SCÉNA ČTVRTÁ
Tamže.
Přichází Marais,
Antonie, Rosalinda a don Armando.
MARAIS
Pomalu začínám propadat beznaději, že v celém Frontiére
pro tebe nebudou dost vhodné šaty, Rosalindo.
ANTONIE
Buď trpělivý, Pierre, říkala jsem ti, že mladá žena
má hodně vyhraněný vkus a chce pro sebe jen to nejlepší.
ROSALINDA
Mé šaty musí být šity z té nejjemnější bavlny jaká je,
na míru mně i mému vkusu.
Nechci žádné tuctové, ale originální ve všech směrech.
Na první pohled musí vyzařovat lásku,
vidět musí být, že halí v sobě krásku.
MARAIS
Změnila ses, Rosalindo, změnila.
ROSALINDA
Podívejte tamhle na ten mráček, jak je sluncem prosvícený,
takové by mohly mé šaty být.
MARAIS
Jsi úplně jiná, jako vyměněná.
ROSALINDA
Zítra plnoletá a plna odpovědnosti za sebe budu,
co na tom, že poslední dny své nevinné radosti,
jsem se rozhodla prožít v bezmezné radosti.
DON ARMANDO
Buďte ujištěna, že ať na sebe vezmete jakékoliv šaty,
všechny vám padnou jako princezně, spanilá Rosalindo.
ROSALINDA
Já ale princezna jsem a tam někde na mě čeká můj urozený
princ.
Objeví se Amor,
zpozoruje ho pouze Rosalinda.
DON ARMANDO
I já bych jím byl schopen pro vás být.
ROSALINDA
Vy, ach ne, to v žádném případě.
Vynoří se Sebastian.
SEBASTIAN
Ty bídný zrádče! Tak jsme se konečně sešli tváří v tvář.
Co koukáš? - Tas!
Rosalinda se přemístí
tiše k Amorovi. Obejmou se.
ANTONETA
Och, Pierre, co to má znamenat?
DON ARMANDO
Pomoc! Stráže, chtějí mě zabít! Pomoc!
SEBASTIAN
Zbabělče. Tas! Víš, že nejsem jako ty. Já nezabíjím ze zadu,
to bys byl
již dávno mrtev. Zemřeš však tak jako tak, leč v čestném
souboji ti dám
alespoň šanci na obhajobu. Je-li Bůh na nebi, pak jinak, než
prohrát, nemůžeš.
DON ARMANDO
No tak, stráže! Stráže, pomoc! Vraždí mě vrah!
MARAIS
Zandejte svou zbraň, pane, v tomto městě jsou souboje
zakázány!
SEBASTIAN
Naposledy tě vyzývám - tas máš-li ještě v sobě kousek cti.
DON ARMANDO
Stráže! (Přibíhají
stráže a kat.)
To je dost. Zatkněte toho atentátníka, chtěl mě zabít.
PRVNÍ STRÁŽ
Odhoďte zbraň je-li vám váš život milý.
SEBASTIAN
V mé zemi není zvykem vzdát se bez boje.
Mám-li dát z ruky svůj meč, pak jedině až jako mrtvola.
Budete mě holt muset zabít, ale věřte, že tím ničeho
nezískáte,
já lump nejsem, ale ten, co vás sem přivolal bídným vrahem
je.
On má důvod bát se více, aby vyzrazeno nebylo, co spáchal,
než že ho smrt mým přičiněním vezme k sobě.
MARAIS
Done Armando, znáte toho Španěla?
DON ARMANDO
Nikdy dříve jsem ho neviděl. Já nemám ve zvyku se
bratříčkovat s bandity.
MARAIS
Zatkněte ho!
PRVNÍ STRÁŽ
Odhodíte tu zbraň a vzdáte se nám dobrovolně?
SEBASTIAN
Abych neposkvrnil svou čest, tak ne.
DRUHÁ STRÁŽ
Sám sis o to řek´. Na něj!
Bojují. Sebastian se
drží, ale podléhá přesile, je odzbrojen a zatčen.
PRVNÍ STRÁŽ
A tímto jsi zatčen, lapko ze Španěl.
SEBASTIAN
Nedobře činíte, viník je stále mezi vámi.
