SCÉNA DRUHÁ

Tamže.

Vystoupí Rosalinda. Ve stínu stojí Amor.

ROSALINDA

Buď pozdraveno, slunce. Sotvas před pár minutami vyšlo,

já už bych si tě zapadlé přála mít. Pak totiž večer by byl

a můj milovaný Amor by se ku mne přitulil.

Celou noc jsem beze spánku probděla.

Pozorujíc předěl z dnes na zítra jsem ho stále na paměti měla.

Snad se mi prve jen nezdál, snad to nebyl klam

a já lásky oporu v něm stále mám.

Ach, Amore, Amorku můj milovaný, proč až večer tě zřím?

AMOR

Och, bozi, já ji vidím, a ona o mne mluví jen v dobrém.

Miluje mě tedy skutečně. - Musím se jí zjevit - a nebo ne.

Co to Amore, že by ses ostýchal? Takového tě neznám.

Co ti brání? No tak běž!

Nemůžu - je příliš nádherná.

Je jako ty, slunce; svítí mi na cestu, nelze bez ní být,

ale nemůžu si na ni sáhnout.

ROSALINDA

Kdybys tady tak Amore byl

a svůj cit ke mně mi potvrdil.

AMOR

Mám, nemám - poraď sedmikrásko.

Však raděj, než tě otrhat, měl bych tě svojí Rosalindě dát. Co na to říkáš?

ROSALINDA

Je tady někdo? Jako bych slyšela z dáli hlas.

AMOR

Byl jsem odhalen, vylezu ze skrýše. Tři, dva....

Vbíhá Sebastian.

SEBASTIAN

Ó, seňorito, běžím celou noc bez oddechu, abych dal co proto tomu lumpovi

donu Armandovi. Však jeho stopu jsem ztratil. Nepotkala jste ho náhodou?

ROSALINDA

Ano, včera jsme ho přijali jako hosta a od té doby u nás se svou sestrou je.

Amor se pustí do Sebastiana.

AMOR

Nech na pokoji moji Rosalindu, ty Španěly jeden!

Zem svou máte támhle.

ROSALINDA

Och, Amore.

AMOR

Ach, lásko má.

SEBASTIAN

Já zkřivit vlásek jí nehodlal,

chtěl jsem jenom zvědět něco o svém soku, rovněž Španěly.

AMOR (k Rosalindě)

Už jsem se bál, že nedožiji večera, jak se ten čas vleče.

ROSALINDA

Když jsem s tebou tak ztrácí na významu, však samotnou, bez tebe,

mne jen pomalým chodem svým týrá a mučí.

AMOR

Byl-li by mezi námi dal bych mu co proto.

Já ni trochcu nespal, lásko, přec nejsem ospalý,

jídla ani sousta nepozřel jsem, však sytý se cítím být -

jen srdce plné hladu po tobě mám.

ROSALINDA

Já něco na zub ti pro ně tedy dám. (políbí se)

Líbal ses někdy?

AMOR

Snad leda s okapem, když žíznil jsem a z něj tak vodu pil.

Té jsem měl hnedle dost, však po líbání toužím dál. (pokračují v líbání)

ROSALINDA

Králi polibků. Kdybys nepřiznal, žes okap líbal z žízně,

řekla bych, že  zkušeností v lásce si už nabyl.

AMOR

Čím déle tě líbám, tím víc tě chci.

Co dýchám, nepoznal jsem do včerejška lásku,

však dýchal jsem tehdy? Pochybuji, že jsem před naším setkáním vůbec žil.

ROSALINDA

Ne, byls tu i dřív,

však s láskou znamená tvé bytí víc.

I mne zbledly a zevšedněly všechny ty hezké chvíle, jež jsem prožila dřív.

Co naplat, že byly pěkné, když tys mi při nich nestál po boku.

AMOR

Věř, že ti po něm již navždy stát budu,

od této chvíle až do svého skonu.

ROSALINDA

Kdo žije láskou, nemůže zemřít.

SEBASTIAN

Pak zavítal jsem tedy nevědomky mezi nesmrtelné.

AMOR

Vy jste, pane, i přes mou zlobu stále tady?

Proč neuposlechl jste mé dobré rady,

že vaše zem tamtím směrem pár set kroků je,

a nevydal jste se v ní?

SEBASTIAN

Věřte, mladý pane, že jediný důvod k žárlivosti vám nezadám.

AMOR

Nepřijel jste tedy dobýt srdce Rosalindy?

SEBASTIAN

Ne, jsem zde jen jako mstitel, vykonavatel vendety za ukrutnou zradu.

Raději bych oněměl, než bych vám tu ohavnost třeba jen vyprávěl. -

Jak stihl jsem říct před vaším prudkým příchodem, já dona Armanda zde hledám,

on je totiž tím, na jehož hlavu padá má pomsta.

ROSALINDA

Jak již pravila jsem, on u nás vskutku je,

v poléhání a hodokvasu si na úkor nás libuje.

AMOR

My zavedli ho k vám bez špatné mysli,

nevěda, však tušíce, že je lump, což jste mi nyní potvrdil.

Vězte, že byl vidinou noclehu celý žhavý.

SEBASTIAN

Ten příživník! Ostuda celého Španělska.

ROSALINDA

Jeho zločin je tedy velký?

SEBASTIAN

Jde-li s něčím srovnat, pak leda s vaší láskou.

