JEDNÁNÍ PÁTÉ
SCÉNA PRVNÍ
Ulice.
Vystoupí Lucaso.
LUCASO
Je tomu necelý tucet dní, co mě
Amor tak podle zradil.
Však dnes se za to dočká
spravedlivého trestu.
Už jen několik hodin a svět bude o
jeho bytí lehčí.
A až kat setne jeho hlavu, tak
dokonám své dílo.
Otrávím konečně vraha svých
rodičů. Za poslední týden
se mi naskytla sice nejedna
příležitost tak učinit, ale kdybych
jen jednu z nich využil, pak by
byl Amor nejspíš rázem zbaven viny,
propuštěn a hledal by se jiný
viník. Věci se musí dělat pěkně popořadě. -
No, a až bude starosta pod drnem,
tak si získám srdce
jeho dcery a ožením se s ní. Jak
dokonale to mám všechno
rozvrženo, snad se nic nezvrtne.
Přichází Cyril.
CYRIL
Á, Lucaso. Konečně jsem tě
zastihl. Poslední dobou, zdá se, se mi
vyhýbáš a já bych ti potřeboval
tolik vyčinit. - Cos to, proboha,
provedl Amorovi? Myslím, že jsme
si pravidla vytyčili jasně.
Ty vykonáš pomstu a já se postarám
o tu věc s Rosalindou,
tak zněla naše dohoda. Tedy ani
řeč o tom,
že z toho činu snad někoho
obviníme,
a pak se půjdeme kouknout na jeho
popravu.
Čekám na rozumné vysvětlení.
LUCASO
Jednal jsem možná trošku
neuváženě, ale měl jsem pro to své důvody.
CYRIL
Trošku neuváženě? - Ty říkáš tomu,
když pošleš svého přítele na smrt, menší
neuváženost? To je ohavné, Lucaso.
LUCASO
On už není ale mým přítelem.
CYRIL
To tě neomlouvá. Každopádně bych
rád znal ty tvé důvody.
LUCASO
Toho večera se mi svěřil s tím, že
se chystá i s Rosalindou opustit navždy
Frontiére a prchnout bůhví kam.
Obával jsem se, že když tak učiní, nestihnete
ho vy včas přesvědčit o tom, že
Rosalinda pro něj není ta pravá. Proto jsem
mu podstrčil tu lahvičku.
CYRIL
A pak jsi v euforii, jak se ti to
skvěle povedlo, omylem zavraždil
někoho úplně jiného, než jsi měl.
LUCASO
To nebyla moje chyba. Juana totiž
popletla poháry a...
CYRIL
Můžeš za to ty, žádná Juana.
Kdybys dělal to, co máš,
vše už by bylo dávno za náma.
LUCASO
Napravím to.
CYRIL
To je snad samozřejmost. Ještě
dnes zemře.
LUCASO
Ano, za dvě hodinky má popravu.
CYRIL
Já myslím starosta, ty tupče. Ten
má popravu už dokonce za pouhou jednu
hodinu. A ty mu budeš katem.
Tentokrát už si nepřeji, abys nějak taktizoval,
neboť tím bys mohl ohrozit můj
plán.
LUCASO
Plán?
CYRIL
Ano, přichystal jsem dostavník a
všechno, co budeme potřebovat někde jinde,
kde se nově usadíme. Frontiére už
se mi hnusí. Potřebuji změnu prostředí a ty
rovněž. - Tady máš jed. Účinek má
tentýž jako ten, který jsem ti dal prve
Liší se pouze v tom, že tento
začne působit až po chvilce. To záleží na tom,
kolik ho kdo vypije.
LUCASO
Myslel jsem, že čím dříve zemře,
tím lépe.
CYRIL
Ano, jenomže my potřebujeme odjet
v době, kdy ještě bude žít, abychom
se nestali podezřelými z jeho
vraždy. Proto až se napije, na nic nečekej
a poběž za město, kde na tebe budu
čekat. Jed by měl začít účinkovat, až
budeme jednu míli od Frontiére.
Něco nejasného?
LUCASO
Nevím jen, budu-li schopen to
znovu provést.
Do teďka jsem počítal s tím, že to
pro mě nebude problém, ale když
držím v ruce ten jed, tak začínám
pochybovat, jestli jsem s to znovu zabít.
CYRIL
Snad tě tvoji rodiče na nebesích
neslyší. Je tvá povinnost je pomstít.
LUCASO
V podstatě ani nevím, jak
vypadali.
CYRIL (vyndá z kapsy ornament)
Pokud ti jde jen o tohle, pak na.
Ber. Tohle je obrázek tvé matky.
LUCASO
Proboha, ta byla nádherná. Tak,
takhle se usmívala moje matka.
CYRIL
Ano, a starosta jí ten úsměv
navždy vzal.
Nebýt jeho, pak by tu s námi
nejspíš stála.
