Dopis pro moji lásku

Václav Roman


S domněním, že získám tebe,
snesl bych pro tě modré z nebe.
Svou lásku už více nechci skrývat v sobě,
darovat ji chci jen tobě.

"Miluji" chtěl bych ti do ouška šeptat
a nikdy bych s tím nechtěl přestat.
Tak jako mnich lpí na klášteře,
nemusela by ses bát mé nevěře.

Jak také být nevěren té nejhezčí,
když nikde na světě není už lepší.
Oči máš jasnější jak horské tůně,
tvůj pohled nevydržela má síla vůle.

Chtěl bych věčně někam padat v tvém náručí
volným pádem, který žádný odpor neruší,
přitom ti lásku po douškách dávat
a na oplátku zpět ji dostávat.

Zatím je to pouze iluze v mé hlavě,
která jak květina na suchu brzy uvadne,
však chřadne naštěstí stonek jen,
z kořenu vyrazí vždy nový ven.

Jak vidíš, láska moje
je velká jak pláň moře.
Pevná zas jako kořen dubu,
přetrvá, i když žádnou naději mít nebudu.

Přál bych si s tebou celý život být,
Lásku mezi sebou napůl rozdělenou mít,
a milovat se čím dál víc.
Bez tebe už nedokážá žít.



P. S. : Tyto řádky a pokus o verš, napsal ten,
          jenž ti nesmí zůstat utajen.
          Zjisti mě pomocí svého srdce,
          na oči si klidně přilož ruce,
          to mé poznáš, hoří láskou prudce.




pro Lucku H.

Další