné skoro vše. Pepa i Franta se do krásné Brigit bláznivě zamilují, ona je neumí česky odmítnout,
a tak je současně snoubenkou Filipa a milenkou Franty a Pepy. Závěr bude opět plný překvapení
a zvratů stejně jako v mé předchozí komedii "Hra o dědictví". Co? Vy jste to ještě nečetli? To se vám
ani moc nedivím, ale můžu vám to jako pyšný autor jen a jen doporučit.
Měli-li byste chuť a zájem sehrát si "Růži ze sna" celou, pak mějte prosím ještě malé strpení. Hra
totiž ještě není dokončena.
Děkuji za pochopení
Václav Roman
Akt 1.
Jana - Snad nikdo z nás žen, nechce již více trpět to ponižování, vydírání a znásilňování ze strany mužů.
Musíme říct dost a tím učinit jednou provždy konec všem těm útrapám s nimi. Jsem zhnusena stejně
jako vy, ba dokonce možná ještě víc. Musíme s tím co nejdříve něco udělat a nejlepší budu hned.
Pryč s muži! Ať žijí ženy!! Třikrát hurá!!!(Při vykřikování těchto hesel se dostává do tranzu)
Anežka - (Přichází) Hurá, hurá, hurá. (omluvně) Aha, trénuješ si proslov, tak to tě nebudu rušit.
Jana - Ale jen mě vyruš, stejně si tak už učinila, jsem ostatně tvá dcera. Vypadáš jakoby ses zlobila.
Co se zase stalo, mami?
Anežka - Peru.
Jana - Aha, a koho si dnes posadila na pračku? Mého muže (Anežka kroutí hlavou), tak tedy tvého muže?
(Anežka kroutí znovu hlavou). (Jana kroutí nevěřícně hlavou)
Anežka - Nemůžu ty lumpy nikde najít.
Jana - Lumpy? Horší pojmenování tě nenapadlo? To já bych věděla, ale kdybych řekla to slovo nahlas, letěla
bych asi z bytu, že jo mami?
Anežka - A rovnou na ulici.
Jana -Vždyť věděli, že budeš prát, jak si to mohli dovolit? Oni se klidně vypaří. Muži jsou prostě muži.
Dneska neuvařím Francoisovi ani nudli k večeři.
Anežka - Tebe jsem neviděla u plotny jak je rok dlouhej, a že je pořádně dlouhej.
Jana - Dobrá, tak mu neuvaříš ty, jasný?
Anežka - Už jsem hodila Pepovu porci drůbeži. Nic se nestane, když jí ještě trochu přilepším.
Jana - Já to pořád říkám: Muž je jen samej sval, žádnej mozek. Já bych....(Začne brečet dítě) Co je zase tohle?!
Anežka - Vidíš co děláš? Svým řevem si probudila vlastní dítě. Chudáček malinký Diderotek. Nemůžeš takhle
křičet když spinká.(Bere dítě do náručí)
Jana - Je to taky jeden z těch chlapů. Kdyby už něco vážil, posadila bych na tu pračku jeho. Co mi ho rozmazluješ!
Polož ho na zem! Je snad tvůj?!
Anežka - Nechceš si ho pochovat ty? Jsi přeci jeho matka. Neměla by si být na něj tak přísná.
Jana - Vždyť je to budoucí nepřítel naší Ženské unie. Pochybuju, že je to moje dítě. (K Diderotkovi) Proč pořád
tak křičíš?! Mám ti jednu vrazit!?
Anežka - To už možná trochu přeháníš. Šetři se na to, až se nám vrátí naši muži. (Zvuky ode dveří)
A hle, slyšíš zrovna odemykají. Pojď schováme se ať si poslechneme co si o nás pěkného myslí.
Jana - Já bych je raději ukamenovala už ve dveřích, ale jak myslíš mami. Schováme se. (Schovají se)
AKT 2.
Přichází Franta, který je v mírně podnapilém stavu.
