Mé různé novinové články

Mé starší novinové články:

Prohřešky tabákového průmyslu

Po celém světě žije spousta lidí, kteří svůj život zasvětili výrobě cigaret. Máme pro ně různá přízviska - od úspěšných podnikatelů, přes lháře, až po masové vrahy. Záleží na tom, jak se kdo z vás k tomuto problému staví.
Těm, kteří tyto lidi obdivují, připomenu několik holých faktů:
1) Producenti tabákových výrobků po dlouhá léta lhali o škodlivosti tabáku. I když měli k dispozici studii, která to dokazovala, nepustili ji na světlo boží, ale raději ji kamsi zašantročili.
2) Když byl v USA díky osvětě zaznamenán rapidní úbytek dospělých kuřáků, zaměřily tabákové koncerny svou pozornost na jiný segment trhu: na děti! Dobře mířenou reklamní kampaní učinili závislými spousty nevinných stvoření, které ještě nemají dostatečně pevnou vůli a širší povědomí o světě. Skvělý reklamní tah, problesklo vám hlavou? Fuj, styďte se! Nyní se už u USA přísně dbá na to, aby se něco takového neopakovalo. U nás se sice zakázala reklama v blízkosti škol, ale děti stejně vidí cigarety na každém rohu. Kouřící člověk na zastávce je kolikrát lepší než billboard. Že je kouření na zastávkách také zakázáno? Je, ale není to znát.
3) Do cigaret je úmyslně za zcela jasným účelem přidáván nicotin - silně návyková látka.
4) V USA kuřáků stále ubývá (Američané se postupně stávají stále více moudřejšími) a tak hledají obchodníci se smrtí odbytiště svých výrobků jinde. Tam, kde ještě není kouření považováno za škodlivé nebo tato jeho hlavní vlastnost není brána v potaz. Jedná se převážně o země třetího světa, ale také o postsocialistické státy - terčem je tedy i naše republika, respektive její obyvatelstvo - my! Ano i po nás natahují drábky a snaží se nás zviklat. Ptáte se jak? Třeba následovně: v jednom z pražských klubů, jsem si všiml dobře vypadajícího mladíka, který rozdával cigarety na všechny strany. Upozornil mě na něj můj lektor na konverzaci, který je původem ze San Franciska. Vysvětlil mi také, že takhle se snaží získat papalášové tohoto průmyslu nové zákazníky (skoro by se hodilo napsat nové "závisláky"). Kdyby vám náhodou někdo takhle nabízel (a nemusel by to třeba být ani agent, ale třeba váš známý), neberte! Nechte být! Zadarmo je to jen na první pohled. I jedna sirka může zapálit celý les. Jako kuřáci byste za rok utratili zbytečně tisíce a tisíce. Že je to váš případ? Pak pro vás mám jednoduchou radu: Přestaňte! Budu vám držet palce.

Kam se poděly titulky?

Zaráží mě, že se zatím ještě nezvedla vlna odporu proti TV NOVA, která odstřihuje závěrečné titulky. Tato televize nedopřává souhrn všech těch, kteří se na výtvoru podíleli, se železnou pravidelností. Takto získává nečestně čas navíc, který využívá k vysílání upoutávek na své další pořady, ale hlavně jí zbude více místa na reklamy a teleshopping, což zajímá diváky rozhodně méně než to, kdo je pod filmem, který právě shlédli, podepsán. Ale hlavně že se hrnou peníze. Závěrečné titulky sice nejsou potlačeny docela, nýbrž "jen" minimalizovány, rozděleny na dvě části a zrychleny, ale normální člověk na normální televizi nemá možnost rozluštit zhola nic. Zvuk je potlačen docela, a tak nemáme možnost ani si vyslechnout ústřední melodii snímku nebo píseň, která k filmu nedílně patří. Uvedu jeden příklad za všechny - Osobní strážce. Ten, kdo se těšil na závěrečný zpěv Withney Houston, se samo sebou nedočkal. Jak také jinak, když film běžel na Nově? Vzpomínám si na situaci, když jednou v kině promítač zastavil projekci ve chvíli, když se objevil nápis: "Titulky vyrobeny leptáním". Ihned se ozvala slova protestu a někteří diváci se dožadovali svých práv tak hlasitě, že promítač neměl jinou možnost, než titulky spustit. To byl podobný případ v menším měřítku. Možná to není nezákonné, ale je to neetické. Film je výsledkem konání velkého množství schopných a talentovaných lidí, nikoliv počin nějakého anonyma. Poslední dobou mám však pocit, že se situace obrací. Doufám, že se moudří v TV NOVA zachovají obdobně jako onen promítač a nebudou čekat na právní dohru. Vydělávají totiž na úkor tvůrců i diváků a tudíž na nepravém místě.

Bude řeč o uvozovkách

„Poznámka na úvod: uvozovka dole zde neuvozuje přímou řeč.

Nepochopili byste o čem budu nyní psáti, kdybych vám to ve stručnosti nevysvětlil. Uvozovky obklopují dané slovo nebo větu, a tak poukazující na to, že je to nadlehčující výraz, který by se do textu bez nich v žádném případě nehodil, nebo mu dodal hanlivý charakter a čtenář by se mohl oprávněně proti tomu ohradit. Leč ty dvě znaménka, psány podle toho, kde se nacházejí, buďto dole nebo nahorě, tam jsou a autor by čtenáři vytkl, že je slepý a nevšiml si jich. A co by mohl chudák proti tomu dělat? Nic. Snad jen odtrhnout zraky od textu narvaného těmito slovy v obklíčení a vrhnout se raději na jiný s nadějí, že tam budou uvozovky uvozovat pouze přímou řeč. Ale ouha, slepá důvěra se mu nevyplatila.

