Óda pro Beauty

Když potkal jsem tě kdysi prvně,
hned pocítil jsem k tobě lásku,
pomyslil jsem, žes vyrostla jen pro mě,
že pro tě dám svůj život v sázku.
Následoval vztah jako z porcelánu,
dětská láska je jak květ tulipánu,
co rozkvétá velmi brzy k ránu
a s tmou večera postupně vadne.

Teď, po letech, jež nás minuly,
během nichž tys do krásy vykvetla,
a šarmem svým s´mi hlavu popletla,
nastal čas začít znovu - od nuly, 
neboť každý náš společný den,
bude krásný jak nejhezčí sen,
na tvé rozhodnutí čekám jen - 
nebuďme již déle sami.

Tvé srdce, jež po lásce volá, bylo tím mým vyslyšeno, snad bytost tvá mi jej prodá, a ty dvě se pak spojí v jedno. Neboj, já koupím ho a koupím ho rád. Tvá ústa, co po polibku touží, jsou už blízko svému naplnění, ta má totiž stejná slabost souží, spojit se s těmi tvými chtějí. Hledáš-li ještě, pak našla si a dál už hledat nemusíš... ---------- Podruhé Můj kvítku luční, krásné poupě, na verše mé odpovíš svou pěknou básní, jež je tak nádherná až je zvláštní. Mé srdce se v těch slovech lásky koupe a prožívá, co dosud nepoznalo. Jen poděkovat, by bylo asi málo. Proto tě místo díků v srdci nosím a o šanci být ve tvém prosím. ------ Potřetí

Jak by bylo všude krásně, kdybych tam byl s tebou. S tebou prožíval hravé vášně, och, jak by bylo všude krásně, kdybychom tam byli ve dvou. Moci se tě dotýkat, moci tě hladit a vědět, že ti to nebude vadit, to bych si přál, to bych chtěl, a možná i víc... Však jen to, co bych směl, a víc nic... Ruku tvou do té mé vzít, obejmout tě do náruče, tím spojit v jedno naše duše. - Dám ti všechno, co budeš chtít. Pojď, až teď nastal čas žít.