SCÉNA DRUHÁ

Ve starostovo domě.

MARAIS

Tak jsme místo svatby pohřeb měli. - Nevěsta byla uzavřena v rakvi, za níž kráčel

se svěšenou hlavou ženich. Srdce mu krvácelo a oči slzely.

Čeho jsem se to dožil? Jak se mi příčí ten hnusný akt, jenž vražda se zve.

Proč se jich tolik děje kolem mne? Tehdy před dvaceti lety klesla něčí rukou

moje nejdražší Grácie a nyní týž kletý čin potkal mou nastávající snachu.

Když pomyslím, že já jsem měl ležet na jejím místě, jímají mnou mdloby.

Vždyť můj pohár byl jedem, tou vstupenkou na věčnost,

po okraj naplněn a ona ho místo mne vypila. Ubohá dívčina.

Felicita už je zbavena pozemského utrpení, ale co teď bude s Michelem?

Byl do ní tak bláznivě zamilován, že se až bojím, aby kvůli jejímu skonu

nepřišel o rozum. - A co teprve její bratr. Z toho na první pohled vyzařuje

odpor a nenávist vůči každému zde ve Frontiére.

Obviňuje z vraždy celé město. Oheň zloby v jeho očích je tak silný,

že mám až strach, aby jím všechno tady kolem nepodpálil. Dožaduje se práva,

aby mohl Amora umučit k smrti. Kdybych se nebál, že to vážně otřese mým

starostovským majestátem, dávno bych mu ho nechal vydat. Avšak zákon

je zákon a takhle, když hnije v žaláři, mám alespoň jistotu, že se jeho smrti

dočkám a nemusím se strachovat, že nějak prchne a dodělá to, co načal.

Co ho to ale popadlo? Měl možná pár důvodů mě nemít rád, ale ten večer

jsem mu učinil takovou nabídku, kterou jen tak někdo nedostane. Mohl se

stát pařížským mušketýrem. Jeho reakce je mi záhadou. Jak si ji vysvětlit? -

Snad leda tak, že je blázen a fanatik. Další věc, která mi vrtá hlavou, je prapodivné

chování Rosalindy. Proč se ho snaží obhajovat?

Zdá se, že jí přeskočilo. Celé dny a noci jen pláče a

zpívá o tom, jak ho bezmezně miluje. Nic už nechápu.

Přichází don Armando.

DON ARMANDO

Á, všemi uznávaný pan starosta, kterého nebýt, tak mám sestru.

Ani nevíte jak rád bych dnes místo na její šel na váš pohřeb,

vždyť já bych si při smutečním pochodu snad i výskal.

MARAIS

Armando, nechte toho. - Cítím s vámi, ale co je moc to je moc.

Za poslední týden jsem vám už nespočetkrát vyjádřil své politování

nad tím, co se stalo.

DON ARMANDO

Jenomže to mi ji nevrátí. Vaše slova jsou jen slova.

Problém překlenou, ale nevyřeší.

MARAIS

Žádáte ode mne nějaké odstupné, nebo co?

DON ARMANDO

(šíleně se směje) Jak jste bláhový. Myslíte si snad, že na to máte

dost peněz? A stejně - k čemu jich když nemám ji?

MARAIS

Tak co ode mne chcete? Dohodli jsme se snad, že vystrojím pohřeb,

což jsem učinil. Špalek pro vraha vaší sestry je už také připraven.

Ba co víc, nezvratný rozsudek pro něj bude ještě dnes vynesen a nejpozději

do tří dnů ho mistr sekery vykoná. - Nic víc pro vás udělat nemůžu.

DON ARMANDO

Ale můžete. Vydejte mi ho! Nechte ho zemřít mou rukou!

Výsledek to bude mít stejný jako by ho setnul popravčí,

však se mnou by si ještě svou vinu v mukách připomněl.

MARAIS

Armando, ne! To ode mne nechtějte. Jako starosta toho města vám zakazuji

se k Amorovi jen na krok přiblížit. A jestli ve výkonu trestu kata přece

jen předstihnete, pak a to mi věřte, on bude mít koho místo něj popravit.

DON ARMANDO

Jste blázen, starosto, když mi takto hrozíte! Ať jste o mne nabyl jakýkoliv

dojem, stejně o mě nic nevíte. Jestli se domníváte, že to vám a vašemu

městu projde bez újmy, pak se šíleně pletete.

MARAIS

Vy jste se pomátl na rozumu, Armando. -

Táhněte odsud, ať už vás tady nevidím!

