SCÉNA PÁTÁ

Tamže.

Přichází Lucaso.

LUCASO

Milovat a být milován, co víc si přát?

Co však budu muset za oběť dát,

aby ta již ze srdce mám rád,

stala se mou paní od teď napořád?

Och, trápím se, trápím a trápím do třetice,

proč, Amore? je snad Rosalinda pro tebe něco více.

CYRIL

Vypadá snad můj dům jak zpovědnice,

že každý se zde vyznává o své lásce, nebo nelásce?

Nejdříve Amor, teď ty.

LUCASO

Nepřipomínejte mi Amora, Cyrile.

CYRIL

Proč? Vždyť jste vždy byli nejlepšími přáteli.

LUCASO

Díte pravdu, byli, však už dávno několik hodin jimi nejsme.

CYRIL

Ajajaj, co se probůh stalo?

LUCASO

Zradil mě v lásce. - Získal srdce té, kterou již delší dobu miluji.

CYRIL

Aha, jde o Rosalindu. - I já bych byl nejraději, kdyby ti dva se

co nejdříve rozešli, mám k tomu jisté důvody. Za menší protislužbu

ho přemluvím, aby ji nechal být. Souhlasíš?

LUCASO

Udělám pro vás cokoliv, jen když bude Rosalinda zase volná,

a nepozná, že v tom mám tak trochu namočené prsty.

CYRIL

Dám ti úkol, který bys nejspíš nesplnil ani pro stovku Rosalind,

kdybych ti neodkryl roušku tajemství z něčeho, co se událo v minulosti.

LUCASO

I bez toho příběhu bych to učinil, aby to bylo dřív.

CYRIL

Počkej, nebuď zbytečně horlivý. Vše má svůj čas.

Má pomsta čeká na vykonání již dobrých dvacet let. Co ti budu teď povídat

se týká i ve velké míře tebe nebo spíše tvé zesnulé matky.

LUCASO

Té budiž země lehká, nerušte její poklidný posmrtný spánek.

CYRIL

Chceš tu Rosalindu, nebo ne?

Tvá matku byla vyjímečně krásná žena, dala by se přirovnat k té vaší

Rosalindě. Ba dokonce i ten příběh je z části podobný tomu vašemu. -

Ještě ses ani nenarodil a už ti zahynul otec při neštěstí v dolech.

Tvá matka musela živit úplně sama nejdříve jen sebe, ale za nějaký čas i tebe.

Nabídl jsem jí nefalšovanou lásku a ona ji přijala.

Měli jsme se spolu dobře, sice jsme občas neměli co jíst, ale to

se stávalo jen velmi zřídka. Jednoho dne se však vše náhle změnilo.

Do našeho pokojného života se vetřel cizí muž.

LUCASO

Jaký muž?

CYRIL

Nechvátej, vše se postupně dozvíš. - Nějakým kouzlem ode mne odlákal

tvou matku. Měl dost peněz, asi proto se přestěhovala k němu.

Co vím, nebyla s ním ani chvilku šťastná. V tutéž dobu se mi potvrdilo

mé strašlivé podezření. Smrt tvého otce nebyla nehoda, ale úkladně

naplánovaná vražda.

LUCASO

A ten muž byl vrahem mého otce?

CYRIL

A nejen to, však nech mě domluvit. - Chránil jsem se jí to jakkoliv naznačit,

protože jsem se bál, že by jednala neuváženě. Pořád jsem ji šíleně miloval,

i přesto že mě opustila. Nakonec to zjistila však bohužel i ona.

Neřekl jsem jí to já, ale jediný druhý člověk, který o tom věděl -

sám vrah, když se opil. Její reakce nemohla být jiná. Pokusila se toho muže

zabít nožem, ale on, seč nebyl zcela při smyslech, se nenechal zaskočit

a srazil tvé matce vaz.

LUCASO

Ten bídák, vrah, lotr. Kdo to byl? Ryhle prozraďte mi to, ať ho můžu

zabít též.

CYRIL

Náš pan starosta.

LUCASO

Ty jedovatý prokletý hade. Mou rukou zemřeš, vrahu mých rodičů!

CYRIL

Nekřič tak, jsme na ulici, ještě nás někdo uslyší.

LUCASO

Já zabiji ho hned.

CYRIL

Tedy ani žádat tě o to nemusím, neboť zabít strarostu byl můj úkol pro tebe.

Sám zhostit se té pomsty nejsem oprávněn, vždyť přísluší plně tobě.

Však nechvátej, kdybys ho zabil hned, uvrhl by ses do nebezpečí, že budeš

odhalen. Počkej si zítra do toho plesu, tam bude shon a plno lidí.

Nepozná se, kdo nalil do starostova poháru tento smrtící jed. -

Na, ber. - Kapka na smrt stačí.

LUCASO

Přestřihnu jim radovánky smrtí jejich pána, svých rodičů vraha.

CYRIL

A o Amora se už nějak postarám, to se neboj.

Zdaří-li se, Rosalinda bude tvoje. Zlom vaz.

Odchází.

LUCASO

Zítra si s tebou, starosto, připiji na své nebohé rodiče,

a ty pak zemřeš hned.

Odchází.