SCÉNA DRUHÁ
Společenský sál starostova domu.
Vystoupí Girault.
GIRAULT
Naoko to vypadá, že všechno klape. Přes, že vína zdá se být víc než dost,
že v kuchyni se prohýbají stoly pod tím, co pozřeno bude, než by mávnul
proutkem, přes že se zbraní sem nikdo vpuštěn být nemůže, přes to všechno mnou
jímá obava, že k něčemu strašlivému dnes večer dojde. Však kdo by věřil
na fámy starce? - Musím se postarat, aby z mé strany bylo vše v pořádku.
Juano! Snad se konečně předvede v lepším světle. Juano!
Přibíhá Juana.
JUANA
Co mám dělat, ctihodný pane Giraulte?
GIRAULT
Bez toho ctihodného pána by to nešlo? Jsem zde přec jen sloužící jako ty.
JUANA
Šlo, ctihodný pane... , tedy Giraulte.
GIRAULT
Nu vidíš. Nyní mě velice dobře poslouchej, ať to zase nezkazíš. Budeš stát
tady u toho závěsu a když uvidíš, že má někdo prázdnou číši, bez ptaní mu
doliješ. Jasné?
JUANA
Ano, Giraulte.
GIRAULT
A ještě jedna věc. Určitě se bude pronášet přípitek a ty dobře víš, jak
si pan starosta zakládá na svém poháru. Takže si dej pozor, ať ho nepodáš
někomu jinému.
JUANA
Vynasnažím se, Giraulte.
GIRAULT
Hodná holka. Zaujmi své místo, ples začne co nevidět.
Á, už jde první host.
Vchází Michel.
GIRAULT
Buďte zde vítán, pane.
MICHEL
Ale běž, Giraulte. Jsem zde přeci doma, mně se nemusíš klanět.
GIRAULT
Já mám šílenou chuť každého zde přivítat a provést těmito prostoramy.
Však bojím se, že mé přání bude asi stěží splněno, neboť tolik hostů zase nepřijde,
myslím takových, kteří by tady nebyli doma.
Vchází Amor.
MICHEL
Jaktože ne? - Zde máš důkaz toho, že se pleteš.
Cožpak tento muž sídlí v tomto domě?
GIRAULT
To ne, ale počkat. To je jeden z těch dvou zatracenců pekelných. -
Jak se sem opovažuješ vůbec jen strčit ten svůj čmuchavej nos?
MICHEL
Giraulte, zadrž svou zlobu. Alespoň pro dnešek. Zapomeň, že ti pije někdy
krev a chovej se k němu dále jako k čestnému hostovi.
GIRAULT
Ale, pane Micheli...
MICHEL
Má mé vřelé pozvání. Že je tomu tak, drahý Amore.
AMOR
Musím přitakat, neb to, co řekl tento kavalír jest pravdou.
GIRAULT
Dobrá tedy. Je zde však na vaši odpovědnost.
Já za něj v žádném případě nebudu ručit.
MICHEL
Myslím, že Amor je už muž dospělí
a dokáže tedy být sám sobě dobrým hlídačem.
AMOR
Ano, zaručuji se na hrob své matky, že zde nebudu tropit žádnou neplechu.
GIRAULT
Jen vás ještě prohledám, to abych se ujistil, zda nemáte u sebe nějakou zbraň.
MICHEL
Už dost, Giraulte! Nepřeji si, abys takto nesmyslně obtěžoval mé hosty.
Vždyť kdybyses takto zachoval vůči nějakému šlechtice, byl bys rázem o
hlavu kratší.
GIRAULT
Já se tedy omlouvám a děkuji za shovívavost vašemu hostu, který byl té milosti
a nechal mi hlavu na krku. Však jestli se něco semele, pak mě z toho
neviňte, pane. (vzdálí
se)
MICHEL
Ber toho starocha s rezervou. Ten by udělal pořádek i v Sodomě.
AMOR
Však já mu nezadal nikdy důvod, aby mě měl rád. Věčně ho s Lucasem trápíme...
MICHEL
Legrace musí být. Ty, Amore, poslyš, ty by ses neměl zahazovat tady ve
Frontiére. Kraj je to tady drsný a výhlídky na lepší budoucnost,
pokud nemáš urozený původ, jsou mizivé.
