Nevěra

Václav Roman

Ze slunce sálá zničující žár,
který však život zachovává.
V mém srdci mám pro tě velký svár,
co smutek mému žití dodává.
Svár je to proto, že ty si chtěla,
sotva si mě poprvé políbila,
bych já svou ženu opustil,
abych se s ní o tě dělit nemusil.

Když jsme se s ženou potkali před lety
vytvořili jsme k sobě svatý vztah,
a my dva jsme proti tomu dvě vzdálené mety,
ona mě měla hodně ráda a jí hodně rád.
Přesto tě víc teď miluji,
a tvé chování mlčky schvaluji.
Vztah se ženou již odvál čas,
s tebou bych to mohl prožít zas.

A přeci říci jí to nemůžu,
za dvacet let jsme měli kupu dětí.
Vědět, že si tím pomůžu,
vyhodil bych ten čas s ní do smetí.
Och Bože, co to, utápím se do nesmyslu,
co když za dvacet let také zbaven smyslu,
odejdu s jinou, co se náhle objeví,
protože svými polibky mě zmámení?

Další