V psychiatrické ordinaci
Václav ROMAN
Z = Zlodějka
D = Doktorka
Z: Ty jo! To je pěkná ordinace. Žádný mučidla jako u zubaře. Kdeže to jsem? (podívá se do papírů) Psychiatrická ordinace. Takže předsíň blázince. Radši se nezdržovat. Ale co čórnout?
Gauč bych nepropašovala přes vrátnici. Ale hodil by se. Ale co to je tady…co to tady leží? Ememeskový mobilní telefon s foťákem….za to by bylo žrádla.
D: Á, to jste vy? Promiňte, byla jsem u psychiatra.
Stůjte! Neutíkejte! Svěřte se mi se svým problémem. Uvidíte, že se vám uleví.
Z: Myslíte?
D: Ano, teď mi to samé řekl kolega.
Z: Víte, já jsem ještě nikdy u cvokaře nebyla.
D: A je to na vás vidět.
Z: Kde?!
D: Jste roztěkaná, celá se klepete, jako zloděj chycený při činu.
Z: Zloděj?! Kde?
D: Jste zbytečně upjatá.
Z: Tak já si rozepnu jeden knoflík u krku.
D: Snažíte se ze všeho vybruslit vtipem. Něco tajíte.
Z: Tajím? Já nic netajím. Leda odtajňuju – tajenky a osmisměrky.
D: Musíte mít nějaké tajemství. Svěřte se mi.
Z: Já s váma nechtěla mluvit…spletla jsem si ordinaci. Promiňte….
D: A kam jste objednaná?
Z: Na to…no, jak bych vám to řekla….to je právě to mé tajemství, víte.
D: Jste záhadná žena. Zůstaňte. Chci vás studovat. Napíšu o vás knihu. Dokážu svým kolegům, že jsem lepší, než si myslí….v poslední době jsem měla smůlu na případy…chodí mi sem třeba pravidelně žena, co si myslela, že je slepice. Nedaří se mi ji vyléčit.
Z: Tak proč to nevzdáte?
D: Víte, ona mi tu vždy snese vajíčko. – Rekněte mi něco o sobě. Prosím.
Z: Dobře, ale líbit se vám to nebude, to si pište.
D: Ano, vše si napíšu. Bude to bestseller.
Z: S názvem Chycen při činu.
D: Ano, Najdi příčinu. Co vás trápí?
Z: To co vás. Taky problémy v práci. Minulej tejden jsem chtěla ukrást koleje za Prahou a najednou se proti mně řítí zpožděnej rychlík. Taková smůla. Skoro jsem přišla o ruce. Taky se mi dost často stává, že si v poklidu kradu a někdo vejde do místnosti…ale to je vlastně podobný jako s tím vlakem.
A jindy zas jdu přepadnout banku. Už mám plnou tašku peněz, a najednou cítím v zátylku studenou hlaveň. A představte si tu drzost, okradli mě. Byla jsem milionářka jen pár sekund. Děsný, co?
D: Z toho co mi vyprávíte, vyplívá, že se živíte zlodějinou. Ale nebojte se. Nijak mě to nepohoršuje. Já zde nejsem od toho, abych vás soudila, ale vyslechla.
Z: Cože? Výslech?
D: Ne tak jsem to nemyslela….jen si vás chci poslechnout.
(Myslí si, že bude poslouchat jak dýchá)
Z: Tak kde máte stetoskop?
D: Ale….jak dlouho už kráčíte po cestě zločinu?
Z: Jéje, už dlouho. Je to rodinná tradice. Jeden můj prapředek byl ten slavnej Bábinský. A já už jsem na tý cestě zločinu od pěti let, kdy jsem začala okrádat děti na pískovišti.
D: Ale to je strašné…slibte mi, že se polepšíte. Že už nebudete víc krást.
Z: Blázníte, to mám umřít hlady?
D: Můžete si vybrat. Buď hlady, nebo na šibenici.
Doktorka hledá svůj mobil.
Z: Šibenice už je přežitek. Teď mi daj vždycky jenom zápis do rejstříku. A to mě nebolí. Takže…
D: Takže je vidět, že jsem zase neuspěla….
Doktorka bere do ruky sluchátko a vytáčí číslo.
Z: Kam to voláte?
D: Ale jenom si prozváním mobil. Někam asi zapadl, nemůžu ho nikde najít.
Zlodějka vytáhne telefonní šňůru ze zdi.
D: To je zvláštní. Telefon je hluchý.
Z: No na tu techniku se dneska nedá vůbec spolehnout. Já už musím….
D: Domluvme si schůzku na příště. Co kdybyste přišla za týden ve tři?
Z: To by šlo….
Začne zvonit mobil.
Z: Sakra.
D: Co to?
Z: No tak děcka, to nevíte, že při představení máte mít vypnutý zvuky. To není možný, jak jsou ty lidi dneska drzí.
D: Mě se zdá, že ten mobil zvoní ve vaší kapse.
Z: V mé kapse?
D: Ano, ve vaší kapse.
Z: Tak to mi asi někdo volá.
Vytáhne telefon.
D: Jé, vy máte stejný telefon, jako mám já. Hezká hračka, že?
Z: Já ho mám teprve krátce. – Haló, ne tady Klára…..ta stojí vedle mě….předám vám ji. – To je pro vás. Ředitel.
Doktorka se upraví.
Doktorka: Ano pane řediteli…ano tu jsem odřekla….tvrdila, že čeká tele…musela jsem…co kdyby se mi tu otelila. Já tu nechci mít zvěřinec…..ano, už se to nebude opakovat. Ale ocejchujete si to potom sám. Naschle.
Z: Tak sbohem.
Zlodějka chce odejít.
Doktorka: Počkejte!
Z: Co zas?
D: Zapomněla jste si tu mobil. Víte na kolik takový nový typ přijde.
Z: No, vás asi hodně draho. Sbohem.
Zlodějka odchází i s telefonem.