Jak vidno na vás - vy se nejen milujete, nýbrž přímo zbožňujete.

Opravdu po mně nechtějte, abych vám o jeho ničivém úkladu vyprávěl,

a uváděl vás tak do špatné nálady. Stačí, když trpím já.

ROSALINDA

Dřív ptala bych víc a zvěděla bych jistě vše.

Nyní však, láskou opojena, mi stačí, když řekl jste,

že zplodil zločin, bídák jeden.

SEBASTIAN

Jsem rád, že jsem vás tak rychle o tom bez dlouhého povídání přesvědčil.

Než se s vámi rozloučím, abych si našel pro sebe někde poblíž vhodný úkryt,

chtěl bych vás požádat ještě o jednu laskavost, slečno.

ROSALINDA

O co se jedná, done? Je-li to splnitelné ráda vám pomohu,

však je-li tomu naopak, pak bohužel.

SEBASTIAN

Jedná se jen o to vylákat ho nějak z vašeho domu, o zbytek už se postarám sám.

ROSALINDA

Čekejte zde někde schován a já vám dodán Armanda.

Ať je spravedlnosti učiněno za dost.

SEBASTIAN

Vězte, že bude.

AMOR

Však zkřiví-li ten bandita s titulem jen vlásek Rosalindě, hned celé

Španělsko bude ve válce se mnou, bych se zase pomstil já.

SEBASTIAN

Mýlil jsem se, vaše láska je větší než má touha po pomstě.

Dost ale spiklenectví. Někdo sem přichází,

což pro mě znamená, že musím vyklidit pole. Jsme tedy dohodnuti, seňorito?

ROSALINDA

Ano, schovejte se, honem. (Sebastian se schová)

Božínku, to sem jde můj bratr. Amore, musíš se též někde ukrýt.

AMOR

Já nemám proč se tvého bratra bát,

přál bych si, aby to byl můj kamarád.

On jistě pochopení pro nás dva najde,

a taktně někam za strom zajde.

ROSALINDA

Nepokoušej  rýmy a osud.

Neznáš mého bratra. Umí být milý i vřelý,

někdy bys s ním našel dokonce i společnou řeč,

leč teď není pro vaše seznámení zrovna nejpříhodnější chvíle.

Jak domeček z karet bortí se mu jeho vztah s Leonou.

Bude jistě zamračený a naštvaný.

Raděj běž, ať tě tu se mnou neuzří.

AMOR

Musím-li, pak odejdu, však věř, že to pro mě lehké není,

ale pravá láska musí být vykoupena i chvílemi utrpení.

ROSALINDA

Rozepni svá křídla a někam na nich leť,

večer tady sejdeme se.

AMOR

           Proč není to teď.

ROSALINDA

Polibek a rychlé sbohem, jako když se motýl loučí se svým květem,

jenž mu pylu nadmíru dal a on teď omámen letí v dál.

Odchází Amor.

Vystoupí Michel.

MICHEL

Nevím, proč to trápení postihlo zase mě.

Vždyť v mém životě se střídají ženy rychleji, než převlékám kalhoty.

Už to vypadá, že nikdy nepotkám tu pravou.

Och, Rosalindo, sestro má, co tady tak časně ráno sama pohledáváš?

ROSALINDA

Stala se mi ta nejlepší věc v životě,

samým nadšením nevím, kde mi hlava stojí.

Nevydržím se soustředit, jíst mi nechutná a spát nechci.

Ač všude kol špína města, já vidím vše čisté a v pořádku.

MICHEL

To jsou prvé příznaky ukrutné nemoci, jež láska se zve.

Zákeřná to choroba. Nejdříve milence obalamutí,

až si myslí, že jim patří svět, a na to jim vše zase vezme.

Lék jediný je nemilovat.

ROSALINDA

Myslela jsem, že pochopení u tebe naleznu,

vždy´s mi o lásce vypravoval jenom v dobrém

a teď, když i já ji konečně poznala, říkáš mi toto.

To od tebe není pěkné.

MICHEL

Dnes jsem měl možnost okusit tento cit z jiné, z té horší strany.

S Leonou už nejsme ani přáteli.

ROSALINDA

To je mi líto, bratře. Snad se to ale nějak spraví a možná to nebude

ani tak dlouho trvat. Včera večer, po tvém odchodu, nejen že se po tobě

toužebně ptala Juana, ale dokonce i Felicita. Ta ještě toužebněji.

Není všem dnům konec, dokud slunce svítí.

MICHEL

Dík za naději, alespoň něco nyní mám,

vše ostatní v mém srdci ovšem stále postrádám.

Ty ses tedy konečně zamilovala, sestři? Je to ten pravý?

ROSALINDA

Ano, je a lepší ani být nemohl, jak je dokonalý.

MICHEL

Láska nás dovede vždy zaslepit, ale jsem rád,

že se ti takhle poštěstilo. -

Snad brzy poznám toho tvého dokonalého.

ROSALINDA

V ten pravý čas na pravém místě, jak říkávám,

ale teď si pojď odpočinout, jsi celý zničený.

MICHEL

Spánek, o kterém ty nemáš ani zdání, mě jistě zmůže,

ale pranic mi v ničem nepomůže.

ROSALINDA

Já raději jen v bdění na něj myslet budu,

bych nepodlehla snovému bludu.

Odcházejí.