AMOR
Ano, vím. Leč co zmůžu, Osud je prostě Osud.
MICHEL
Mluvil jsem o tobě s otcem. Řekl mi, že se ti po něčem podívá.
AMOR
To myslíte, jakože mi dá nějakou práci? To bych mu zlíbal ruce.
MICHEL
Uvidíš. Nechej se překvapit.
(Vchází Felicita
vedená svým bratrem.)
Podívej se na ni. Není nádherná?
AMOR
Možná pro vás. Však daleko má do Rosalindy.
MICHEL
Cos to říkal?
AMOR
Že už se nemůžu dočkat Rosalindy.
MICHEL
Ta přijde za okamžik. Určitě si s tebou alespoň jednou zatancuje. -
Dobrý večer, krásná seňoro Felicito. I vy buďte pozdraven, done Armando.
AMOR (stranou)
A hle. To je ten trotl.
DON ARMANDO
Všechna čest, pane Micheli. Sestra mi řekla, že si ji hodláte vzít.
Naznačila mi také, že o tom zatím ví jen málokdo.
Chci vás ujistit, že u mně je to v naprosté tajnosti.
MICHEL
A nejste proti tomu?
DON ARMANDO
Ani v nejmenším. Srdce mi plesá radostí.
Lepšího švagra, než vás, jsem si už nemohl přát.
FELICITA
Ty by ses měl už taky začít porozhlížet,
a odvděčit se mi za švagra švagrovou.
DON ARMANDO
Rada nad zlato. Však vězte,
že ani já nelenil a jednu si už vyhlédl.
AMOR (stranou)
Aby tak ještě ten lotr dostal zálusk na Rosalindu.
MICHEL
A kdo je ta vaše vyvolená, done?
Snad znám ji a budu vám schopen pomoci.
DON ARMANDO
Znáte ji, to je víc než jisté.
FELICITA
Tak už nás nenapínej, a řekni jméno mé budoucí švagrové.
DON ARMANDO
Zalíbila se mi vaše sestra, Micheli.
MICHEL
Tak vám se líbí Rosalinda?
AMOR (stranou)
A už je to tady.
MICHEL
Máte vkus, jen co je pravda.
DON ARMANDO
Myslíte, že bych u ní mohl nalézt pochopení citu, který k ní chovám?
AMOR (stranou)
Potom tvém zločinu by tě nepolíbila, ani ta největší děvka.
MICHEL
Hvězdy vám jsou vskutku dobře nakloněny, neboť když jsem
s ní včera k ránu mluvil, zvěděla mi, že se horoucně zamilovala.
DON ARMANDO
A do koho? Do koho se zamilovala? To vám také prozradila?
MICHEL
Sama od sebe mi to neřekla a já se jí na to neptal. Neměl jsem tehdy ještě
ani z části takovou náladu jakou mám teď. Však je víc než pravděpodobné,
že hlavu jste jí takto zaláskoval vy, neboť jste sem přišel právě ten den předtím.
Nemám potuchu o nikom jiném, do koho by se tady ve Frontiére mohla tak zbláznit.
DON ARMANDO
Pak je tedy navýsost jasné, že to děvče miluje mě.
MICHEL
Neručím za to, ale jak říkám, je to víc než pravděpodobné.
FELICITA
Mou švagrovou bude tedy sestra tvého švagra.
MICHEL
Až tady budou všichni, oznámíme otci, že se s Felicitou hodláme vzít a
poprosíme o jeho požehnání. Radost by mu jenom zvětšilo, kdybyste ho nato
požádal o ruku jeho dcery.
DON ARMANDO
Však abychom to s tou radostí nepřehnali. Vyčkám na vhodný okamžik,
a pak učiním to, co jste mi navrhl, švagříčku.
MICHEL
Budu vám držet palce, švagříčku.
AMOR (stranou)
To se mi snad jen zdá. Taková podlost se už jen tak někde nevidí. Bez
Rosalindy by Rosalindu její vlastní bratr vydal napospas tomu darebákovi.
Zlostí skoro na krok nevidím.
Jak hnusný úklad jsem to vyslech. Musím na vzduch, je mi zle.
Amor se má k odchodu.
DON ARMANDO
Kdo je tento mladík?
MICHEL
Jeden ze strůjců mého štěstí. Jestli si vzpomínate,
tak vás sem se svým druhem včera dovedli.