Franta - To byla ale jízda, takhle mě musíš vytáhnout častějš. Teda jako nic proti tvojí dceři, ale tady žiju pod
pantoflem. Můžu ti tykat? Proč by ne, když jsme se na to vlastně napili, abych ale netyknul omylem
tý tvojí bukvici. Kde si?
Pepa - Ale rozbil jsem nějak dveře. (Přicházejí dveře za nimiž je Pepa - rovněž podnapilí)
Vypadli, mno. Kdes říkal, že mám nějakou bukvici? Tady by mi žadná bukvice dlouho nevydžela,
ta moje saň by každou vyhodila. Existenční otázka: není tady náhodou ta moje pneumatika?
Franta - Neboj.
Pepa - Ani ta tvoje huba natržená?
Franta - Tvoje dcera tady taky není. Jak si to myslel s těma bukvicema?
Pepa - Ale za mlada, když jsem chodil do parku tak jsem vždycky nějakou našel, nebo se na mě nabalila, to už si
dost dobře nevybavuju. Doma jsem jí okamžitě někam uložil a sledoval ji jak .....
Franta - ...se svléká?
Pepa - Ne, prosím tě na co ty nemyslíš; já jsem sledoval jak klíčí. Ale ta moje čarodějnice mi vždy můj předmět
bádání vyhodila z okna. Takže až se tě někdo bude ptát, který blbec vysázel pod okny buky, s klidem
řekni, že tvoje tchýně. Proto máme v bytě takové šero a výhled na hov....,
Franta - Ta moje už mi taky začíná vyhazovat moje věci.
Pepa - Co už postrádáš, zeťáčku? Doufám, že nevyházela z okna semena sekvojů, to by bylo.
Franta - Ne, já semínka nesbírám.
Pepa - Viděls´ někdy sekvoj? Neviděl, no vidíš. Protože sekvoj nemá semínka, ale semena.
Franta - No jo. Ale já od včerejška postrádám svoje časopisy. Měl jsem jich plnou skříň, a když jsem ji včera
najisto otevřel, v domnění si vezmu jeden do koupelny, postavily se mi hrůzou vlasy na hlavě.
Pepa - Alespoň něco, to mně už by se nemohlo postavit ani to. Musel jsem si to zkrátit, že prej takhle starej to
to mám jenom jako přítěž.
Franta - (zděšeně) Fakt jo, voni ti to.... ne ... to není možný,.... žes nic neřekl.
Pepa - Co ti budu říkat, tebe to čeká za pár let také, tomu se nevyhneš.
Franta - Ne. Ne. Ne.
Pepa - Zrovna včera jsem s tím byl u holiče.
Franta - Cože? U holiče?
Pepa - Snad sis nemyslel, že s tím budu chodit do nemocnice?
Franta - My-myslel.
Pepa - Tebe to nějak šokovalo. Jen se podívej jak mi to pěkně zarovnali.
Franta - Ne, nech to zandaný. To je dobrý.
Pepa - (kroutí nechápavě hlavou) Tak si alespoň sáhni, dělala mi to taková pěkná holička, šmik, šmik. Kokám, že
ty by sis tam měl taky co nejdřív zajít. Máš to už zbytečně dlouhý.
Franta - Co? Ty mě pozoruješ v koupelně?
Pepa - Proč bych měl?
Franta - Že víš, jak to mám dlouhý?
Pepa - Stačí snad že tě vidím teď, ne?
Franta - Kam jsem se to přiženíl?
Pepa - Ale má to svoje nezanedbatelné vyhody.
Franta - Jo? a jaký?
Pepa - Třeba se nemusím vůbec česat.
Franta - Ty si se celou dobu bavil o vlasech?
Pepa - Ne, asi s tebou budu mluvit o svojem frantíkovi.
Franta - To se mi ulevilo.
Pepa - To jsem rád.
Franta - Abych dokončil to s těma časákama, to si představ: jdu večer s košem....
Pepa - Počkej s košem chodím přeci já.
Franta - Ty si zrovna musel držet na střeše anténu, aby těm slepicím nezrněla Esmeralda.
Pepa - A jo, ale řeknu ti, já neviděl ani jeden díl tohoto seriálu, ale stejně ho nenávidím.
