SCÉNA PÁTÁ

Rovněž v domě starosty.

Přichází Michel.

MICHEL

Je mrtvá. Moje nastávající už nežije. Jak hnusně hrubě zní můj hlas,

když říká tohle. Fuj, stydím se za to, že mi jazyk narost. Já můžu

mluvit, zpívat, chodit, ba i tančit - a ona? Ona nemůže už nic.

Jak nespravedlivé a ... ach, otče, proč ležíš na té zemi? Jde od ní

chlad, nastydneš. Otče, tati. - Ne, to ne. - Vzbuď se, Micheli!

Utni ten krutý sen! Tohle nemůže být skutečnost. Ledva pohřbím Felicitu,

tak mi otec učiní to samé, co ona. Umře mi. - Co zbylo mi? Nic.

Jen smutek, bol a žal.

Přichází Amor.

AMOR

Rosalindo! Rosalindo, poklade můj, odpověz na mé volání.

MICHEL

To má být výsměch? Po tom všem se mi odvážíš ještě lézt na oči?

Jsem zde snad proto, abys ze mne měl legraci?- Nejdříve ji, teď jeho.

Kde se v tobě vzala ta krvelačnost, která tě přiměla k dvojí vraždě?

Jaký máš pocit, když s odstupem pozoruješ své dílo? Cítíš triumf nebo

se sám sobě hnusíš?

AMOR

Já, já nemám ani ponětí o tom, co mi tady přisuzujete.

MICHEL

Toto tělo je jedním ze dvou důkazů tvého zločinu. Ten druhý už leží v rakvi.

Co ode mne ještě chceš? Jestli se mě chystáš taky zabít, pak a to mi věř,

já se tak snadno nedám.

AMOR

Chci jen toliko obejmout svou milovanou Rosalindu. Nic víc, nic míň.

MICHEL

Mou sestru nech ze hry! - Ať je její láska k tobě jakkoliv velká, pak váš

oheň jistojistě zhasl ve chvíli, kdy jsi zamordoval jejího otce.

AMOR

Jaktěživ jsem na ničí život nesáhl. Proč mi nevěříte? Za smrtí vašeho otce,

i vaší snoubenky vězí někdo jiný. I kdybych měl nějaký důvod, jakože ho

samosebou nemám, pak bych pana starostu stěží stihl třeba jen pozdravit,

natož zabít. Běžím sem rovnou ze žaláře, který jsem po týdenním

neoprávněném věznění opustil. Vězte, já jsem vstoupil do této místnosti

až po vás, tedy ve chvíli, když už duše z jeho těla byla dávno pryč.

MICHEL

Zapřou svou vinu, pak si vymyslí šílené alibi, a nakonec tvrdí,

že jejich oběť zahynula ještě dřív, než ji zabili. Toť klasická ukázka

výpovědi vraha, který zuby nehty zapírá své krvavé skutky.

Proč stydíš se za svou práci? Vždyť ty už jsi ve svém oboru skorem odborník

a brzo bys byl uznávanou kapacitou. Byl bys, ale nebudeš.

Je třeba utnout tvůj život, neb smrtí tvojí se dá mnohým jiným předejít.

Však abys věděl, že já nejsem tak úkladný zabiják jako ty,

pak dám ti možnost na přežití.Vyzývám tě na souboj.

Muž proti muži. Ocel na ocel. Spravedlnost proti vraždě.

AMOR

Slepá zášť proti nedorozumění. Máte horkou hlavu.

Bít se je nerozumné.

MICHEL

Možná pro tebe, já mám šermířskou školu. Byl jsem jednička i moji učitelé se mnou

měli mnohdy hodně práce. Teď zjistím, co mě naučili.

AMOR

Já sotva kdy držel něco podobného v ruce.

MICHEL

Tím líp. Do boje! (bojují)

AMOR

Snad bylo mi dáno při narození do vínku alespoň trochu z toho,

co vy jste si osvojil v oné škole.

MICHEL

Nemluv. Zbytečně se unavuješ. Chci si tvou smrt vychutnat.

(Amor se drží, ale stále ustupuje)

AMOR

Zatím to jde.

MICHEL

Postůj chvíli, vždyť prcháš jako zajíc.

AMOR

Pokud ti něco nejde, drž se o krok zpět. To je mé heslo.

MICHEL

Jinak, než vyhrát nemůžu. To je zase mé.

AMOR

Vida, trochu přituhuje.

MICHEL

Já ještě ani nezačal a ty už jsi v koncích? To se mi líbí.

AMOR

Tohle může skončit všeljak. Nechme toho.

MICHEL

Ne. Dokud ti nebude tryskat z hrudi krev, tak ne.

Venku je dnes tak nádherně. Lepší den na smrt bys už těžko našel.

AMOR

Že jsem ale nevinný jsem vám snad už oznámil.