DON ARMANDO
Už vím. Však, kam tak kvapíte, mladíku?
AMOR
Kamkoliv, jen abych byl co nejdál od vás.
Odejde.
DON ARMANDO
Taková nestoudná nevychovanost. Za taková slova by zasloužil spráskat.
MICHEL
Musíte ho omluvit. Je to kluk z ulice a neumí se chovat ve společnosti,
však možná ho už dnes vidíte naposled. Otec mi totiž slíbil, že mu obstará
nějakou živnost v Paříži. Zásluhy k tomu mít bude, vždyť nebýt jeho, tak
bychom se třeba ani nesetkali.
DON ARMANDO
Tento se zrovna dvakrát nepřetrh´, aby nám v něčem posloužil. Nejradši
by nás viděl za branami města. Díky zaslouží spíš ten druhý. Á, tu ho máme.
Přichází Lucaso vedený Giraultem.
GIRAULT
Tento další zplozenec pekla, samotné dítě Satanovo,
rovněž tvrdí, že je vaším hostem. Je to pravda?
MICHEL
Ano, je druhým z mých dvou čestných hostů.
LUCASO
Takže bych žádal omluvu a menší odstupné.
GIRAULT
Huš. - (stranou) Vodí si sem samou smetánku, jen co je pravda.
Však až se to tady zvrtne, bude za to moct´ jedině on.
Odejde.
MICHEL
Vítej. Neostýchej se a chovej se jako doma. Pardón, já zapomněl, že
tvým obývákem a kuchyní je ulice. - Byl zde i tvůj soused Amor.
Však ten špatný společník se někam kradmo vytratil.
LUCASO
Jak říkal jsem vám už prve, ten něco kuje.
MICHEL
Však, hleďme, zde se vrací.
Vstupuje Amor veden
starostou.
MARAIS
Á, koho jsem to tady načapal, jak si prohlíží mou galerii mistrů?
Už vím, tys Amor.
Amor bez postavení a bez titulu, bez zásluh a bez hodností,
takže vlastně holé nic.
Och, ty sprostoto, ubožáčku.
Nestojíš mi ani za tu narážku.
AMOR
Amor, ten vskutku jsem,
však zbytek z toho, co jste pravil ale ne, urozený pane.
MARAIS
Tak mi odpusť, z mé strany byl to jen prachprostý žert.
Proč se pořád tak kaboníš? Bav se přeci. Vždyť pro tebe je to ve své
podstatě ples na rozloučenou.
AMOR
Prosím? Teď vám nějak nerozumím, pane starosto.
MARAIS
Nu, dítě, představ si to štěstí. Obdržel jsem list od kapitána Duvalla z
Paříže, ve kterém se mě táže, zda neznám nějakého chrabrého mladíka, který
by chtěl vstoupit do jeho mušketýrského pluku. A tady máš lístek na dostavník
do Paříže. Moc se mi tady neopí, ať ráno nezaspíš jeho odjezd.
AMOR
Ale....
MARAIS
Svůj vděk si nech pro sebe, mně postačí, když už tě vícekrát neuvidím.
Teď mě omluv, jdu se bavit.
AMOR (k sobě)
Čekal jsem, že tady budu všem pro smích. Obrnil jsem se proti tomu, leč
toho, čeho jsem se dočkal, bych se nikdy nenadál. I ten nejošklivější sen,
který se mi kdy zdál, byl v porovnání s tím, co se tady dovídám, jen
procházkou mrazivou ulicí. Zítra mám odjet od své milované, a ten bídák
ji ještě předtím nejspíš požádá o ruku. Vím, že ho jistojistě odmítne, však
její otec ji buďto k sňatku s tím zločincem přiměje nebo ji vyhodí na ulici.
Jinak, než takto, to nedopadne. Proč však zůstávat tam, kde na naši lásku
jen neštěstí čeká? Předejít tomu, co se chystá stát, přeci jde. Můžeme ještě
utéct. Co můžeme? My musíme, sic by rázem nastal navždy konec našich dnů.
LUCASO
Co tady stojíš jak zkamenělina, Amore?
Jsme na místě, kam jsme si už tak dlouho přáli proniknout.
AMOR
Ano, a zítra budu možná ještě dál.
