SCÉNA TŘETÍ

Vězení.

AMOR

Co den to rok. Jsem uvězněný v tomto žaláři už sedm let.

Sedm let, i když uplynul teprve týden. Čas, který mě dělí

od sťatí hlavy se vážně krátí. Rosalindo, poklade, již zítra z rána

zemřít mám. Mým krkem projede ostří sekery, a co dřív vcelku bylo,

bude potom na dvě části. Musím si zvykat, vždyť to už bude v podstatě

má druhá poprava. Tou první bylo, když nás od sebe odloučili.

Chci jediné.

Naposledy tě ještě vidět, jednou, naposled. Což žádám moc?

Za jeden dotyk dal bych vše. Co však mám? Jen hlavu na svém

místě, zatím. Osude, osude, cos to pro mě přichystal za příkoří?

SEBASTIAN

Příteli, i když je nejhůř, nepropadej v beznaděj. Do zítřka se

může všelicos změnit. Doufej a drž se víry ve svou lásku.

AMOR

Tak konal jsem celý týden. Bezvýsledně. Mně už nic na světě

nepomůže, leda nějaký zázrak. Zítra touhle dobou bude po mne veta.

To jsou mi růžové vyhlídky na budoucnost. Každý tvor, živí, ba i mrtví

je na tom lépe nežli já.

SEBASTIAN

Každý ne. Moje manželka je na tom ještě hůře nežli ty, drahý příteli.

AMOR

Co s ní je? Taky zdráva se zlomeným srdcem umírá?

SEBASTIAN

Ne, už je po smrti. Jeden bídák ji zneuctil, a poté zardousil. Nejstrašnější

na tom je, že ten ničema běhá dodnes, jakoby nic, po světě.

AMOR

To jsi mi nikdy neřekl, Sebastiane.

SEBASTIAN

Nerad o tom mluvím, vždyť jen při myšlence na ni a na tu hroznou věc, již s ní

učinil, se mi vženou slzy do očí, barva do tváře a do hrdla taková chuť

křičet a křičet, až se bojím, že když to pronesu nahlas, že zlostí puknu.

Ona mi byla tím, čím je pro tebe Rosalinda. Po jejím boku

jsem se cítil opravdu štastný, nic mi nechybělo. Jen ta opatrnost. Musel jsem

v naléhavé obchodní záležitosti odjet do Madridu. Marionetta se právě

zotavovala z nachlazení a její lékař jí ještě doporučoval klid na lůžku,

proto mě nemohla doprovázet. Naposledy jsem ji políbil na rty, dal jí sbohem,

a pak jsem se kvapem vydal na cestu do Madridu.

Když jsem se vrátil domů, byla mrtvá.

Páter zrovna přál její duši pokojné bytí v astrálním světě. Mně je však nadevšechno

jasné, že ona nenajde klidu, dokud bude její vrah dýchat a chodit.

Proto musí zemřít ten, který jí to způsobil. Proto jdu po donu Armandovi,

nejkrvavějším ničemovi, jakého kdy svět stvořil.

AMOR

Jak hnusně ohavné. Teď už chápu vaši nenávist vůči němu a cítím s vámi.

Co ho však vedlo k tomu, že to udělal? Jaký měl důvod, popud k činu?

SEBASTIAN

Je blázen, ten ke svému konání nepotřebuje žádný důvod. Činí tak, jak jeho

ztřeštěný rozum za něj rozhodne. Znám ho už od dětství a o této jeho

vadě vím tedy již řadu let. Je lepší mu vyjít vždy po vůli, a vyjádřit mu

jakkoliv nesouhlas hraničí téměř se sebevraždou. Bohužel se bláznivě

zamiloval do mé Marionetty. Jako vrchol šílenství přišel za mnou se

žádostí o její ruku. Nejdřív jsem se v domnění, že jde o vtip zasmál, ale

dle ohně, který planul z jeho očí, jsem poznal, že to myslí vážně.

Vyhnal jsem ho ze svého panství a doporučil mu, aby na ně již nikdy

nevkročil. Že porušil ten zákaz a pronikl do mého zámku, ledva jsem

z něj vytáhl paty, jsem ti už pověděl. Ubohá Marionetta, nebyla mu po vůli,

tak si vzal, co chtěl a pak jí .....

AMOR

Sebastiane, nemluv už o tom. Vždyť ty žhneš horečkou, koupeš se v potu,

slzy brázdí tvou svraštělou tvář. Přestaň, nebo se tím smutkem zabiješ.

SEBASTIAN

Vidíš, co se mnou způsobila jen vzpomínka na to?

Kdybys mě viděl v onen den, nejspíš bys mě nepoznal.

Zemřela jen proto, že nádherná byla, čímž se tomu šílenci zalíbila.

Zabila ji vlastně bláznova láska.

AMOR

Och, bože. Rosalinda.

SEBASTIAN

Co je s tebou, Amore? Celý jsi náhle zesinal.