MICHEL

Hm, dobrý výpad. Znáš tenhle tryk? Kdo by to do tebe byl řek´.

Asi by se z tebe stal dobrý šermíř. Škoda však, žes narazil na mě.

Teď se kryj!

AMOR

Až nyní to začíná být jaksepatří zajímavé. Dovolte ale, abych vás

upozornil na to, že vy mou smrtí nezískáte zhola nic.

MICHEL

Čiň jiným to, co oni činí tobě. Bravo, máš to v krvi. Nebo spíš měls.

(Zatímco spolu urputně zápasí, tak se objevuje Lucaso, na kterém už jsou znát účinky jedu.

Má v ruce bambitku.)

LUCASO

Co to vidím? To není jedová halucinace, ale hrozná skutečnost.

Úloha Amora přísluší mne, já bych se měl bít a právem zemřít.

Nepřipustím, aby můj úklad padl na přítelovu hlavu. - Amore, pozor!

(Amor zpozoruje Lucasa, který míří na Michela.

To ho vyvede z míry na tolik, že se přestane

soustředit a je zasažen svým sokem do hrudi.)

MICHEL

A máš, co zasluhuješ.

(Lucaso střílí. Zasáhne Michela přímo do srdce. Michel padá mrtev.)

LUCASO

Och, Bože.

(Amor se, seč je zle zasažen, udrží na nohou. Jde k Lucasovi,

který leží bezmocně na zemi.)

AMOR

Och, Lucaso, tys to teda vyřešil. Podívej, co mám. (ukazuje mu ránu)

Krev ze mne prýští a spolu s ní ze mne prchá i život. Souboj bez vítěze.

Dík ti, příteli. Řekni mi však, za co vděčím tvé péči?

LUCASO

Chtěl jsem ti pomoci, však na co dnes sáhnu to do detailu zkazím.

Opatřil jsem si tu zbraň proto, abych mohl skolit kata,

avšak souhrou nešťastných náhod k zemi po ráně z ní padlo tělo mého vlastního bratra.

Och, Bože, vraždím systematicky svou rodinu. Zprvu otce, potom bratra, nakonec

ještě sebe a mezitím mého jediného přítele. Ať zhltne mě peklo.

AMOR

Stejně bych byl býval prohrál.

Však ve svém tvrzení jsi se zmýlil, neboť já se necítím na umření. Koukej

jak bravurně tančím, kdybych měl křídla, tak bych létal. Své zranění

ani trochu necítím. Jenom to trochu pobolívá, ale to se uzdraví

i bez přičinění báby mastičkářky. -

To jsem se unavil. Musím si odpočinout. Ten souboj mě zmohl.

Tyhle problémy už nemusíš řešit, co Micheli.

Výhodou mrtvoly je, že už jí nic nevadí, ani nerozhází.

LUCASO

I nevýhodu má tento stav a sice, že dočká se ho jednoho dne každý.

AMOR

Každý ne, vždyť kdo žije láskou nemůže zemřít. To říkává moje sladká Rosalinda.

LUCASO

Ach, Rosalinda, kvůli té se vlastně všechno tohle stalo.

AMOR

Čeho všeho se ještě dočkám?

Nejdříve všichni křivě viní mě a teď ty přesně to samé říkáš o mé lásce.

LUCASO

Ona přímo za nic nemůže, za vším stojí její ďábelská krása.

Oba dva jsme se do ní zbláznili a ve svém dalším konáním jsme poté nebrali

ohledy na toho druhého. Ty jsi mě přehlížel, když jsi mi o ní básnil a já se tě

ze žárlivosti snažil jakýmkoliv způsobem zbavit.Odpusť mi v hodině mé poslední.

Díky mne jsi byl odvlečen do vězení. Já jsem totiž otrávil víno Felicitě a hodil

všechno na tebe. Do souboje s Michelem jsi se dostal také jen mojí zásluhou.

Starostu mám totiž na svědomí rovněž já. Nebo vlastně ani ne tak já, jako Cyril,

ale to je na delší povídání a mně už pomalu dochází dech.

Odpusť mi. Já už jsem tak vůči tobě učinil.

AMOR

Lucaso, co to povídáš, mám ti věřit nebo už jen blouzníš?

LUCASO

Blouzním, ale bylo to tak, jak jsi slyšel.

AMOR

I kdybych měl stokrát dokonalejší fantasii, než teď, pak by mě tohle nikdy nenapadlo.

Přichází Sebastian, který nese Rosalindu.

ROSALINDA

Po dlouhých útrapách konečně zase doma.

Nezdá se vám však, milý Bastiene, že je zde nějak mrtvo?

AMOR

Rosalindo. Jsi-li jen vidina, pak rozplyň se jako mlha a netrap mě,

však tíhneš-li k zemi jako já, pak pojď ke mně, ke svému Amorovi.