LUCASO
Kdybys nechal raděj filosofovat filosofy a bavil se, když to nejde na tvůj účet. -
Však ty se na mě asi ještě zlobíš kvůli včerejšku, viď?
AMOR
Na tebe? Nemám přeci nejmenší důvod mít ti něco za zlé. Vždyť jsme přátelé,
nebo se snad přihodilo něco, pročež bych se na tebe měl hněvat?
LUCASO
Ne, vše je v nejlepším pořádku. Jen jsem se včera trochu zpil a neupamatovávám se,
jestli jsem tě náhodou, když jsem byl takto rozpálen kořalkou, neudeřil.
AMOR
Abych ti vrátil pokojné spaní, musím tě ujistit, že jsem tě zpitého
ani nepotkal. Já ti měl včera tak pěkný den.
LUCASO (k sobě)
Ten je tak omámen tou láskou, že už není schopen ani normálně uvažovat.
AMOR
Víš, příteli, možná se dnes vidíme naposled.
LUCASO
Co to? Chystáš se mi umřít?
AMOR
Ne, jen odjet co nejdál od tohoto města. Je mi těžko loučit se s tebou,
ale věci se vyvinuly tak, že nelze jednat jinak.
LUCASO
Och, chceš mi utrhnout srdce? To mi nemůžeš udělat. Známe se tak dlouho.
(k sobě) Jen si odjeď, alespoň nebude mít Cyril žádnou práci.
AMOR
Drž nám palce. Nebudeme to mít jednoduché.
LUCASO
Počkej. Proč mluvíš v plurálu?
AMOR
Rosalinda jede se mnou.
Ale pšt, nikde o tom ani slova, sic se mi můj plán zvrtne.
LUCASO
U mně to je jako v hrobě. Vždyť jsme přátelé.
(k sobě) Rosalindu bere sebou. To můj konec. Prchnou-li ještě této noci,
pak nebude mít Cyril už žádnou šanci Rosalindu Amorovi vymluvit. Však proč
bych nemohl jedním dechem sfouknout naráz dvě svíce. Když naaranžuji vraždu
starosty tak, že veškeré důkazy budou ukazovat na Amora, vykonám pomstu
a odloudím od něj Rosalindu, neboť jeho bude čekat špalek. Jak dokonalý plán.
Poradím si i bez Cyrilovy pomoci.
AMOR
Pojď ještě naposledy na mou hruď, příteli. Však kam utíkáš?
LUCASO
Za chvíli tě obejmu, teď se mi však vkrádají slzy do očí.
Nechci abys mě viděl, jak pláču.
Odchází.
AMOR
Je to můj skutečný přítel. Dojal jsem ho k slzám.
MICHEL
Vidím, otče, že v dobrém rozpoložení už jsi.
Zajímalo by mě, jak se teprv budeš tvářit,
až ti vyjevím, jaké mě potkalo štěstí. To teprve budeš valit oči.
MARAIS
Nuže, synu, máš-li pro mě takové zprávy, které mě rozveselí ještě více, jak jsem,
nuže, pak ven s nimi. Pochybnost však radí-li ti to zatajit, pak mi to raději až
někdy jindy zvěstuj. Dnes si totiž svou náladu nehodlám ničím zkazit.
MICHEL
Tohle ti ji, jak už jsem pravil, může jedině vylepšit. Však posečkejme až
zde budou všichni, ať nemusím to potom každému opakovati zvlášť.
Přichází Antonie, Rosalinda a její chůva.
MARAIS
Hle, tu je konečně máme. - Vítejte dámy mého srdce i ty chůvo.
CHůVA
Už jsem se nadšením lekla, že jsem též dámou vašeho srdce.
MARAIS
Zvlášť, ty buď pozdravena, má krásná dcero. Doufám, že si to, Antonie, u
tebe nikterak nepokazím, když řeknu: "Tobě to, ženo, ale dneska sluší,
však Rosalinda, dítě naše, tě jako správná krasavice strčila do kapsy."
ROSALINDA
Veřte, máti, to jsem nechtěla.
ANTONIE
Ale, dítě, co tě nemá, pro mě už dávno nevoní tenhleten svět.
Teď pro tebe, kteráž jsi mě vystřídala, vše v něm bude kvést.