Franta - A jaký to bylo včera nahoře?
Pepa - Celkem fajn. Když nemrzne tak to jde. Ale pamatuješ, jak jsem tam jednou v zimě přimrznul?
Franta - Jak by ne. Do rána jsem se tě snažil odmrazit autogenem. Marně.
Pepa - Naštěstí přišlo jaro. Brrr, už na raději nebudu vzpomínat, eště že je teď teploučko. Nyní to můžeš
dopovědět.
Franta - Co?
Pepa - To s tím košem a časákama.
Franta - Jdu s košem, chci ho vysypat a co nevidím.
Pepa - Mě by spíš zajímalo co si viděl, než neviděl.
Franta - Tak dobrá.... otevřu popelnici a co vidím,....
Pepa - Co? pochlub se.
Franta - Neskákej mi prosím tě pořád do řeči. Popelnice byla plná mojich časopisů. Ta moje hrozná manželka je v té
skříni musela objevit a do posledního kousku je vyhodit. (s pláčem) Tak dlouho je kupuji, ani sem je
nestačil ani všechny projít.
Pepa - No tak, neplač. Jsi přeci chlap, ne?
Franta - Chtěl jsem si z nich ráno vybrat ty nejlepší, ale popelnice byla už prázdná. Chápeš to? Vždyť popeláři
jezdí vždycky až v pátek a to je zítra.
Pepa - Chápu to. Ráno jsem šel kolem týchž popelnic, a když jsem uviděl ty tuny papíru, napadlo mě, že by se na
tom dalo něco trhnout. Zavolal jsem kámošovy za sběrny, aby sem přijel s kamionem. Co ti budu povídat
museli jsme jet na dvakrát. Přemýšleli jsme, kdo je tady v ulici takový uchylák. Tak to si nakonec ty.
Franta - (nechápavě) Jakže? Ty si dal mojí sbírku časáků do sběrny? To...to...
Pepa - Klid. Dneska si se za výdělek za ně dosyta nachlastal.
Franta - Kdybych je prodal na nějaký burze, tak bych měl i na ojetýho bavoráka.
Pepa - Tak sis ho měl dát. Ale ty pořád jenom vodka, vodka, vodka. Kdybys tam nezačal vykřikovat, ať žije Lenin,
mohli jsme tam ještě teď sedět.
Franta - Vem ty časáky čert. Teď by mě zajímalo, kde jsou ty naše bukvice.
Akt 3.
(Z úkrytu vystoupí Jana a Anežka)
Jana - Už tady za závěsem vzteky vyklíčily a dohadují se, kdo z vás poletí oknem první.
Pepa - Ježiši kriste.
Franta - Kristovo noho.
Anežka - Tak pneumatikou si mě muži nazval. Jen by mě zajímalo proč?
Pepa - No proto.....
Anežka - Ticho, nedala jsem ti povolení mluvit.
Pepa - Už mlčím.
Anežka - A tady si vem čepici!
Pepa - Proč? Vždyť není zima.
Anežka - Dej si ji na hlavu a neodmlouvej. A co tak udiveně čumíš?
Pepa - Nechápu proč mám nosit v bytě s ustředním topením kulicha, jestě k tomu v létě.
Jana - Ach, vy muži, nic nechápete.
Anežka - Budeš ji nosit, protože pelicháš a mě nebaví koukat na ty tvoje vlasy všude kam se hnu.
Pepa - (stranou) Tak už zavři oči.
Anežka - Co si to tam žbrbláš?
Pepa - Že máš pěkný oči.
Anežka - Hele nech si ty svoje sexuální narážky, takhle se bav s chlapama v hospodě.
Pepa - No dovol.
Anežka - Co s tím kulichem děláš. Ty nevíš kam patří.
Pepa - Jasně že vím, přeci do skříně.
Anežka - (vytrhne mu čepici z ruky a narazí mu ji na hlavu.) Tak a už si dopelichal.
Jana - To je dost.
Franta - Připraven na polární výpravu?
Jana - Tobě doma neříkali, že když mluví dospělí, tak máš být zticha.
Franta - Myslel jsem, že....
