SCÉNA TŘETÍ

Rosalindin pokoj.

ROSALINDA

Cos pravil, je hrozné.

AMOR

Ano, já vím. Proto nám nezbývá jiné řešení, než jak jsem řekl, prchnout.

ROSALINDA

Souhlasím, protože tady bez tebe budu nešťastná,

avšak všude jinde s tebou se budu radovat, lásko.

AMOR

Tvé rozhodnutí je, doufám, pevné a nedočkám se toho, že změníš názor.

ROSALINDA

Ne, pranic na světě mě k tomu nedokáže přimět.

AMOR

Ani otec, ani matka?

ROSALINDA

Ani ti dva, stejně jako nikdo jiný. Prchneme spolu někam hodně daleko,

až tam, kde lidé naší lásce budou přát, tam spolu budeme šťastně ruku

v ruce žít.

AMOR

Tam a ještě dál. Vždyť na světě je tolik míst, kde se dva můžou schovat

před těmi, kdož jim nepřejí, tak dobře, že je nikdy nenajdou. Zabal si

to nejnutnější a pojď.

ROSALINDA

Nyní je zde plno lidí. Možná by bylo lepší, počkat, než všichni odejdou,

nebo než se odeberou spát, a pak se teprve tiše vykrást z domu. Souhlasíš?

AMOR

Ano, bylo by to rozumné. Avšak, nenajdou nás tady?

ROSALINDA

Oni nás ale určitě nebudou hledat, lásko. Budou si myslet, že mě zmohla

únava, a že jsem se časněji do postele uchýlila. Budou se dál pokojně

bavit, alespoň dokud nevypijí všechno víno, nebo než je ten bolehlav,

opilce jedny, neporazí.

AMOR

A potom přijde naše chvíle. Čas dát adie tomuto nepřátelskému městu.

ROSALINDA

Však teď si tady vedle mne lehni, ať jsme odpočatí na tu dlouhou cestu.

AMOR

Rázem jakoby se ze mě vytratily všechny obavy z budoucnosti, jež jsem

ještě před chvilkou měl.

ROSALINDA

I mně spadl teďko balvan ze srdce. Na paměti mějme, že nic na světě

nás nerozdělí.

AMOR

Když je člověk chudý, jako já, a nemá nic, jako já, ale je milován,...

ROSALINDA

Jako ty.

AMOR

Ano, jako já, pak je ve své podstatě vlastně král, narozdíl od toho, který všechno má,

avšak lásku nepoznal, ten tedy nemá vlastně nic, je jen pouhým otrokem společnosti.

ROSALINDA

Krásná slova, pane králi. Jste opravdový láskoznalec.

AMOR

Co by byl král bez královny?

ROSALINDA

A co teprv bylo-li by tomu naopak?

AMOR

K tomu ale nikdy nedojde, tak proč o tom mluvit?

ROSALINDA

Cítíš jak mi láskou nahlas bije srdce?

Ozývá se lomoz.

AMOR

Ano, ale to zní jako by sem běželo stádo splašených koní.

Do pokoje vtrhnou stráže, za nimi starosta, Antonie, Lucaso, kat.

Stráž se chopí Amora, Rosalinda ho ovšem nechce pustit.

MARAIS

Pusťte mě na toho vraha a násilníka. Srdce mu vyrvu z těla, tak prudce, že

se bude ještě stačit zeptat, co to držím v ruce.

KAT

Uklidněte se, pane starosto. Zákon se o něj postará.

AMOR

Co to děláte? Nic jsem neudělal. Pusťte mě. Jsem nevinný.

Rosalindo, lásko.

ROSALINDA

Ach, Amore, proč mi tě odvádějí?

PRVNÍ STRÁŽ

Za vraždu, slečinko.

DRUHÁ STRÁŽ

Toho už v celku neuvidíte.

MARAIS (sáhne mu do kapsy a vytáhne lahvičku)

Vida, vskutku je to tak, jak říkal. Na žádnou popravu jsem se tolik

netěšil jako na tu tvojí. Doufám, že si dáš záležet, kate.

KAT

Vynasnažím se.

ROSALINDA

Otče, ať ho pustí. Nic neudělal. Nedopusť, aby ho odvlekli. Já ho miluji.

Slyšíš, tvoje dcera ho miluje.

MARAIS

Ticho! Nevíš, co říkáš. Je to vrah.

AMOR

Nevěř jim. Je to zrada. Nesmíš pochybovat o mé lásce.

ROSALINDA

Amore! Vrať se, můj motýle. (klesne)

AMOR

Rád, bych kvítku můj,

však vane zlý vítr, který mě od tebe nese pryč. Buď sbohem, lásko.

Stráž odvede vzpírajícího se Amora.

MARAIS

Za mříže s ním. Hlídejte ho, ať vám nevezme roha.

Odchází za nimi.

ROSALINDA (pláče)

Co se to stalo? Jakoby se mi najednou před očima zhroutil celý svět.

ANTONIE

Neplač, vše bude zase dobré, uvidíš, dítě.

ROSALINDA

Dobré už nebude nic, neboť tohle je konec Amora, Rosalindy a jejich lásky.

Antonie ji odvádí.

KAT

Krutý to osud pro dva milence, kteří se utápěli na vlnách své lásky.

Jak hrozné pro ně musí být to vystřízlivění, které bylo tak náhlé.

Nikdy bych neřekl, že by Amor byl schopen takové podlosti, vždy

mi připadal počestný a na svůj stav spořádaný. Mně však nepřísluší

soudit, je-li vinen, nebo ne. Já pouze rozsudek, jinými vynesený,

sekyrou svou bez reptání vykonám.

Odchází.

LUCASO (Vystoupí ze stínu.)

Tak se mi to líbí. Všichni tancují, jak já pískám. Až se Rosalinda

z té ztráty vypláče a vzpamatuje, pak se jí začnu dvořit. Však

ještě předtím napravím tu malou chybičku a přispěji do rodinné hrobky

pana starosty jeho maličkostí.