ROSALINDA

Ten hlas. To jméno. Já ho znám. Á, už to mám, už si vzpomínám.

To je můj Amor, ten kterého miluji, můj vyvolený.

Však co když mě šálí sluch a zrak, a ve skutečnosti tomu není tak.

Amore?

AMOR

Rosalindo? Snad nejsi přelud. (obejmou se, Amor ji musí podpírat, aby nespadla)

Konečně zase spolu, lásko. Od teďka tě už nikdy neopustím.

Nikdy, rozumíš?

ROSALINDA

Ano. Snad ani já tebe.

AMOR

V tomhle objetí bych chtěl strávit celou věčnost. A ty?

ROSALINDA

Jestli je věčnost delší, než život, pak si přeji totéž. Jsou-li si však ty dvě

hodnoty rovny, pak bojím se, že by to netrvalo dlouho.

Vždyť co je lidský život oproti nekonečnosti času?

AMOR

Ale co je nekonečnost času oproti lásce, milá Rosalindo?

Člověk žije sice krátce, ale miluje-li a spojí své bytí s bytím

někoho jiného, pak se stane nesmrtelným. Sama přeci říkáš:

Kdo žije láskou nemůže zemřít.

ROSALINDA

Koukám, že si dosti protiřečím. - Amore, odpusť mi, co ti nyní řeknu.

Raní tě to možná víc, než mě, ale musíš to vědět.

AMOR

Lekáš mě, má krásko?

ROSALINDA

Obávám se toho, že má duše vbrzku opustí tělo a nechá je zde samotné,

neschopné pohybu a jakéhokoliv citu. Bude tu ležet jako prázdná ulita

hlemýždě. Každý si při pohledu na ně řekně: ta byla nádherná,

škoda že takhle mladá zemřela.

AMOR

Tvá slova mi berou dech. Rosalindo, lásko, poklade, můj skvoste, to přeci

nejde. Ty musíš žít.

ROSALINDA

Och, promiň mi to, Amore.

AMOR

Prominout tobě? Copak ty za to můžeš? Řekni mi, kdo ti to udělal.

Ať vím koho mám zaškrtit.

ROSALINDA

Tím, kdo mě takhle zle poranil, byl don Armando.

AMOR

Ten ničema. Běda mu. Třikrát běda.

ROSALINDA

Už není možné abys mě pomstil, neboť on už skonal. - Amore, nemluvme

už ale o neštěstí. Chci být šťastná. Radovat se z každého okamžiku,

neboť každý může být tím mým posledním. Och, Amore, líbej mě.

AMOR

Sladká Rosalindo. (líbají se)

SEBASTIAN (k Lucasovi, který leží v křečích na zemi)

Co je s tebou, příteli? Vypadáš hodně bledě, skoro jako ti dva umrlci támhle.

LUCASO

Brzy budu jejich přesná kopie. Galon vína by se mnou neučinil tolik,

co ten kapánek jedu. Oslovil-li byste mě o něco později, už bych vám

nebyl s to odpovědět.

SEBASTIAN

Proč každý volí na umření dnešní den?

Cože je smrti najednou plné Frontiére?

LUCASO

Možná si ta dáma s kosou sedla do naší hospůdky, aby svlažila po dlouhé pouti

své hrdlo nějakým lahodným mokem, nevěděla kdy má dost a zpila se do té míry,

že se nedokázala postavit na nohy, a tak byla nucena vybrat si denní dávku duší tady.

To je možná dosti podivné vysvětlení, ale můj mozek odmítá vymyslet něco přijatelnějšího.

To víte, ten teď má jiné věci, o kterých musí uvažovat.

SEBASTIAN

Co se stalo se starostou? Kdo to udělal Michelovi? Proč má Amor košili skrz na skrz

prosáklou krví? Nechápu to. Víš o tom něco, příteli?

LUCASO

Abych děl pravdu, pak musím říct, že o tom vím vlastně úplně vše, done.

Je to dlouhá historie a já si nejsem jistý, zda vám ji stihnu převyprávět, neboť

už mě opustili skoro všechny síly.

SEBASTIAN

Pokus se o to! Naznač mi to alespoň v hrubých rysech.

LUCASO

Pojďte ke mně ale blíž. Mluvit nahlas mi činí čím dál tím větší potíže.

(Sebastian se nakloní k Lucasovi)

(šeptá) To, co se tady odehrálo, se započalo v minulosti. Kořeny tohoto příběhu sahají

dvacet let zpátky. Tehdy nebyl ještě pan Marais ve svazku manželském s Antonií, ale

s Gracií...

(Šepot je stále slabější a nezřetelnější až mu nerozumí nikdo jiný, než Sebastian,

který má ucho přímo u Lucasovo úst.)

