Pár slov o lásce,
která skončila dřív než začala

Václav Roman

Chtěl bych znát cestu k tvému srdci,
a zasít v něm cit nevinosti,
ba zároveň největšího hříchu,
to znamená dát ti lásku.

Dát však tak, aby se napůl mezi nás rozdělila,
by ani jedna duše později samotinká netruchlila -
  jak tomu mnohdy bývá.


Vzpomenu-li si na náš první valčík,
jak pěkné bylo s tebou tančit,
a což teprve náš přátelský polibek?
chce snad svět tyto krásné věci nevidět.

Vždyť, když dva se rádi mají,
pak nic vývoj citu nezastaví.
  Ptám se tedy - proč?


Proč nám nebylo přáno?
Chodit spolu zůstalo nám odepřáno,
přestože obě naše srdce říkají miluji,
a všechny překážky si s jejich řešením spojuji.

Zůstal jsem sám, zlomené srdce bolí,
na duši šrám, ta skutečnost hrozně studí.
  Však ty si na tom podobně.





věnováno Ditě H.


Další