MARAIS
Však tento den má pro tebe dvojí význam. Jednak znamená přítrž všem těm tvým
dětským radovánkám, a pak také začátek povinnostem, které ač se ti do teďka
vždy vyhýbaly, skutečně existují a je nutné je plnit.
CHůVA
Och, chudák dítě, co po něm všechno nechcete?
MARAIS
V první řadě už není dítě, Sávo. A potom je na čase,
aby poznala svět jaký vskutku je.
ROSALINDA
Bude-li to v mých silách, otče, pak se vám vynasnažím vyhovět ve všech směrech.
MICHEL
Dovol, sestro, abych ti ze srdce popřál do života hodně zdaru,
plno štěstí a hlavně málo všudypřítomného zmaru.
Dále abys s mužem, jehož miluješ, nebo jehož milovat budeš,
se co nejdřív v manželství v jedno tělo spojila.
ROSALINDA
Och, bratře, kéž bys měl pravdu a vše šlo tak hladce, jak říkáš.
MICHEL
Uvidíš sama, že vše tak hladce půjde,
a tvé přání se ještě dnes jistě naplní.
(k donu Armandovi) To ovšem bude záviset plně na vás, done.
Doufám, že mou, do vás tolik zaláskovanou sestřičku, nezklamete.
DON ARMANDO (k
Michelovi)
Budu se snažit, neb dvořit se jí, mi už i povinnost nyní velí.
Ve vhodný okamžik, který se kradmo blíží, ji o ruku požádám.
Zrcadlu bych nemohl nikdy později vystavit svou tvář,
kdyby ostych zvítězil nad tím, co si mé i její srdce přeje.
MICHEL (k donu
Armandovi)
To je správné. -
A nyní, když už jste tady všichni vy, na kterýchž mi nejvíce záleží,
dovolte, abych vás zpravil o štěstí, jež mě postihlo.
Jistě mi dáte za pravdu, až vyleji si před vámi své srdce,
že správně jsem učinil, když jsem tak a tak konal.
MARAIS
Synu, nech výřečnost výřečností a spěj k jádru věci samé,
neboť zvědavost, co se nám chystáš celý žhavý sdělit, mi klidu nedá.
MICHEL
Ukojím vaši touhu po vědění a k radosti jedné vám zavdám další příčinu
se bavit. - Felicito, pojď ke mně.
Matko, otče, dovoluji si vám oznámit, že já, váš spořádaný syn, si chystám
vzít za svou ženu vedle mě stojící seňoru Felicitu.
MARAIS
Ale, synu, nic by mě už nemohlo potěšit víc. Obejmi mě.
ANTONIE
Přišlo to tak nečekaně. Podepřete mě, sic z té vší radosti omdlím.
MICHEL
Dostaneme tedy vaše požehnání?
MARAIS
A ty ses snad bál, že ne? - Přejeme vám, do vašeho manželství hodně štěstí
a pohody a hlavně plno dětí, ve kterých se budete shlížet, jako my ve vás.
Nevím, co bych vám ještě tak řekl. Snad, že jste mi udělali ohromnou radost.
Svatbu budete mít, doufám, co nevidět.
ROSALINDA (stranou)
Kéž i pro mojí lásku by měli takové pochopení.
DON ARMANDO (zaslechne
to, a říká stranou)
Neboj, krásko, i nám budou takhle žehnat, ale vše má svůj čas
a vhodné by nebylo to uspěchat.
AMOR (tiše na
Rosalindu)
Rosalindo, poupě mé.
ROSALINDA
Ach, Amore, už jsem se bála, že sem dnes nepřijdeš.
AMOR
Ač nejradši bych tě nyní zulíbal, nechám své rty jen k tobě mluvit,
sic bych si z každého zde udělal nepřítele.
ROSALINDA
Máš pravdu, bylo by až příliš nebezpečné se před nimi k sobě nějak mít.
To by byl náš konec.
AMOR
Oni nám ho už ovšem dávno nachystali.
Pro každého jiný. Pro jednoho horší, než pro druhého.
ROSALINDA
Prosím, tě, miláčku, co to říkáš?
AMOR
Věci se už nemají tak, jak se nám ve snách zdály. -
Pojď stranou, ať tě můžu o všem zpravit.
ROSALINDA
Teď by bylo podezřelé vytratit se. Počkejme až vypukne ten ďábelský
ohňostroj, který se již chystá. Pak zamkneme se u mně v pokoji
a ty mi povíš vše, co se změnilo. Och Bože, já mám strach.