Jana - Správně si použil minulý čas, teď už by ses na něco podobného sotva zmohl.
Pepa - Proč ksakru (sundá si kulicha), vždyť kvůli tomu jsme byl včera u holiče.
Anežka - Stejně ti tam ještě nějaký chmíří zbylo. (Znovu mu kulicha narazí) A opovaž si to znovu sundat, sic ti
zpřelámu ruce.
Pepa - Obě?
Anežka - Jaký dvě, smlouvat bys se mnou chtěl. To by se ti líbilo. Žádný dvě, všechny.
Pepa - Ale.. Ale já víc než dvě nemám.
Anežka - Nezapírej.
Pepa - Mlčím. A to to, teda toho kulicha budu nosit už pořád?
Anežka - Neboj na zimu ti ho vezmu.
Pepa - Ale to ho budu teprve potře...
Anežka - Ještě slovo a voškubu tě celýho do hola.
Pepa - Už mlčím.
Jana - Vy dva jste jasným důkazem toho jak jsou muži neschopní a nesamostatní. Vy dva se nedomluvíte ani ve
stejný řeči. Jeden myslí na bukvice, druhej zase na ženský, spojuje je jenom ta hospoda. Hrůza. Kdy-
byste neměli nás, tak jste namydlení a co víc....
Franta - Já mám mejdlo až za ušima, nechtěla by si jít se mnou do koupelny. Mohly bychom se namydlit
a pak třeba ....
Jana - (zíra s otevřenou pusou) Jak si dovoluješ mi skákat do řeči a .... a jak si dovoluješ mě takhle diskriminovat
primitivní sexuální narážkou. Nekop tě do hlavy náhodou kůň nebo ....
Franta - Ne, my jsme byli jenom s tvým taťkou v hospodě.
Jana - (zíra s otevřenou pusou) Jo, tak v hospodě, ale ...ale to já vím. Slyšela jsem celý ten váš živočišný dialog.
To bylo, jako by se bavila ropucha s oslem. (K Pepovi) Jak si to představuješ, vodit mého muže po
hospodách?
Pepa - Hele holčičko...
Jana - Holčičko?
Pepa - Jo, holčičko. Za prvé jsme byli jenom v jedný hospodě, za druhé jak si představuješ řvát na vlastního
otce, vždyť nebýt mě a mého dočasného poblouznění, tak nejsi na světě. Z toho poblouznění jsem se
hned dostal, ale následky nesu celý život.
Jana - A jak si ty dovoluješ řvát na mě. Já jsem tvá dcera a nebýt mě, tak jsi.....jak bych to řekla, mno, namydlený.
Franta - Jiné přirovnání tě asi už dneska sotva napadne.
Jana - Ty buď zticha. S těma časopisy si mě pěkně naštval, to si ještě vyřídíme. Ty učíš mého muže chlastat.
Pepa - Bylo to i jeho rozhodnutí.
Jana - Hele nelži, to by ho nikdy nemohlo napadnout, on není na takové mentální úrovni. (k Frantovi) Co na
nich vidíš? Copak já nemám něco co ony mají?
Franta - Máš nejspíš všechno jako ony, ale ještě jsem to nikdy neviděl.
Jana - A co o svatební noci? to ti to nestačilo?
Franta - Musím říct, že ne, jelikož k ničemu nedošlo. Jako důvod si uvedla...
Jana - Není třeba rozvádět.
Pepa - Kdo se bude rozvádět?
Anežka - Mlč a poslouchej!
Pepa - Už mlčím.
Jana - Ale na svatební cestě si si určitě přišel na své, že jo.
Franta - Opět musím říct že ne. Byl to sice skvělej nápad jet do Norska za polární kruh, ale koho mohlo napadnout,
že zrovna bude polární noc. Moc vám děkuji, panímámo, za dva týdny strávené v horské chatě bez
proudu.
Pepa - My jsem z ženou věděli, že se vám tam bude líbit. "Romantika s padesátiprocentní slevou", tak se ta akce
jmenovala, a ještě k tomu v Norsku. Vždycky jsem chtěl vidět západ slunce v Norsku. Škoda, že jsem
nemohl jet s váma.
