SCÉNA DRUHÁ

Ve vězení.

AMOR

Celou noc jsem marně doufal v zázrak.

Začínám se pomalu bát, že pro mě už nic nemůže skončit tak, jak bych si přál.

Karty jsou rozdány a já jsem tady se svázanýma rukama odkázán toliko

k tomu, abych s bolavým srdcem děnímu příštímu jen mlčky přihlížel.

SEBASTIAN

Ani nevíš, jak rád bych si to s tebou, Amore, vyměnil.

AMOR

Co to plácáš? Nedošlo ti, že já jdu na popravu jako

její hlavní aktér, na kterém vše závisí?

Do mého posledního vystoupení zbývají slabé dvě hodinky.

SEBASTIAN

To, u čerta, vím. Však moje smrt by nikomu nevadila, kdežto ta tvoje

zlomí Rosalindu. Na mně už nezáleží, nemám už pro koho žít, ale ty..

AMOR

Dobrá, oznámíme katovi, že jsme se jako dva přátelé domluvili na tom, že

na špalek položíš místo mě hlavu ty. Nebo jinak. Vyměníme si oblečení

a zabahníme obličeje. Ne? Tak, co třeba udělat to obráceně?

Postup k sundání hlavy známe, horší bude namontovat ji zpátky.

CYRIL

Je až s podivem, že se ti vrací smysl pro humor, Amore.

Je, pravda, trochu šibeniční, ale v tvé pozici se není radno čemu divit.

SEBASTIAN

Kdo to je?

AMOR

Zázrak. - Cyrile, díky Bohu, vás nám sesílá samo nebe.

CYRIL (vstoupí)

(k Sebastienovi) Teď není čas na nějaké zdvořilosti, bude-li k tomu ještě kdy příležitost,

seznámíme se později. - Honem pryč z těchto hnijících zdí.

AMOR

Ano, čím dříve budu u Rosalindy, tím lépe pro mě i pro ni.

Nemožné se stalo skutečným. Láska přervala má pouta a já

jsem opět volný jako ten pták, který si letí, kam se mu zamane.

CYRIL

Stůj, Amore! Záleží-li ti alespoň ještě trochu na tvé hlavě,

pak tě nesmí ani napadnout se s ní sejít. Za městem na nás čeká

dostavník, do kterého jsem nechal zapřáhnout prvotřídní koně.

Nikdy nás nedoženou.

AMOR

Děkuji vám mnohokrát, Cyrile, ale nepojedu s vámi. I když vám vděčím

za mnohé, nemohu splnit váš požadavek ohledně Rosalindy. Vím, že kdybych vám

navrhnul, abychom ji vzali s sebou, pak byste byl ostře proti.

Sbohem, Cyrile, musím jít. Jistě mě už toužebně očekává.

Odbíhá.

CYRIL

Amore! - Pro dobrotu na žebrotu. Jako syna jsem ho v podstatě vychoval,

zadarmo jsem ho ve svém domě bydlet nechal, teď jsem ho před hanebnou

popravou zachránil a co on na to? Ukáže mi svá záda.

SEBASTIAN

Nebuďte na něj tak přísný. V posledních dnech si toho dost vytrpěl a už byl

dokonce smířen se svou smrtí, když tu jste přišel vy a do jeho žití vnesl

zase naději. Pokuste se ho pochopit. Týden tady o ní v horečném

stavu pouze snil, a když naskytla se mu první příležitost svou vizi naplnit,

pak jen uposlechl hlas svého srdce a běžel za ní. Být na jeho místě, pak

jednal byste zrovna tak. To mi věřte.

CYRIL

Stejně je to od něj pěkný vděk a hlavně nerozum.

Člověk pro jeho osvobození riskuje jediný život, který má,

a on, aniž by to jakkoliv ocenil, a vzal si ponaučení pro příště,

on se raději zase hned v nebezpečí střemhlav vrhá. Vidím to tak, že

ho zatknou ledva se nabaží volnosti.

Má snaha připadá mi úplně zbytečná. Měl jsem si vzít obojek a dát si ho na

vodítko, aby mi neutekl jako toulavý pes.

Ale vem tě čert.

SEBASTIAN

Nyní mi dovolte, abych vám složil v rychlosti poklonu. Nejsem

od přírody moc zvědavý, ale nejde mi na mysl, jak jste naložil

s katem, který nás zde střežil jak zlatý poklad.

CYRIL

Možná mám vzezření starce, ale v těhle pažích je síla, kterou jen

tak někdo v tomto kraji nemá. Málokdo se mi vyrovná.

A náš kat náleží zrovna k té většině, která si se mnou ne a ne poradit.

Chcete-li se s ním rozloučit, pak naleznete ho pod lavicí. Leží tam

omráčen mou ranou. Jedna stačila k tomu, aby se odebral do říše snů.

Ten až se probere, teda jestli, tak se nebude stačit divit, kde to

jen přišel k té ohromné bouli.

SEBASTIAN (směje se)

Je mi jasné, že jste při svém konání ani zbla nepomyslel na to,

že tíhy žaláře zbavíte, krom vašeho svěřence, i mě, španělského

šlechtice Sebastiana dona Pedra. Jestli si činíte jakýkoliv

peněžitý nárok na odměnu, pak hned jak budu schopen vám ho proplatím.

CYRIL

(stranou) Přeci jen se ode mne štěstí neodvrátilo v plné míře. -

To bych řekl, díte pravdu.

Samozřejmě, že dobrý skutek zahřeje u srdíčka už sám o sobě, ale

když je řádně finančně dotován, pak potěší hnedle dvojnásob.

Měl bych pro vás jeden návrh. Vy nemáte žádný dopravní prostředek

a já se zase nemám kam uchýlit. Dejme to dohromady a požitek z toho

budeme mít oba. Já vás odvezu domů, a tam se pak už nějak vyrovnáme.

Ujednáno?

SEBASTIAN

Skvělý nápad. Ale předtím, než uvedeme v skutek váš precizní plán,

musím si tady ve Frontiére vyřídit jednu neodkladnou záležitost,

kvůli kteréž jsem se v podstatě vydal na cestu a skončil tady.

CYRIL

Ale, pochopte, já nemám moc času.

SEBASTIAN

Nebojte se, celé mi to nezabere, počítám, ani hodinku.

Nejtěžší bude najít můj meč, potom to už půjde hladce.

Armando je, doufám, ještě ve městě?

CYRIL

Ano, před chvilkou jsem ho potkal. -

Tedy ne, že by mi potom něco bylo, ale jsme teď přeci spojenci, ne?

Vy ho hodláte zabít? Nic proti tomu. Já budu leda rád, zrovna dvakrát

mi nepadl do oka. Zemře tedy ještě dnes?

SEBASTIAN

Buď já, nebo on. Spíš doufám, v zájmu pudu sebezáchovy, že on.

Cítím, že nastala hodina, v které duše Marionetty nalezne věčný klid.

Tedy vpřed, ať bídák zemře hned.

(k Cyrilovi) Budiž mi dopřáno ať mi dva se sejdeme za skromnou chvilku,

a ne až v nebi - nebo v pekle.

Odchází.

CYRIL

V to se budu modlit taky, neboť zemřeš-li, pak adie má sladká odměno. -

A ty, Amore, ty sis nakonec podepsal svůj ortel sám. Podezření ze

smrti starosty padne jako ulité na tebe. Utekl ze žaláře, aby dokonal

své krvavé dílo. To každého napadne a nikdo tě už nezachrání.

Dokonce ani tvá láska ne.

Odchází.