AMOR
Vždyť se celá třeseš. Rosalindo, není se třeba bát,
v hlavě se mi rýsuje totiž zcela proveditelný plán.
ROSALINDA
Nějak divně po nás koukají. Nedejme jim možnost, aby si mohli cokoliv myslet.
Zatím sbohem.
AMOR
Tedy při ohňostroji.
(rozejdou se)
ROSALINDA
Ten mladík mi jen řekl vtip, je vskutku celkem veselá kopa.
DON ARMANDO
Avšak ten žert jistě stál za nic, když nevyčaroval vám ve tváři váš lahodný
úsměv. Dovolte, abych to napravil. Slyšte anekdotu, již vypráví se u dvora.
ROSALINDA
Nuže sem s ní, chcete-li mě ovšem rozplakat.
DON ARMANDO
To ne.
ROSALINDA
Pak držte jazyk za zuby.
DON ARMANDO (stranou)
Tu její změnu nechápu.
ROSALINDA
Bratře, Felicito, sluší vám to spolu. Mějte se rádi na věky.
FELICITA
Jestli to půjde, pak tedy na věky.
ROSALINDA
Samosebou, že to jde. Vždyť vím, co je láska.
Přichází Girault.
GIRAULT
Ohňostroj, či jak se ta novota jmenuje, je připraven.
MARAIS
Dobrá. Chtěl jsem ještě navrhnout přípitek, ale ten nám beztak neuteče
a počká, než se vrátíme.
DON ARMANDO
A víno za ten čas ještě trochu zkvasí a bude mít teprv ten správný říz.
MARAIS
Tenhle druh uvažování se mi líbí. Vás mít jako zeťáčka by nebylo od věci.
DON ARMANDO
Co není může být.
Přichází Lucaso.
LUCASO
Amore, už jsem se vybrečel a přišel jsem se rozloučit.
Všichni až na Amora a
Lucasa odcházejí - začátek ohňostroje.
AMOR
Věř, že jsem ti nechtěl v žádném případě ublížit.
Přiměla mě k tomu nutnost.
LUCASO
Ano, já to chápu. -
Pojď ke mně blíž, ať tě můžu naposledy přitisknout na svou hruď.
Obejmou se - Lucaso strčí Amorovi do kapsy lahvičku s jedem.
LUCASO (stranou)
Tak, hotovo. Síť už visí.
AMOR
Moc se ti omlouvám, snad se za pár let zase setkáme.
LUCASO (stranou)
Řekl bych, že spíš ne.
Přibíhá Rosalinda.
ROSALINDA
Amore. Poběž rychle za mnou, než nás někdo uvidí.
AMOR
Ano, lásko, jen příteli rychlé sbohem dám. -
Sbohem, Lucaso, příteli.
Rosalinda odbíhá, Amor za ní.
LUCASO
Navždy sbohem, Amore. Promineš mi, doufám tu lahvičku s odlitkem jedu,
která tě usvědčí z vraždy našeho rozmilého pana starosty. Odpusť, ale
nešlo to jinak. - Jiní udělali pro lásku i horší věci. Války se kvůli ní
vedli. A já poslal na smrt jen jednoho muže, leč přítele mně nejdražšího.
Proč připadá mi to najednou nemorální a podlé? Vždyť, když blesklo mi
to hlavou, jevilo se to jako má povinnost. A teď se z toho rodí
strašlivá ohavnost. Však Amor jednal zrovna tak. Vášnivá slepota ho
z ničeho neomlouvá. Dobře věděl, že Rosalinda vyrostla jen pro mě a ne pro
nikoho jiného. Teď má, co si zaslouží. Špalek. Jen doufám, že katova sekyra
bude dost ostrá, aby se netrápil. Však už dost výčitek, sic změknu a
upustím od vytyčené trasy, která mi slibuje slastnou budoucnost. -
Toto je číše, z níž zlotřilý starosta tak rád vždycky pije. Dostal ji, coby
dárek za zásluhy vedoucí k prosperitě města, od našeho pana krále.
Já mu do něj teď kápnu, co skutečně zaslouží. Lék, jenž uzdraví mou i Cyrilovu
pomstichtivost, jenž vykoupí smrt mých rodičů. Jen se napijte, co hrdlo
ráčí, bude to naposled, pane starosto. - Vida, ohňostroj spěje ke zdárnému konci.