AMOR

To ne. - Při všech svatých, ať to není pravda, ale bohapustá lež, výmysl.

Ať jsem tehdy na plese slyšel jen nějaký klam,

ať se mi třeba jen otřesný sen zdál.

Však jestli je skutečně tak, pak co tvou, postihne i lásku mou.

SEBASTIAN

O čem to mluvíš? Ani slova ti nerozumím.

AMOR

On ji miluje, Sebastiane. Armando, ten smilný vrah, miluje moji růži!

Náhodou jsem vyslechl, že by ji rád pojal za svou ženu. A je-li pravda,

cos mi zvěděl, jakože jistě je, pak čeká Rosalindu totéž, co Marionettu.

Nedovedu si představit, že by rukou toho lotra přestala dýchat, že ležela

by na zádech bez jediného pohybu, že neopětovala by mi polibky, že na

zašeptání "Rosalindo", by reagovala jako bych zařval "Rosalindoo", že

chladná jak kámen by byla.

Proč mě mučíš?

Proč mě nepřerušíš s tím, že mé obavy jsou unáhlené?

SEBASTIAN

Nechci tě nikterak chlácholit povzbudivými myšlenkami, neboť bys jistě poznal,

že ti něco jen pro uklidnění mysli nalhávám. Jestliže on skutečně smýšlí o Rosalindě

tak, jak´s to vylíčil, pak se nalézá ve velkém nebezpečí, neboť až ho slovem, nebo

činem odmítne, pak dostane Armando zase svůj záchvat, v němž promění se

v krvežíznivou bestii.

AMOR

Až ho omítne, ovšem pokud tak už neučinila, pak mi Rosalinda zemře. Sebastiane,

pojď ven! Zabijeme Armanda! Nejdříve ty, po tobě já. Nesmí, Rosalinda, nesmí

opustit tenhle svět. Pusťte nás! Jménem všech spravedlivých nám otevřete

ty zpropadená vrata.

SEBASTIAN

Tvé počínání je stejně marné, jako kdybyses snažil obejmout slunce.

AMOR

Ty už možná nikam nespěcháš. No ovšem, kam taky? Armando, ti přeci nikam

neuteče. Ale já už nemám téměř žádný čas. V podstatě pouze necelý den.

Tvou lásku už zabil, však na tu mou se teprve chystá. Ty si ale možná přeješ,

aby se mu to povedlo, abys v tom smutku déle nebyl sám.

SEBASTIAN

Amore, co říkáš je od tebe sprosté a nevděčné. Věř, že kdybych nebyl uvědomněn

o tvém stavu, dávno byses tady válel po zemi s přelámanými kostmi.

AMOR

Proč si mi to neřekl, když jsme se potkali na svobodě? Vím, ty ses bál,

co by si o tobě pomyslela nebožka Marionetta, kdyby Armando skonal mou rukou

a ne tvým mečem. Asi si svou ženu moc nemiloval, když se ti doposud nepodařilo

splnit svou povinnost a očistit její duši. Místo toho hniješ tady v žaláři.

SEBASTIAN (začne vzteky rdousit Amora)

To by stačilo! Škoda, že nejsi Armando, mohl bych to mít za sebou.

Ty buď na druhou stranu rád, že já nejsem on, to bych ti uvolnil hrdlo

až o něco později.

AMOR

Promiň mi, nechal jsem se unést.

SEBASTIAN

Chápu tě. Na to v jakém jsi vypětí, se chováš ještě ale skvěle.

Však pochop, to co se děje venku, my nijak ovlivnit nemůžeme.

AMOR

Ale můžeme. Až přijde kat, řekneme mu jak to je s Armandem a on ho rovněž zatkne.

Tebe zprostí viny, propustí, a pak na svobodě vypátráš, kdo to na mě narafičil.

Jak jednoduché.

SEBASTIAN

Neuvěří nám ani slova. Nikdo nám neuvěří. Zvlášť pak ne ten kat.

I kdybych mu nasliboval celé své panství a všechen svůj majetek,

pak by zůstal loajální vůči tomuhle prašivému městu.

AMOR

Když je nemožné dostat se odsud jak vlastními silami, tak i přemluvením kata,

pak jsem odsouzeni zde jen čekat na vykonání rozsudku, nemám-li pravdu?

SEBASTIAN

Ano, čekat na vykonání rozsudku, nebo na pomoc z venčí.

AMOR

Jak pomoc z venčí?

SEBASTIAN

Předpokládám, že máš v tomto městě někoho, komu na tobě záleží.

AMOR

Ano, nějaké přátele zde skutečně mám.

SEBASTIAN

Pak doufej a modli se za to, ať přijdou a vysvobodí nás odtud.

AMOR

To je krásná myšlenka, snad se dočkáme. Jestli mě Lucaso, nebo kdokoliv

jiný zachrání, pak bez nějakého dlouhého otálení přesvědčím Rosalindu

o své nevině a prchneme spolu někam hodně daleko.

SEBASTIAN

Tak se modli.

Tma.