Jsem proti uvozovkám, které skrývají autory pod roušku imunity. Napíší něco a nemusí se za to stydět, protože ty dva znaky, mezi nimiž to je, tomu dodávají jakýsi neutrální, ba až od autora se distancující charakter. „To jsem sice napsal, ale už se mne to netýká. Je to v uvozovkách, chachacha." vysměje se vám pisatel.

Ba co víc vysměji se vám také já, protože tento fejeton jsem psal v těch pro mě požehnaných znaménkách, na začátku dole, na konci nahoře, takže s námitkami za mnou nechoďte. Adie."

Příště: „Psáno kurzívou"

Nahoře bez...

Předem než začnu o čemkoliv psáti musím vás vyvést z omylu, aby nedošlo k pohoršení a abyste nespojovali mé jméno s dosti lechtivými tématy. I když jste se v názvu dočetli sice správně, a nejedná se v žádném případě o překlep, stejně zde nebude řeč o sličných slečnách nahoře bez nitky prádla, nýbrž o politicích. Vězte, že je mi to líto stejně jako vám.
Tedy o politicích, ale ne o těch bez spodního prádla, ale o těch bez potřebné mozkové kapacity. Pokud některému politikovi zbylo z platu něco málo na noviny a čte tyto řádky, jistě mu trocha sebekritiky neuškodí. My, normální lidé, normální proto, že náš čtvrtletní plat se rovná zhruba měsíčnímu politickému a mnohdy ani to ne, my na ně pořád nadáváme, někdy jen čistě protože si potřebujeme vybít zlost, avšak jindy zcela oprávněně. Kam se poděly miliardové částky z rozpočtu? Proč zas vydali tak trapný zákon? Proč nám berou a sobě dávají? atd.
Klademe spousty otázek, leč jediné rozumné odpovědi se nám nedostává, jen když vyplave na hladinu nějaká ta politická aféra dozvíme se alespoň kdo komu straní a kdo koho nenávidí. Podobnou podívanou můžeme ovšem sledovat pravidelně na pokračování v různých nekonečných seriálech, s nimiž se roztrhl v poslední době pytel. Naše politika je rovněž jednou z těchto show, jak tomu říkají v USA. Proti sobě stojí dva odvěcí rivalové, každý má své přívržence a obdivovatele, děj se v lepším případě pomalu sune kupředu a rozuzlení se dočkáme zas až někdy
příště. Alespoň máme na co koukat když nám skončila Esmeralda.
A čím to je? Faktorů je hodně a jedním z nich je i ten, který jsem uvedl ze začátku. Nechci říct, že by byl úplně každý politik neschopen své funkce, ale najdou se tací. Nebudu rozebírat kdo mezi ně patří nebo nepatří, jistě totiž máte svou desítku politiků nahoře bez.

Než na ně, to se raději dívám na ženy nahoře bez, ale o nich až někdy příště.

Václav Roman

Kritika některých nedivadelních diváků

Herec je pro mnohé z nás ztělesněním tvora s velkou spoustou masek a hlasů. Je to ten chrabrý dobrosrdečný hrdina, hezoun, nebo ten nabručený chladný bezcitný záporák, jizvoun. Ať si pod tímto pojmem představíte kohokoliv, musím podotknout že herec je v prvé řadě člověk jako my, s tím rozdílem, že krom života svého prožívá i životy svých postav. Jelikož je to člověk a ne žadný stroj, je třeba se k němu jako k lidskému tvoru chovat.
Narážím tímto na chování několika výrostků, o nichž lze říci že to jsou, s prominutím, kulturní hovada, kteří během představení URFAUST v podání herců z Chebu zachovali se vůči jeho aktérům nečestně a podle.
Všeobecný šum, časté opouštění hlediště za účelem ukojení svých potřeb vedoucích k rakovině plic, neokázalost, neschopnost se trochu společensky chovat, ztrapňonání herců a jejich konání potupným smíchem, absolutní nezájem zaměřit své pozorování na jeviště, atd. Je toho hodně za co by se měli ti hříšníci stydět a přál bych jim ze srdce, aby se takhle potupně zachoval někdo vůči nim.

Představení URFAUST bylo na vysoké úrovni a za účasti duševně zralého a zdravého publika by se jeho kvalita jistě ještě díky pohodě na jevišti zvýšila. Když vám jsou házeny klacky pod nohy hraje se opravdu špatně.
Všechna čest hercům z Chebu že v tak nepřátelském prostředí dotáhli hru do svého zdárného konce a mohli slézt z očí těm kulturním ničemům.
Pro příště bych doporučoval těm, které jsem už příslušným názvem výši oslovil, aby raději zůstali ve škole a do budoucna se divadlu obloukem vyhli. Pak si totiž herci budou moci zahrát a slušné publikum jim nakonci vdečně zaaplauduje.

Václav Roman

Bez erotické pomůcky nedám ani ránu. Vibrátory mi pomáhají překonat úzkost.