Anežka - Abys tam někde zmrznul, to by se ti líbilo.
Franta - My jsme samozřejmě žádný západ slunce neviděli, neboť....
Pepa - Je mi jasné co jste asi celých čtrnáct dní dělali, i vy nestydové.
Franta - neboť byla celou dobu noc. A z toho co sis myslel, že jsme celou dobu dělali, nedošlo ani k nejmenšímu.
Jana, pořád chrněla a když jsem se já o něco pokusil, tak mě zmrazila vždy tím samým, nech to na ráno.
Na ráno jsem čekal celé dva dny, když říkám dny tak myslím noci.
Jana - Nedramatizuj to zas, jo.
Franta - Potom mi došla trpělivost, nasadil jsem si lyže a sjel do vesnice v domnění, že je den, ale byla zrovna
noc. Což už bylo na mě moc.
Jana - Nepokoušej se rýmovat!
Franta - Po dlouhém hledání jsem nalezl živou bytost, sice byl namol...
Jana - Jak jinak by mohl vypadat taky chlap,co?
Franta - ...ale alespoň něco. Po dlouhém dorozumívání při němž jsem spíše než řeč využil ruce a nohy, jsem se
dověděl, že slunce vyjde znovu za necelé dva měsíce. Tedy že už ho během svého pobytu neuvídím.
Jana - No tak neplač.
Franta - Naštěstí tam byla alespoň svíčka, při které jsem se holil. Horší dovolenou si už ani nedovedu představit.
Jana - Byla tam pěkná krajina, strmé hřebeny, fjordy a hlavně ....
Franta - a hlavně pěkná tma.
Pepa - Neříkej. Ale to jste nám neřekli.
Anežka - Vždyť nám to už naznačili nesčíselněkrát. Ty máš už větší sklerózu než...
Pepa - ....než ty.
Anežka - Ne, než soused od naproti, no ten jak se jen jmenuje, pořád si to jméno pamatuji a teď mi vypadlo.
Pepa - Myslíš toho vousatýho.
Anežka - No toho.
Pepa - Dumas.
Anežka - Co?
Pepa - Dumas. Alexandr Dumas se jmenuje přeci.
Anežka - Ale kdeže, ty byl zas takovej co porád něco psal, no ten, jak jim jenom řika, těm co furt píšou?
Pepa - Spisovatel.
Anežka - No, spisovatel. Ale ten už nežije.
Pepa - A jak to?
Anežka - Už dožil, umřel.
Pepa - To si se jistě spletla, protože můj přítel Dezider mi říkal, že teď od něj právě něco čte.
Anežka - To bude asi nějaký z jeho potomků. Ale ten soused se jmenuje... to je divný, vidíš už si mě tou sklerózou
nakazil taky.
Pepa - Já jsem ji nikdy neměl, to si chytla asi když si drbala na pavlači.
Anežka - Co, já snad nevěřím svým uším.
Jana - To chce klid. Mami hlavně nezapomeň dýchat.
Anežka - Ještě ty buď drzá.
Pepa - Jana, myslela jen abyses tím dýcháním moc neunavovala. Jen si odpočiň. Zkus chvilku nedýchat a pak
si zase odpočinem my.
Anežka - Ty máš teda nápady když si přihneš.
Pepa - Když o tom tak mluvíš, o tý skleróze myslím, tak mě dochází, že jí asi mám.
Anežka - Já jsem ti to hned říkala.
Pepa - Mě se ti úplně vypařili z hlavy takový ty pěkný věci, jako když si na mě byla něžná, kromě těch dvou
vzpomínek, viz Jana a Filip, mám v hlavě v tomto směru vymeteno.
Anežka - To se ti ani nedivím. Já si taky navíc nemůžu vzpomenout.
Franta - Phe, to máte ještě dobrý. Pokud já ovšem nebudu počítat svatební polibek, bylo naším největším
sexuálním zážitkem Janino umělé oplodnění, viz Diderotek.
Jana - (urazí se) A ničeho víc se už ani nedočkáš.
