SCÉNA TŘETÍ

Okrajové ulice Frontiére.

Přichází don Armando, který vleče Rosalindu.

DON ARMANDO

My dva jsme pár, jaký ještě svět nikdy na svých bedrech nenesl.

Pojď rychleji.

ROSALINDA

Dejte ty své oplzlé ruce pryč. Což nevidíte, že s vámi nikam nechci.

DON ARMANDO

Ale chceš. -

Vyvěste věnce, strojte svatbu, radujte se, víno ať teče proudem.

Konečně mám to, po čem jsem celý život toužil. Tebe.

Jsem na vrcholu blaha.

ROSALINDA

Co to s vámi je? Vy jste naprostý šílenec, Armando. (dá jí facku)

DON ARMANDO

Takhle mi oplácíš mou lásku a něhu, ty děvko.

Toho, kdo tě zahrne svou přízní, ty nazveš bláznem? Jsi tak nevděčná.

S celým světem, bych bojoval o tvé srdce, kdybych musel.

Pak by na mě všichni jen tupě koukali a říkali si: to je ten muž,

který jako důkaz pravé lásky vyzabíjel polovic světa.

Nevzpouzej se mi! Patříš jenom mne. (Rosalinda se mu vysmekne)

ROSALINDA

Pomoc! Po... (Armando ji opět chytí)

DON ARMANDO

K čertu s tebou, nevděčnice. (udeří ji tak silně, až se zklátí)

Máš, co zasloužíš. Jen sladce spi a nechej si o mně něco hezkého zdát.

Přichází Sebastian.

SEBASTIAN

Konečně splatíš svůj dluh, bídáku. - Och Bože, cos jí to provedl,

ty zpropadený vrahu? Och, ubohá Rosalinda. Přijít jen o chvilku

dřív, Sebastiane, pak by žila. - Zase jsi triumfoval, co Armando?

ale tentokrát už naposled. Nikdy víc už nezkřivíš vlásek žádné

krásné ženě. Pojď se bít. (Sebastian tasí meč, Armando se zdráhá)

DON ARMANDO

Byla to nehoda, netřeba bojovat a dávat tak život všanc.

Zasuň meč zpět do pochvy. Podejme si ruce jako přátelé, vždyť jsme krajané.

SEBASTIAN

Za což se stydím. Zapřu svůj původ a stanu se raději žebrákem v Paříži,

než být třeba jen stejné národnosti jako ty. Přísahal jsem Marionettě,

že tímto mečem po otci tě skolím jakmile k tomu budu mít příležitost.

A tu teď mám, nedoufej, že ji snad promrhám. Buď zahyneš v souboji,

nebo zajdeš bez něj. (napřahuje se k ráně, Armando tasí též)

Tedy přijímáš výzvu. Do toho!

(Bijí se, Sebastian zasáhne Armanda přímo do srdce)

Ať duše tvá nenajde nikdy pokoje. Do nekonečna ať je ti připomínáno

vše, cos za svého života zlého vykonal. Marionetto, pomsta je dokanána.

Ten, kdo ti život vzal, už prohrál i ten svůj. Bohužel moc netrpěl.

ROSALINDA

Amore, Amore jsi tady? Ozvi se mi.

SEBASTIAN

Rosalindo, já myslel, že už nedýcháš a tys zatím byla pouze v bezvědomí.

To mi spadl kámen ze srdce.

ROSALINDA

Ty nejsi Amor. Kde je? Chci se s ním rozloučit.

SEBASTIAN

Proč to? Tvůj vyvolený utekl před popravou, sice jen o fous, ale přeci.

ROSALINDA

Však co já? Neumírám snad?

SEBASTIAN

Nesmýšlej takhle. - Možná vím, kde je mu konec. V domnění, že tam budeš,

letěl jakoby mu křídla narostla k vám domů. Dám krk za to, že ho právě tam

najdem. Počkej, pomůžu ti.

(bere otřesenou Rosalindu do náručí)

ROSALINDA

Jak je mi najednou lehko.

Kdo by to byl řekl, že smrt bude takhle povznášející a krásná.

Odchází.