JEDNÁNÍ TŘETÍ

SCÉNA PRVNÍ

Rosalindin pokoj.

Vstupuje chůva.

CHůVA

Kdo by to byl řek´, že se tohoto dne vůbec dožiju. Zdá se mi, že sotva pár chvil

uplynulo od doby, kdy kolébajíc ji jsem utišovala její pláč, a kdy koníčka jsem

jí pro pobavení dělala. Dnes, na stará kolena, už bych se těžko sehla,

a nato pak už sotva bych se zvedla. Jsem holt dříve narozená než-li ona.

Zatímco já jsem se v neúprosném toku času k poslednímu mezníku svého života

přiblížila, tak Rosalinda spatřila ranní rozbřesk dne, kdy se z ní stane slečna.

Je mi jí líto. Vždyť ona si ještě pořád myslí, že ve světě existuje jen

radost a nekonečné štěstí. Doposud nepoznala, co je to bol, nebo smutek.

Až spálí se, raní ji to dvojnásob.

Přichází Antonie.

ANTONIE

Zase si na něco stěžuješ, chůvo?

CHůVA

Ne, má paní. Pouze jsem uvažovala nahlas. Má nátura mi už holt totiž nedá,

abych jen chvíli udržela tu svou vyřídilku na uzdě.

ANTONIE

To se nedivím. Ty však, nejen že neuhlídáš tu svou výřečnost,

i Rosalinda se ti mnohdy ztratí.

CHůVA

S ní je to těžké. Vždy dřív, než svoji radu, jak chovat by se měla, jí stačím

celou říct, jak oblak páry zmizí mi z očí. A abych já jí stačila,

pak bych potřebovala nejméně sedmimílové boty.

ANTONIE

To věřím. - Však, kde je má dcera teď? Myslela jsem, že ji tady budeš

strojit na její ples a ona zde není. Jen mi neříkej, že se zase vypařila.

CHůVA

Ne, má paní. Šla se vykoupat, aby její tělo vypadalo čistě.

Aby bylo jako její neposkvrněné svědomí.

Přibíhá Rosalinda.

ROSALINDA

Tak jsem zde, připravená nasadit na sebe zbroj žen. Svoje šaty.

Á, matka. Vás jsem tady nečekala.

ANTONIE

Přišla jsem se podívat, jak ti to sluší a nejsi-li náhodou už hotová,

však tobě byl ale spěch za určitým cílem vždycky cizí.

ROSALINDA

Byla jsem se ještě umýt, abych zářila jako skutečná hvězda.

ANTONIE

Čistá na těle, čistá na duchu. Ano, tak to má být.

Však kdyby sis trochu pospíšila, jistě by to nikomu nevadilo.

ROSALINDA

Ano, vynasnažím se, mamá. Chůvo, obleč mě do těch nových šatů.

CHůVA

Do těch, jak v nich slečínka vypadá, jak anděl svatý?

ROSALINDA

Mám snad jiné nové? - Honem, honem. Na tomhle dni mi ze všech nejvíc záleží.

Nechci zmeškat ani kousek ze svého plesu.

CHůVA

Kdyby se slečna v té koupeli tak dlouho nerozpouštěla,

nemuseli jsme nyní tak kvaltovat.

ANTONIE

Padnou ti jako ulité. Řekni, chůvo, nevypadá to,

jako by se v té látce už narodila.

CHůVA

To by musel být zajímavý porod.

Přichází Felicita.

ROSALINDA

Chci vyzvat k tanci celý svět, a pak jen tančit a tančit.

FELICITA

Rosalindo, zatancujete si rozhodně víc, než bude zdrávo. V tak nádherné róbě

by vás vyzval do kola i náš pak král. Takový skvost mít já ve svém šatníku,

pak, věřte mi, by mě v ničem jiném nikdo nezahléd. - Však neviděla některá

z vás tu služebnou, Juanu? Měla mě dát do gala a někam se mi schovala,

či co a já ji nemůžu v celém domě najít. Jen se podívejte, jak vypadám.

CHůVA

Opravdu elegance každým coulem.

FELICITA

Ale jděte. Vypadám jako rozčepýřená slepice.

A to jen proto, že Juana je k nenalezení.

ANTONIE

Na tu musíte trochu z ostra. Je to děvče rozverné a tak trochu potřeštěné.

Juano! Juano, kde vězíš, že ti zase práce stojí? S kapkou autority se na

ni musí. Ona není líná,

jen občas sem tam na něco zapomíná.

Přiřítí se Juana.

JUANA

Jsem zde moje velitelko. Čeho žádáte?

ANTONIE

Dobře se po pokoji rozhlédni a uzříš sama nejlíp, kde je tě třeba.

FELICITA

Co tak nechápavě koukáš v jinou stranu, a mě tak naschvál přehlížíš?

JUANA

Jéminkote, seňorita je zde také?

FELICITA

Ještě se ptej. A hybaj, dej se do práce. Uprav mě, ať můžu mezi lidi.

Au. Proč to tolik utahuješ? To už přeháníš.

JUANA

Odpusťte, seňorito, asi jsem se zasnila.

FELICITA

Sni si v noci, když spíš

a nikoho svým konáním nerušíš.

CHůVA (stranou)

Ty dvě si do oka zrovna nepadly. Ty si spíš vjeli do vlasů jakoby se

zaláskovaly do téhož mužského. Však do koho? To kdybych věděla, to by byl drb.

ANTONIE

Škoda, že účast nepřijmuli, všichni ti, které jsme s mužem pozvali.

Mezi nimi by sis jistě hned našla ženicha.

ROSALINDA

Co když jsem ho však už dávno našla? Co by se stalo pak?

CHůVA

Dítě, co to zase plácáš?

ANTONIE

Rosalindo, jak jsi to myslela?

ROSALINDA

Jen čistě teoreticky. Chci totiž vědět, jak byste se s tatínkem

postavili k tomu, kdybych vám oznámila, že jsem se před časem vdala.

ANTONIE

Holka nešťastná, co tě nemá? - Takhle by ses nám chtěla odvděčit, za to,

že jsme tě v mladici vychovali? Na něco takového ani nemysli a chraň se mi

někdy příště položit otázku podobného charakteru. Neb, kdo táže se "co by

bylo, kdyby" jistě nějakou nepěknou myšlenku potají spřádá. A jímá-li tebou

nějaká chlípná touha, o které nepřímo jsi mluvila, raději rozežeň ji, neboť

otci bys potom na oči už nikdy více nesměla a já bych zase nejspíš hanbou zemřela.

ROSALINDA

Nebojte se, matko, můj dotaz nemá se skutečností pranic společného. Jen jsem

četla v jedné knize o podobném problému a jediné správné řešení z něj bylo

doslova a do písmene to, co jste mi odpověděla vy, máti.

ANTONIE

Děti musí být poslušny svým rodičům, to je odjaktěživá pravda. - A teď se

pojďte ještě všichni podívat do kuchyně. Okoštujme tu bohatou nadílku jídla.

Odcházejí všichni až na chůvu.

CHůVA

Co se to s tou Rosalindou poslední dobou děje? Změnila se k nepoznání.

Však ten její dotaz, - až mě z něj zamrazilo. A ta výmluva, že to četla

v jedné knize. Vždyť ta psané slovo sotva kdy zřela. Budu na ni muset

od této chvíle dávat větší pozor. -

A teď půjdu ochutnat také je-li to jídlo skutečně k jídlu.

Odejde.