DON ARMANDO

Já jsem vám nic neprovedl a přesto mě vyhazujete, jak jste absurdní.

Ale asi vás uposlechnu a navždy vaše malebné Frontiére opustím,

však mám jednu malou podmínečku.

MARAIS

Amora vám nevydám!

DON ARMANDO

Tak si ho nechte. To, za co dáte popravčímu kopu peněz, bych pro vás udělal

zadarmo. Ale mně už o Amora nejde. Co bych měl z toho, kdybych ho zabil?

Nic. Já od vás chci něco jiného. Sám jsem sem nepřijel, sám také neodjedu.

MARAIS

Budete-li si to přát, nechám vás vyprovodit městskou stráží.

DON ARMANDO

Nesnažte se mě rozesmát. Nemáte právo mě věznit, hlídat, ani vyhodit.

Copak na mě něco máte?

MARAIS

Ne.

DON ARMANDO

Tak mějte rozum, člověče. Možná to pro vás bude velká oběť, ale pevně

věřím v to, že se dohodneme. Byl jsem odhodlán vám to oznámit,

už v ten krvavý večer, ale protože se dění ubíralo pro mě a zvláště pak pro

moji sestru poněkud nepříznivým směrem, zůstalo mé sdělení nevyřčeno.

Miluji ji. Musíte mi ji dát! Nemáte jinou možnost! Bude navždy moje!

MARAIS

O kom teď proboha mluvíte?

DON ARMANDO

O vaší dceři, o Rosalindě. O mojí budoucí choti, doně seňoře Rosalindě.

MARAIS

Vy jste skutečně zešílel, Armando. Myslíte si, že se takhle žádá o ruku.

I kdybyste byl samotným králem celého Španělska, pak bych vám řekl ne.

Kliďte se mi s očí. Už vás nechci nikdy vidět.

DON ARMANDO

Jste na omylu. Já vás v podstatě nepřišel poprosit o ruku Rosalindy, já

vás jen chtěl zpravit o tom, že si ji s sebou odvedu, ať bude váš názor jakýkoliv.

MARAIS

Proč já vás vůbec přijímal? Proč jsem vás rovnou nevyhodil?

DON ARMANDO

To je váš problém. Dobře si rozmyslete, zda nám vystrojíte svatbu, nebo ne.

Je mi jedno, jestli budeme oddáni zde, nebo až u mě doma. Mně na tom nezáleží,

ale vy byste možná její veselku rád viděl. Ten největší den v životě vaší

krásné dcery si přeci nenecháte ujít, nemám pravdu? -

(Přichází Rosalinda.)

Tady jde. Posuďte sám. Není to bohyně?

MARAIS

Vaše choutky se jí však ani netknout, rozumíte? Nezkazím jí život tím, že

ji dám prvnímu, kdo si o ni řekne. Tak bláhový zase nejsem. Zakázal

jsem vám se přibližovat k Amorovi a tentýž postoj zaujmete i vůči Rosalindě.

Se stejnými důsledky. - Armando, nechejte toho!

(Armando přistoupí k Rosalindě a proti její vůli ji políbí.)

Giraulte! Giraulte!

DON ARMANDO

Nikdy jsem nejedl sladší med. Už brzo si pro tebe přijdu, moje Rosalindo,

a pak pojedeme do mé země, do mého království. Co na to říkáš?

Přichází Girault.

MARAIS

Giraulte, vyveď tohoto pána, je na odchodu. Rozluč se s ním jako s někým,

koho už nikdy neuvidíš. Kdyby se vzpíral zavolej stráže a dej ho zavřít.

V žaláři rovněž skončíš, jestliže budeš ještě za hodinu v ulicích Frontiére.

Dávám ti totiž přesně hodinu na to, abys navždy zmizel z tohoto města.

Girault odvádí Armanda.

DON ARMANDO

Budeš litovat toho, žes mne kdy potkal. A ty se Rosalindo neboj. Co

nevidět budeme svoji...

MARAIS

Rosalindo, jsi v pořádku? Je pryč. Ten už se nevrátí. Nikdy.

ROSALINDA

Tatínku, ten bídák se mě dotkl. Políbil mě. Ó, Bože, jak je mi zle. (klesne)

MARAIS

Dítě, vstávej. Navždy odešel, budeme zase normálně žít.

Rosalindo, tak hodná holčička.

ROSALINDA

Dejte ho přeci zatknout, tatínku. Takovým nepřísluší nosit hlavu

na krku, do košíku patří. Dejte ho zavřít a na oplátku pusťte Amora.