Schovám se, by podezření nepadlo v první řadě na mě.
Schová se.
Přicházejí Marais,
Michel, Antonie, Felicita, Don Armando.
DON ARMANDO
Vskutku zajímavá věc, tenhleten peklostroj. To budu muset také někdy
vyzkoušet. - Však kam se poděla hvězda dnešního večera, vaše dcera?
MARAIS
Jistě ji vylekaly ty rány, tomu bych se vůbec nedivil, a někam zalezla.
Však nebojte se, dříve nebo později se zase vrátí.
DON ARMANDO
To bych byl rád.
Chtěl jsem se vás zeptat na něco, co se jí ve velké míře týká.
MARAIS
Pak mluvte. Já jí kdyžtak vše později vyřídím.
DON ARMANDO
Děkuji, avšak já raději počkám právě na ni.
Zatím to tolik nespěchá a noc je ještě mladá.
MARAIS
Když to posečká, pak tedy dobrá, avšak náš přípitek si už odkladu nezaslouží.
Juano!
(příchází Juana)
Juano, nalij nám všem plné číše toho nejlepšího vína, ať si můžeme připít
na štěstí budoucích manželů, Michela a Felicity. Ať jim všechno vychází,
peněz ať mají dost, aby se nemuseli chodit půjčovat k nám, za což bych jim
ovšem na druhou stranu hlavu neutrhl, ať se jim rodí zdravé děti a ...
... a pospěš Juano. Zase ti to nějak dlouho trvá. To je dost. Děkujeme ti.
JUANA (stranou)
Tvůj úklad, Lucaso, mi přišel víc než vhod.
MARAIS
Tedy na zdraví našim svatebčanům. - Počkejte, Felicito, vždyť vy pijete
z mého poháru. Zase jsi to popletla, Juano. Už se nedá nic dělat, ale co,
vždyť už patříte skoro do rodiny.
Felicita se sklátí mrtvá k zemi.
MARAIS
Co se to děje? Snad zmohly ji jen mrákoty.
MICHEL
Je mrtvá.
DON ARMANDO
Sestřičko, co ti to proboha provedli? To víno bylo otrávené.
Tiše přichází Lucaso.
ANTONIE
To je hrůza. Měla tvůj pohár. Ten jed byl určen tobě, drahý.
(omdlí)
MARAIS
Kdo to mohl být? Kdo měl důvod pro mou smrt?
Ukažte mi na něj a já ho zardousím. Stráže!
LUCASO (stranou)
Proč smrt vyhýbá se tomu, kdo ji zaslouží?
MARAIS
To ty! Tys to víno dozajista otrávil.
LUCASO
Já ne, ale....
MARAIS
Nezapírej a řekni mi vše, co víš. Sic dopiješ to, co v poháru zbylo.
LUCASO
Není toho moc, čím bych vám mohl sloužit. Snad jediné, co mě napadá, je
podivné chování Amorovo. Celý se nějak změnil a pořád něco žvatlal, že
už má dost toho, jak ho stále ponižujete, a že má prostředek, kterým vás donutí
s tím navždy skoncovat. Potom vytáhl z kapsy nějakou lahvičku a tvrdil,
že je v ní jed. Zdál se mi pomatený a nevěnoval jsem mu více pozornost.
Přibíhají stráže a kat.
MARAIS
Tak Amor. On je tedy mým atentátníkem a vrahem seňory Felicity. Kde je?
Rychle. Mluv. Ať si s ním můžu srovnat účty.
LUCASO
Když viděl jsem ho naposledy, odváděl si násilím vaši krásnou dceru někam
nahoru. Myslím, že do jejího pokoje. Poslední dobou dělá věci, které bych
do něj nikdy neřekl.
MARAIS
A navíc mi ještě chce znásilnit dceru. Stráže! Nahoru do Rosalindina pokoje.
Bez slitovaní ho zatkněte, a třeba z něj duši vymlaťte. Ale rychle, ať není pozdě.
(Stráže odbíhají, za
nimi běží ostatní, i z mdlob probraná Antonie. -
Armando a Michel
odnášejí tělo mrtvé Felicity, nad kterou se až do teďka zkláněli.)