Nešťastná láska

Václav Roman


Poznal svou lásku za úsvitu,
on, jenž se na tu trnitou cestu nechtěl už dát.
Po svých zkušenostech, chtěl nechat srdce v skrytu,
a už má zase někoho rád.

Neporučíš vodě v řece přestat téct,
hvězdám na obloze zářit,
i kdyby si se se životem skončil dále vléct,
nebo se měl neštěstím zbláznit.

Ta, již miluje, o něj ni okem nezavadí,
snažení bez odezvy jest,
ona jiného po tváři pohladí,
jej snad jindy, když ne dnes.

Plány jak ji získat v své hlavě spřádá,
ten pocit se v něm stále hromadí.
Když ona je tak krásná, jen pohled na ni ho zmáhá.
Věděla tehdy, když potkala ho, že srdce mu poraní?

Dnes ví, že tehdy to sotva za to stálo,
a sice na život si kvůli ní sáhnout.
Nepovedlo se, ten pád byl příliš málo,
však nikdy už, kvůli ní, nebude tělu svému vládnout.

Další