MARAIS

Na Armanda bohužel nic nemám, tedy krom toho, že je šílenec, což nestačí.

ROSALINDA

Ale políbil mně přeci proti mé vůli, ne?

MARAIS

Za to se do vězení naneštěstí neposílá. A pokud jde o Amora sedícího

za vraždu, pak tě nejspíš zase zklamu, když ti nevyhovím. Co s ním

pro kristapána máš? To ti tak pomotal hlavu?

ROSALINDA

On je nevinný. Neudělal to a poprava se na něj chystá neprávem.

MARAIS

Lucaso odpřísáhl, že Amor spřádal plány jak mě zabít, a navíc u něj našli ten jed.

ROSALINDA

Tu lahvičku mu podstrčili a Lucaso byl jistě někým podplacen.

Já chci Amora, otče.

MARAIS

Dítě nerozumné, už pár dní jsi plnoletá a stejně máš pořád

ty své pošetilé nápady.

ROSALINDO

Otče, nemůžete dopustit, aby byl můj snoubenec popraven.

To bych potom všude tvrdila, že nejsem vaše dcera.

MARAIS

Snoubenec? - Amor je tvůj... ne, tomu nevěřím, to bys nám neudělala.

Že si ze mne tropíš dobrý den?

ROSALINDA

Jsme zasnoubeni a budeme se brát. Tímto zvu vás i matku na naši svatbu.

Vše záleží na tom, zda necháte mého vyvoleného propustit. Jestli ne, pak místo

radostné vám v ten den bude smutná hudba hrát. Za rakví dřevěnou ve stejná

místa jako dnes půjdete a já zatím budu věčně spát a nic z toho, co bude kvůli

mně uspořádáno neuvidím. Vyberte si, otče. Já osobně jsem pro tu svatbu.

MARAIS

Kladeš si podmínky, ty ďáblice? Myslel jsem, že jsme tě vychovali

k obrazu svému a tys zatím taková nevděčnice. Kdyby mi na tobě nezáleželo

dal bych tě tomu šílenému Armandovi. Abys věděla, že jsem tě i přes tvou

zradu nepřestal mít rád, tak pro tebe něco udělám.

ROSALINDA

Osvobodíte Amora? - Já věděla, že se domluvíme. A svatba bude co nejdříve.

MARAIS

To bys chtěla zase moc. Nevyhověl jsem už Armandovi a vůči tobě

zachovám se zrovna tak Myslím, že na něj stejně brzo zapomeneš.

ROSALINDA

Na lásku se zapomenout nedá.

MARAIS

V klášteře ano.

ROSALINDA

Má to znamenat, že mě chcete poslat k řeholi.

MARAIS

Ano, nemám jiné řešení. Tam budeš v bezpečí

jak před Armandem, tak před láskou.

ROSALINDA

Jak já vás nenávidím, vy vrahu. Jestli mě chcete zabít,

pak jste nalezl ten nejlepší způsob.

MARAIS

Tenhle tón si laskavě pro příště odpusťte, slečínko.

Pro svou dceru si přeji jen to nejlepší a nepřipustím, aby se jí něco stalo.

ROSALINDA

Nejspíš jste mě nepochopil. Bez Amora zemřu. Jsme spolu propojeni do

takové míry, že jeden bez druhého už nedokážeme být.

MARAIS

To jsou jen řeči. Dovedeš si vůbec představit vaši domácnost? On nic nemá,

je sirotek. A jestli si snad počítala s tím, že bys od nás do takovéhoto manželství

dostala nějaké věno, pak ses pletla. - To je dneska den. Nejdřív

pohřeb, pak jsem vtrhne ten šílenec a nakonec ty. Už toho mám dost. Jsem

nějaký přetažený, to s tím klášterem vyřídím až zítra. Do té doby máš

jednak domácí vězení, a pak také čas na rozmyšlenou. Pokud změníš svůj názor

na Amora, možná si tě nechám na krku a na klášter zapomenu. Dobrou noc. -

Giraulte, Rosalinda má zakázáno opustit tento dům. Jasné?

GIRAULT

Ano, pane.

Starosta odchází.

ROSALINDA

Při všech bozích, strach na mne jde z klášterních zdí. Amore, chci abys

věděl, že jestli tě skutečně popraví, jsem odhodlána zemřít s tebou.

Abychom, když už nám to nevyšlo na pozemském světě, byli spolu alespoň

v tom posmrtném. Kam půjdeš ty, tam půjdu já.

Odchází.