Slyš Armando, já vrátím se. Žádný žalář neuhlídá mou
nenávist.
Modli se a těš se z každého dne, který ti ještě můj meč
dopřeje.
Však můžeš se pod tíhou svého činu z něčeho, krom vína,
těšit?
MARAIS
Odveďte ho, ať neleká mi hosta.
PRVNÍ STRÁŽ
Jak si přejete, pane.
Stráže odvádějí
Sebastiana.
KAT
Každému co jeho jest,
šibenici šibeničníkům, žalář lumpům a banditům jako jest
tento.
ANTONIE
Hodným lidem ať zas pokojné žití je dopřáno.
KAT
A žalářníkům a katům naoplátku věčné opovržení.
Odchází.
ANTONIE
Po dlouhé době první souboj v našem městě. Pane starosto,
neměl byste zostřit bezpečnostní opatření?
MARAIS
Opravdu ho neznáte?
DON ARMANDO
Klidně vám odpřísáhnu na svůj rod, že ne. - Podezíráte mě
snad z něčeho?
MARAIS
Ne, jen jsem myslel jestli jste ho někde nezahlédl.
DON ARMANDO
Až dnes poprvé. Což znamená, že ho znám stejně dlouho jako
vy.
Ještě teď se klepu strachy, když pomyslím, že jsem mohl být
už klidně
zamordován tím bláznem, kterému najednou přeskočilo.
Nebudu mít klid, dokud nebude popraven.
ANTONIE
Po dlouhé době se zde bude konat první poprava. Měl byste opatřit
rychle
nový špalek, pane starosto.
MARAIS
Nech si ty svoje řeči. - Kde je vůbec Rosalinda?
Nedej Bože, aby se jí něco přihodilo. Rosalindo!
ANTONIE
Rosalindo!
ROSALINDA
Z dáli slyším volat svoje jméno.
AMOR
Och, proč jsi Rosalinda a ne třeba Venuše?
Buď teď chvíli Venuše, ať nemusíš uposlechnout to volání.
ROSALINDA
Sám víš, jak ráda bych tak učinila. Však večer už není
daleko,
celý večer a snad i noc budu tvá Venuše.
AMOR
Pohleď, večer. - Slunce zašlo.
ROSALINDA
Leč pouze za mrak, vbrzku vyjde zas.
AMOR
Čas se nám pořád jenom směje. - Ty zásnuby večer platí?
ROSALINDA
To si piš. Už jsem vše potřebné zařídila, ale buď o tom
tiše.
Dozvěděl-li by se to můj otec dřív, než to vhodné bude,
byl bys bez Venuše a já bez Amora
AMOR
Och, to nechci.
ROSALINDA
Pak se jen tiše těš,
vždyť večer ten, bude ještě dnes.
Rozločí se. Amor
odchází.
MARAIS
Rosalindo, to je dost, že ses objevila,
bál jsem se o tebe, kde jsi byla?
ROSALINDA
Jen jsem se trochu prošla a podívala se o kousek dál.
ANTONIE
O hodně jsi věru přišla.
To si představ, tady našeho hosta se snažil zabít jeden
zbojník.
ROSALINDA
(pro sebe) Tedy
škoda, že se mu to nepodařilo.
(nahlas) Koukám,
že se mu to moc nepovedlo, pak tedy on zabil toho zbojníka.
MARAIS
Rosalindo, co to s tebou je? Místo abyses obdivovala tady
donu Armandovi,
že je živ a zdráv, raději lituješ nějakého ubožáka, který
sedí nyní
v městském žaláři.
ROSALINDA
Vy jste se s ním tedy nebil, done?
DON ARMANDO
Ne, to za mě vykonala vaše stráž.
ROSALINDA
Jak se vám mám tedy obdivovat? Za co? Snad kdybyste se bil,
pak bych možná mohla, ale takhle...? -
Tam o kousek dál jsem objevila malebný krámek s
přenádhernými šaty.
Pojďme tam.
Odbíhá.
MARAIS
Je poslední dobou nějaká potřeštěná, omluvte ji, done.
ANTONIE
Já si myslím, že se nám bláznivě zamilovala.
Odcházejí.