Franta - Jako tvůj manžel mám snad právo na trochu sexu.
Jana - Dokud na mě budeš řvát tak ne.
Pepa - Maj se pořád stejně rádi, dokonce bych možná řekl, že se mají rádi jako my, co myslíš mámo.
Anežka - To je mi tedy přetvářka. Teď mi říkáš mámo, ale ještě před chvilkou si mě označoval jako saň, pneumatiku,
čarodějnici a bukvici.
Pepa - Až na tu bukvici, to řekl Franta, je to celé pravda.
Anežka - Jakže?!?
Pepa - Jako že jsem to řekl, ale nemyslel jsem to samosebou vážně.
Anežka - Ty si ze mě budeš dělat dobrý den?
Pepa - Spíš už dobrý večer, (k ní) to bych si nedovolil.
Anežka - K dalšímu bodu. To že si porušil základní finanční zákon této rodiny ti jistě taky nedošlo.
Pepa - Co? Já o takovým zákoně nevím....
Jana - Neznalost zákona nikoho neomlouvá.
Franta - O jakym hloupym zákonu je řeč?
Anežka - Ty taky nedělej blbýho, zeťáčku. Přeci dobře víte, že svoje příjmy musíte předat nám.
Jana - Protože vy neumíte s penězi řádně naložit, což jste sami dnes dobře viděli. Zalezete do hospůdky a penízky
adie. Muži jsou metla lidstva.
Pepa - Tohle byla ale jenom taková bokovka.
Franta - Jednalo se o moje časáky, takže .....
Jana - Už ani náznakem nepřipomínej, že si měl někdy nějaký prasárny ve skříni.
Franta - Ta skříň jich byla plná.
Pepa - Musím ti dávat celý svůj měsíční příjem, výhry ze sázkových her a důchod mojí matky, který už 5 let
nelegálně dostáváme. Myslel jsem, že když si takhle přivydělám, tak to budou jen moje peníze. Moje
první peníze od naší svatby.
Anežka - Ty když si napiješ, tak žvatláš fakt blbosti. Ty přeci nemáš právo na vlastní peníze. Všechno co nějak,
jakkoliv získáš, je naše.
Pepa - Tvoje.
Anežka - Zbylo ti něco?
Pepa - Ani ne. (je vidět, že lže)
Anežka - (vražedný pohled)
Pepa - Vlastně jo, a vlastně skoro všechno, chtěli jsme to tady s Frantou roztočit až o víkendu.
Franta - On to vykecal, to není možný.
Jana - Buď rád, že se přiznal. Kdyby tak neučinil, neuvařila bych vám do konce měsíce ani škebli.
Pepa - Fuj, ty stejně nejím.
Anežka - Jana, chtěla říct, že já bych vám neuvěřila, jelikož tady nikdo jiný než já vařit neumí a taky nevaří.
Pepa - Když ty v tom máš ten monopol.
Anežka - Nech si ty svoje nadávky do hospody a dej mi ty nečestné peníze. Pujde to po dobrém nebo budu muset
zapojit svou sílu?
Pepa - Nedám, nedám (přitom vyndavá z kapes peníze)
Anežka - To je všechno.
Pepa - Ano, to je všechno. (Anežka mu sáhne do kapsy a vytáhne zbytek.)
Anežka - Dokonce měsíce bez jídla.
Franta - Ani zalhat neumíš.....
Jana - Na tebe ten půst platí samosebou také, z toho důvodu se moc nenamáhej mluvením.
Pepa - Já jdu spát.
Anežka - Jaký spát, počkej. To jsem vám ještě neřekla. Peru.
Pepa a Franta - Ne, to snad ne.
Jana - Je to tak matka pere, tak se rozpočítejte.
Anežka - Hybaj, hybaj.
Pepa - Dobrá já to rozpočítám. En-ten-tý-ky. (ukáže na Frantu) A můžu jít spát.
Franta - Ty si podváděl, já to přerozpočítám. En-ten-tý-ky (ukáže na Pepu) a já jdu spát.
