JENOM DALŠÍ LÁSKY?

Můj návrat k milostné lyrice. I když to možná z názvu moc nevyplývá.

Tato sbírka je stadiu příprav. Zatím jsem pro Vás připravil několik malých ukázek. Vesměs to jsou básně, které jsem napsal pro mé "další" lásky.

(Pro tu, kterou v současné době jedinou miluji.)

Já viděl tančit bohy, 
ty však předčíš je nastokrát,
 v srdci mém bijí zvony,
 zvěstují, že Tebe já mám rád.

Má drahá, krásná, bílá, malá vílo -
 nově vyšlá hvězdo na obloze,
 dovol mi šeptat Tvoje jméno
 a líbat na rty dlouze.

Být s Tebou navždy v lásce
 a víc nic bych si už nepřál, 
jinak ať skončím na oprátce - 
buď mou královnou - já Tvůj král.

Pro život nutné slunce na obzoru,
 pro nás zas ať jsme spolu.

-------------

Mou lásku nelze rovnat s jinou,
ač lásky jiných tutéž vlastnost mají,
kdo pravdu má? Spory se vedou,
všichni největší jí za přívlastek dají.

Já zrovna tak. Když jsem tě potkal,
srdce mé zjihlo, zaplála pochodeň,
s kdekým bych se o tvou ruku utkal,
všechny bych zdolal, to v potaz vem.

Však jako každý, jednu špatnost mám,
tkví v mojí lásce, která sílí.
v té zaslepenosti na každý příslib dám,
a možným žertem se nic nedocílí.

I velké lásky z maličkostí zrají
a malé chyby jejich konec tají.

----------

Ó múzo, múzo má,
do mé lásky vtělená.
Nech pět mě a slyš,
nebo si nikdy nedozvíš,
že člověk - vlastně já,
jen tebe ve svém srdci má.

Ó hrůzo, hrůzo hrůz,
ty, nejkrásnější z múz,
nebuď hluchá a slyš,
nebo se nikdy nedozvíš,
že člověk - vlastně já,
ti srdce klidně darem dá.
M. A.

--------

V kině

Uprostřed prostřední řady
v sálu jen my dva
a film od Kurosawy
který jde mimo nás
jazyky svazují naše hlavy
prsty mačkají tlačítka

----------------

Venku jsou sněhu závěje,
mráz udeřil s prudkou vervou,
já však cítím se blaženě,
neboť jsem s láskou, s tebou.

Jsi krásná jako sněženka,
voníš jak z jara pomněnka.
Jsi můj ostrov s majákem,
já škuner na moři tvůj jsem.

Co jsem hledal, to našel,
co jsem chtěl, to mám,
z té zimi jsem dostal kašel,
však hlavně že nejsem sám.

(Byla to velká láska. Ale co z ní zbylo?)

Verše pro V. (I) P.

Hledím do nachově temné noci
a nemůžu si nijak pomoci.
Posedla mě láska, potvora:
hlava mě pálí,
rozum šálí.
Marno volat mi doktora.

Čím déle se to snažím vyležet,
tím více chci ti náležet.
Třeba se jednou dočkám:
za ňáký čas,
uvěříš v nás.
Ještě si chvilku počkám.

Vedu všední život, bez tebe,
kampak to asi povede?
Snad do pekla či předpeklí?
Ptám se jen tak,
chtěl bych to znát,
než stane se tomu v zápětí.

Však s tebou, ty mé poupě,
neskončí to tak hloupě.
Spolu dojdem do ráje;
na to se těš,
snad to i chceš.
Kéž už to pravda je.

Mé jediné k Valentýnu

Mé přání lásky,
až darem je ti k Valentýnu.
Nečekám, že dáš mi za ně něhu,
však pohádkově krásné by to bylo,
byl bych ti princem, sladká vílo.

Chci do pohádky,
neb ty dobrý konec vždycky mají,
každý dosyta na svatbě se nají.
Však v životě je to všechno jinak,
lásku musíš si pracně hledat.

A když ji najdeš,
žiješ ve velkých pochybách,
že milý tvůj ti sbohem dá.
Se mnou se ti to nestane,
láska navždy nám zůstane.

Snad láskou vzplaneš
a vrátíš mi ji na oplátku,
život spojíš se mnou v svazku,
Pojď nad všemi vyzrát,
my máme možnost vyhrát.