SCÉNA TŘETÍ

Tamže.

Vystoupí Amor.

AMOR

Mám pocit, jako bych už na všech místech v tomto městě stokrát byl,

však únava nezmáhá mě, ač jsem toho dnes už sem tam tolik nachodil.

Cesta má, přes že bez cíle možná zdá se,

jeden vrchol má, a to ať čas mi vzdá se,

slunce ať zajde hned a třebas na pořád,

ať však políbit můžu tu, již budu mít věčně rád.

Večer však sotva nadejde,

pokud slunce nebesa celé nepřejde.

Přichází Lucaso

LUCASO

Jsi jak vlahý větřík, jenž opírá se o molo,

jak malá vlnka, jež šplíchá se o lesy. -

Ach, Amore, tos tady básnil přede mnou ty?

AMOR

Á, Lucaso, příteli, tebe jsem se celý den snažil marně najít.

Konečně tě mohu zpravit o novinkách, které mi změnily do základu život.

Ve své podstatě je vlastně ale jen jedna.

Miluji a ona ke mne chová týž cit.

LUCASO

Bravo, Amore, budiž ti dána všechna čest.

Co vyhodili mě včera od mé milované, zprávy jsem o tobě žádné neměl.

A podívejme se, náš Amor se přes noc zamiloval.

Jak k tomu došlo? Nenech se dvakrát pobízet a vyprávěj.

AMOR

Stalo se tomu na večer, když hloubaje nad díly mistrů zemí všech,

nezpozorovav, že tebe odtamtud vyhostili,

po chvíli, jež hodinou možná byla, přišla a cestu mi zastoupila.

Tu přihodila se nám dvěma podivná věc.

Já i ona... co je, příteli? Poslouchej přec.

LUCASO

Amore, tys jí potkal ve starostovo domě?

AMOR

Pro krista, řekl jsem snad něco jiného? -

Jeden její úsměv vydal za všechny ty vystavené obrazy.

LUCASO

Pomalu začínám se bát,

že mluví o ženě, kterou já mám rád.

AMOR

Nevím, k čemu bych ji mohl přirovnat,

abys měl alespoň zlomek představy o její kráse.

Vskutku mě nic nenapadá; však přeci na něco jsem si vzpomněl.

Láska. Je krásná jak láska sama.

LUCASO

Nepřirovnávej ji k lásce, bývá vrtkavá

a mnohdy jen zdá se.

Raděj mi řekni její jméno.

AMOR

Jména jsou jen iluze i bez nich dá se žít.

Jsou nám dávána jen dle rozmaru rodičů, či kmotrů

a vypovídají snad o něčem? Ne. Z jména nepoznáš, že dlouhé plavé vlasy má,

že nádherná je od paty až po temeno hlavy, nebo třebas že tváří se tak mile.

O čem tě tedy jméno její zpraví?

LUCASO

Souhlasím s tebou, že mnohdy o přídomek úplně zbytečný se jedná,

však jak bys ji oslovoval beze jména?

AMOR

Jak? Přeci jako když jméno má - zovu ji mé slunce, krásko, skvoste, lásko,

a volat ji takhle má stejný půvab jako říkat Rosalindo.

LUCASO

Rosalindo?

AMOR

Rosalinda, je růže pro mě právě rozkvetlá,

leč bez trnů, které by mě zraňovaly.

Připadá mi jako bych se včera znovu narodil,

však do světa tisíckrát krásnějšího, než předtím.

LUCASO

Nemilovals nikdy žádné ženy,

teď miluješ Rosalindy,

a to jsi můj přítel?

to ti nepřísluší.

AMOR

Kde příroda tomu sama s Bohem chtěla,

tam ji vším patřičným v míře královské obdařila.

Šťastnější už nikdy nemůžu ani být,

leda snad když vzít si mě bude chtít.

LUCASO

Raději na ní celý život nepohlédnu,

abych tě třeba nechtě nezradil.

AMOR

Proč mračíš se, příteli? Myslel jsem, že tě to potěší.

Amor konečně miluje. To sis přeci vždy přál.

LUCASO

Opravdu, mé zrady nemusíš se bát.

AMOR

Nemáš horečku? - Co to žvatláš?

LUCASO

To, cos včera žvatlal ty.

Ten, kdo miluje se hluchým směje,

probouzí v nich pocit beznaděje.

Přichází Juana.

AMOR

Budiž zde vítána, Juano.