Anežka - Abyste se zbytečně nehádali, tak nepůjde spát nikdo z vás. Franto, ty zaujmy místo na pračce.
Franta - Ale, já.....
Jana - Neodmlouvej a už ať na ní sedíš.
Franta - (odchází) Já tu pračku tak nenávidím, nenávidím.(v zákulisí kopne do pračky)
Jana - A nekopej do ní, nebo se rozbije a budeš to muset prát v ruce.
Pepa - Dva se na tu pračku stejně nevejdem, tak mi dopřejte poklidný večer nad knihou.
Anežka - Flákat by se ti chtělo, žádný takový. Ať už si na střeše u antény.
Pepa - (Odchází) Co zase dávaj za ptákoviny?
Anežka - Ptákoviny.
Pepa - Doufám, že se zalkneš smíchy. Já tu televizi jednou sabotuju, abych...
Anežka - Nežbrblej si tam zase a dělej já jdu zapnout televizi. A ne že tam budeš zase kouřit a já uvidím jen zrnění.
Pepa - Já nekouřím. To minule kouřil komín.
Anežka - Co, že kouříš jak komín? Ty kouříš jako továrna.
Jana - Zapínám televizi.
Franta - Pračka doprala, co teď ?
Jana - Jéžiš vyměň v ní přeci prádlo a per dál. Ty nevíš jak to funguje?
Franta - Ne, nejsem přeci pračka.
Jana - Ach vy muži.
Pepa - Co kdybych dal tu anténu do sběru. Nebo jí prodal na tý burze, to bych pak zase mohl do hospody.
Anežka - Už tam si, já pořád nic nevidím.
Pepa - Tak si nasaď brejle, babo, a hele dobrej večír sousede, to bych nečekal, že se tady dneska zase sejdem,
jé vy máte pivečko, a doutníky, můžu si nabídnou. Jo, děkuji, to víte, že vám to vrátím. Co bych taky já
dělal s prázdnou flaškou a vajglem. Ale je tady pohoda, že jo.
Anežka - Chop už se toho, nebo z toho zrnění zblbnu.
Pepa - Toho se nebojím, to už se stalo. Zejtra nám dávaj fotbálek, co. Myslíte, že zase vyhrajou, no proti těm
amatérům si myslím, že určitě. Au. Co je? Jo, vy fandíte těm druhej, já bych zapomněl. Ty taky vyhrajou.
Rád bych se na to podíval, ale nevím jestli se mi podaří ukecat ženu, aby mi držela anténu, ale ona té
ochoty nebude.
Anežka - Tebe tak někam poslat. Nedržíš tam prosimtě nějakou cizí anténu. Obrazovka je plná zrní.
Pepa - Tak se nazobej, slepice jedna. Sousede mohl byste se trochu natáhnout. Ne tak ne. Já myslel tak, abyste
chytil i naší anténu. No eště kousek, já vám trochu pomůžu. Vidíte že to jde.
Anežka - To je dost. (začne chrápat)
Pepa - A já si tady v klidu vykouřím doutníček a vypiju pivečko. Co sousede, vy s tím chcete pomoct, od čeho
jsou taky sousedé, že jo. Já vám to domlasknu, to si taky vemu. Jo to je lahoda.
Jana - (pustí pračku) Tak a kroť jí miláčku.
Franta - Raději bych krotil tebe, zlato. (facka)
Jana - Co se s tebou budu párat. (pračka probudí dítě) Zase řve. Kde je ta zpropadená au-pairka, už tady měla
dávno být. Ta bude určitě ten, ten transvestyta, takhle nespolehlivá by žena nemohla nikdy být. Ty neřvi,
tady máš dudla. Je mami nechrápej u tý televize. Anebo chrápej, a já si to přepnu na dvojku. (Zvuky
symfonie) To je ale pěkná hudba......chrchrupchrup..
Franta - Haló, slyší mě někdo, kromě tebe Diderotku, haló, ta pračka se nějak zcvokla, pomoc ta pračka si mě
asi spletla s hadrem a chce mě vyprat. Pomoc.
Pepa - To chce klid, zeťáčku. To je pohoda.