ROSALINDA

Amore, co to je? Ty krvácíš?

AMOR

Ano, samým zoufalstvím se mi ze srdce řine řeka té k životu potřebné tekutiny. -

Zdál se mi sen. Já těsně před smrtí se zamiloval v něm.

A až tehdy jsem pochopil smysl život.

ROSALINDA

To nebyl sen. U mně je tomu zrovna tak.

Život je jen o trochu delší, než prosté nic,

než najdeš jeho smysl a lásku je celý pryč.

AMOR

Ale my jsme se našli. My jsme zvítězili.

ROSALINDA

Já zemřu teď - ty po mně hned.

AMOR

Ano, ale přitom se vysmějeme Smrti do tváře, ať z nás pukne závistí.

Ji nikdy nikdo nemiloval. Láska je jí cizí. Až nás uvidí jít ruku v ruce,

pak bude mít jistojistě zlost.

ROSALINDA

Žila jsem krátce, po pravdě řečeno necelé dva týdny. -

Snad se tam zase sejdeme.

Umírá.

AMOR

Buď sbohem, lásko. -

Jeden by čekal, že když někdo zemře, tak se ozve silná rána nebo

udeří blesk - a ono nic. Jen ticho, ničím nerušený klid.

To jsou jediní zvěstovatelé smrti. -

Věčné ticho, věčný klid.

Umírá.

SEBASTIAN

V porovnání s Cyrilem, tím mrchožroutským supem,

byl Armando jen cvičený sokol.

Domníval jsem se, že většího bídáka, než toho,

co vzal život Marionettě, již nikdy nepotkám, a hle,

v podání mého zachránce narazím na ještě bezcitnější bestii.

LUCASO

Vyneste nade mnou rozhřešení. Prosím vás.

Hluboce všeho lituji a platím krutou daň.

SEBASTIAN

Ty za nic nemůžeš a Bůh to ví. Byls toliko Cyrilovo nástroj nebo spíše kat.

Jeho za to stihne trest, tebe ne. Ať je ti odpuštěno.

LUCASO

Děkuji vám.

Umírá.

SEBASTIAN

Amen. - Amore! Rosalindo! Och Bože, ne. Oba jsou mrtví,

stejně jako zbytek lidí v této místnosti vyjma mně.

Jak otřesný to pohled. - Proč se to celé stalo?

Jedno křivé obvinění a je z toho takovýhle masakr.

A viník? Ten má čisté ruce. Tomu nikdo nic nedokáže,

ať se bude sebevíc snažit. Tolik smrti způsobil, a přesto

nejspíš zůstane před lidským soudem navždy nevinný.

Co je tohle za svět? Malí lumpové se téměř vždy chytí,

ale jejich vůdcové, ti hlavní strůjci neštěstí, se naopak

vždy vysmeknou a žijí jakoby nic dál. - Kam jsme to dospěli?

Přichází Cyril.

CYRIL

Jed už jistě dokonat mé dílo. Neodolal jsem pokušení

podívat se na starostovu chladnou mrtvolu. -

Však co to vidí oči mé? Hotové pohřebiště.

Lucaso? Amore? Rosalindo?

Och, ne. Všichni jsou mrtví.

SEBASTIAN

Všichni ne. Já žiji. K vaší smůle, vy zparchantělý vrahu!

CYRIL

Věřte mi, já za nic nemůžu.

SEBASTIAN

Lháři, nebýt vás, pak ti dva milenci, Lucaso, Michel, starosta i Felicita jsou živí.

Co s vámi? Vždyť jen kvůli vám tady zemřelo na půl tuctu lidí

Zabít vás je asi málo.

CYRIL

Jak se to mohlo stát. Já přeci žádal jen život starosty. Nic víc.

SEBASTIAN

Pardón, málem bych zapomněl přičíst k vaší krvavé bilanci

Lucasovo matku. Hluboce se omlouvám a smekám před vámi.

Sedmička je požehnané a ďábelské číslo.

CYRIL

Tak za tu všudypřítomnou smrt můžu vlastně já.

Tohle jsem nechtěl. To ne. Nepřísluší mi žít, ba

co víc, já žít nechci, nesmím, nemůžu...

Ukončete mé trápení. Svým mečem pošlete mě na věčnost.

Na co čekáte?

(Sebastian po delším rozmýšlení zvedne meč. V poslední chvíli

ale změní názor.)

SEBASTIAN

Ne. -

Pro toho, kdož zabil smrt vykoupením a spásou jest.

Však pro toho, kdož obětí jeho se stal byla krutý trest.

Nikomu bych bytí nevrátil a vás bych navždy vysvobodil.

Neudělám s vámi stejnou chybu jako s Armandem.

Nechám vás žít. Trpět.

Smrt za smrt je málo.

Odchází.

Cyril pláče.

KONEC