JUANA

Dobrý den vespolek, pánové. Koukám, že jste si vyměnili role.

Amore, mám vám vyřídit zamilované pozdravení od Rosalindy.

LUCASO

Bež pryč. Táhni k čertu!

AMOR

Neposílá mi něco, můj sladký květ.

JUANA

V obálce této možná celý svět.

AMOR

Píše mi psaní?

Lepší, než setkat se hned to sice není, však po tom hned druhá věc to v pořadí.

Ukaž. - Díky Bohu, že umím číst. (Čte si.)

JUANA

Lucaso, neplač. Rosalinda pro tebe holt nevykvetla.

Ta je stvořená pro pravou a čistou lásku bez pochybností.

LUCASO

A nabízel jsem jí snad něco míň?

Dokáži milovat a za život svůj jsem se o tom několikrát přesvědčil.

JUANA

Není milovat jako milovat. Tys skutečně několikrát to poblouznění zažil,

ale podívej na Amora a Rosalindu, pro ně je to poprvé

a vsadila bych celé Španělsko, kdyby bylo moje,

že jim to vydrží už na věky.

LUCASO

I kdybych je od sebe měl odtrhnout násilím, tak jim to nevydrží.

JUANO

Nepleť se do jejich lásky, neb s ní zabiješ i je. -

Jak tě mohlo něco takového jen napadnout?

AMOR (políbí list)

Och, Rosalindo, lásko má, zde, v tomto psaní

jsi lásku svou k lásce své v tisíci slovech láskyplných vyjevila. -

Juano, vyřiď paní své a lásce mé,

že půjdu na ten její ples, s radostí jako její snoubenec.

JUANA

Ano pane, myslím, že lepší zprávy bych ani nemohla zpět nést.

Přichází Michel.

MICHEL

Krásná Španělko, rychle doběhni mě, ať v náruč tě můžu vzít.

JUANA

Pane Micheli, (běží mu vstříc, ale objeví se Felicita, s níž se obejme)

MICHEL

Felicito, Felicito, já tě mám tak rád.

JUANA

Čert aby do pekla vzal ty tvé věčné rozmary. A tebe k tomu.

Uteče.

FELICITA

Zprvu mi to tady připadalo hrozné, ale teď to všechno miluji.

Neboj, tebe si vážím ze všeho nejvíc. - Hele, podívej se.

To jsou ti dva, co nás dovedli k vám, hlavní strůjci našeho štěstí.

Pojď jim poděkovat.

MICHEL

Ač jsem na ně měl dříve jiný názor,

od teďka je třeba ty dva sirotky ctít. Hej vy dva! Pojďte sem.

AMOR

Myslíte nás, pane?

MICHEL

Ano, koho jiného.

AMOR

Ruku líbám, krásná seňorito, dobře-li se upamatovávám na včerejšek,

pak vás a vašeho bratra jsme vedli ke starostovi.

FELICITA

Ano, je to tak, a my bychom vám chtěli za to nyní vyjádřit své díky,

neboť jak vidíte jsme tady s Michelem spolu zadobře.

MICHEL

Dokonce velmi zadobře, až na radnici jsme kvůli tomu byli

a šťastně jsme se tam spolu zasnoubili.

Otec bude mít jistě radost.

AMOR

A když ne, tak radost vaše a vaší sestry Rosalindy mu ji učiní.

MICHEL

Je naší povinností se vám za vše odvděčit.

Řeknětě si o cokoliv a bude-li to v mé moci,

rád to pro vás udělám. - Á, mám to. Ten ples zítra.

Víte o něm? Přijměte mé srdečné pozvání.

LUCASO

Lituji, nemám pražádný důvod se jít bavit.

AMOR

A já už zase srdečně pozván jednou jsem.

A nyní, když prominete, tak vás opustím.

Nashledanou zítra.

Odchází.

LUCASO

Dám vám sbohem též a k tomu navíc ještě jedno varování:

na Amora si dávejte bedlivý pozor. Něco chystá.

Odchází.

MICHEL

Chápeš ty dva? já ani za mák.

FELICITA

Nevím jestli je můj úsudek správný,

ale připadá mi, že ten první z nich je zamilovaný šťastně,

a ten druhý zase zle. A přijde mi, že oba dva do téže ženy.

MICHEL

Vskutku, to by mohla být pravda. -

Z toho by se mohlo vyklubat pěkné neštěstí.

Ale to není naše starost, nás se to týkat nebude. Pojď.

Odchází.