Má právo žít ten, kdo zavraždil
nejspanilejší ze všech bohyní?
LUCASO
Ne! Do pekla s ním! Jednou
provždy!
CYRIL
Ten ornament si nech a kdybys zase
zapochyboval, pak se podívej
na ten její líbezný úsměv. - Čekám
tě za městem. Pospěš.
Odchází.
LUCASO
On si opravdu myslel, že se
zdráhám. A já přitom jenom nechtěl před
ním
vypadat jako krvelačná bestie
bažící po vraždě. A vida, vyplatilo se.
(kouká se na obrázek - přichází Rosalinda)
ROSALINDA
Bděním ve dne v noci, jsem se
probděla až ke své smrti.
LUCASO
Rosalindo, co to povídáš? Vždyť ty
vzkvétáš žitím.
ROSALINDA
To je pouze klam. Na povrch možná
zdá se, že dýchám, ale ve svém
nitru už dávno necítím ani tlukot
srdce. Blíží se konec mého bytí.
Vše už je připraveno k mému
odjezdu do kláštera, k věčné řeholi
s jeptiškami, které snad ani
nevědí, co to znamená milovat někoho
jiného, nežli Boha. Ještě před
popravou máme vyjet. To prý proto, abych byla
ušetřena pohledu na krev toho,
který o hlavu přijde, a kterým prý můj
milovaný Amor bude. Však dříve
nežli jeho, ta má krev zde zemi svlaží.
LUCASO
Rosalindo, to nesmíš! Nemůžeš se
zabít.
ROSALINDA
Musím. Jiné řešení není.
LUCASO
Ale je. Pojď, utečeme spolu. Někam
daleko, někam hodně daleko.
ROSALINDA
Proč mi tohle neříká Amor? - Á,
vím, ten je ve vězení a čeká na zázrak,
který už stěží přijde. Proč nejsi
Amor, Lucaso? Jak ráda bych pak s tebou
někam prchla.
LUCASO (stranou)
Amor, Amor a zase ten Amor. Pořád
na něj musí myslet. Proč?
On už je skoro mrtvý, narozdíl ode
mě. O tom ji ale nyní sotva přesvědčím.
Už nemám moc času. Však když ji
drobnou lží obalamutím a přiměji ji tak
se mnou utéct, pak budu mít celý
život na to, dokázat jí svou horoucí lásku. -
Asi jsem se nevyjádřil dost
jednoznačně. Neprchli bychom odsud jenom my
dva, ale s námi by šel samosebou i
Amor.
ROSALINDA
Prosím? Kdo? Slyšela jsem
správně, že Amor?
LUCASO
Ano. Jen co tě odvedu do bezpečí,
vrátím se sem pro něj.
Mám plán jak ho zachránit před
popravou.
ROSALINDA
Díky ti, Bože, žes vyslyšel mé
modlitby, jimiž jsem tě celý týden trápila. -
Lucaso, ty jsi tak milý. Nevím jak
se ti odvděčím za tu radost, již jsi mi způsobil. -
Tak mi se, Amore, asi ještě dneska
uvidíme. Snad není to jen sen.
LUCASO
Buď ujištěna, že není. - Musím
ještě vyřídit nějaké nutné maličkosti k jeho
vysvobození, takže mě nyní na
několik okamžiků omluv. Počkej tady, vrátím
se sem pro tebe co nevidět. -
Jestli to klapne, pak budu až do
smrti šťastný.
Odchází.
ROSALINDA
I kdyby bylo potřeba k setkání s
Amorem přečkat celou věčnost,
pak bych to hravě zvládla.
Vynoří se don Armando.
DON ARMANDO
Vida ji, bohyni. Čeká na mě. -
Seňoro Rosalindo, je čas jít.
Celé mé Španělsko se už nemůžu
dočkat, kdy vás konečně pojmu za manželku.
ROSALINDA
Proboha, Armando, co tady ještě
pohledáváte? Jste-li ve Frontiére,
pak porušujete zákon, který vám,
co by vyhnanci, zakazuje vstup.
DON ARMANDO
Pro vás bych porušil všechny
zákony světa, jen když vím,
že mě k zbláznění milujete.
ROSALINDA
Ale já vás nenávidím. - Jste červ,
který se u nás zahrabal
ve strachu z pomsty za krvavý
zločin. Zmizte, sic zavolám stráže.
DON ARMANDO (Zacpe jí ústa, aby nemohla křičet.)
To bys z lásky ke mně sotva udělala.
Od této chvíle budeš navždy moje
žena. Miluji tě, Rosalindo. - Ale
tady nemůžeme zůstat, musíme někam,
kde nás nikdo nezná, tedy hodně
daleko od Frontiére.
(táhne ji pryč, Rosalinda se vzpírá, ale Španěl je značně
silný)
Rozluč se s tím tady, vidíš to naposled.
Vzhůru k lepším zítřkům.
Odchází.