JEDNÁNÍ DRUHÉ

SCÉNA PRVNÍ

Ulice - před domem Cyrilovým.

(Vystoupí stráže)

PRVNÍ STRÁŽ

Hleď, jak se slunce krvavě tváří na celý zdejší svět.

DRUHÁ STRÁŽ

To špatné znamení, snad někde poblíž krev vřelá pramení.

A ne-li ještě, pak brzy proudem téct bude jistě.

PRVNÍ STRÁŽ

Nestraš, ty nekňubo,

což nevidíš, jak lekáš paničky.

Hle, tu i pán se ušklíbl nad tvou vražednou myšlenkou.

DRUHÁ STRÁŽ

Svoje jsem řek´ a myslel jsem to vážně,

ale panstvo ať se baví, toho se to netkne ani trochu.

PRVNÍ STRÁŽ

Už nic neříkej a buď raději zticha.

(přichází Amor)

A jejda, kohopak to zde tak časně ráno máme?

Kdo se to tu souží, naříká a běduje, a pak hned zase

v oslavných písních lásky svou milou opěvuje?

Vida, už si vzpomínám, to je Amor, syn města.

Ale co se to s ním stalo, že on se....

DRUHÁ STRÁŽ

...zamiloval. Pojď nebudeme ho rušit.

Odcházejí.

AMOR

Ne dávno tomu, co poznal jsem tu,

kteráž křídla mému srdci dala.

Ne dávno tomu sice jest,

však mne zdá se, jakoby to věky byly.

Tak to je tedy ta láska.

Miluji tě přenádherná Rosalindo,

a doufám, že to včera nezdál se mi jenom sen.

Ó, mocný Bože všemohoucí,

dnes poprvé modlil jsem se v kostele k tobě.

Prosil jsem tě na kolenou, abys požehnal mé lásce,

aby to, co cítím já, cítila ve stejné míře i ona,

moje Rosalinda.

Domovník Cyril vyjde rozespalý z domu.

CYRIL

Kdo tak časně ráno vstal,

aby pod okny starce bědoval,

a spánek jeho znavenému tělu nedopřál?

Tos ty Amore?

Tebe jsem od včerejšího slunka východu neviděl,

strach jsem o tebe věru měl.

AMOR

Od doby, kdy slunko včera vyšlo,

se změnilo v mém životě mnohé, - vlastně téměř všechno.

Už nejsem ten starý Amor, - věčně truchlící s duší poetika, -

teď jsem Amor v plném slova smyslu.

Mé srdce prahne láskou,

ba co víc - hoří vášní.

CYRIL

Nejen z tvých slov, ale i z výrazu tvé tváře,

seznávám, že ses zamiloval, synu.

AMOR

Zamiloval je slabé slovo - jako říkat vichřici vánek.

Omámen tímto blahým citem, jak po požití kvašeného moku,

topí se vše kolem mne v narůžovělém nachu.

CYRIL

Inu, synu, soudím, že to myslíš vážně.

Tak povídej: jak vypadá, odkud ji znáš - tu tvou milovanou.

AMOR

Její krása se snad slovy ani popsat nedá,

leč pokusím se vám jí vykreslit jak nejlépe dovedu,

ale věřte, že ve skutečnosti je ještě stotisíckrát hezčí.

CYRIL

Už mě více jářku nenapínej

a hybaj začít s popisem,

sic zastraším tě tvým dlužním úpisem.

AMOR

Dobrá, já tedy jmu se slova,

však abych nemluvil jak v toku voda,

zastavte mne, až úmornou mou snahou básnit,

vás má mluva přestane na duši krášlit. -

Smaragd v porovnání s její krásou ztrácí na lesku.

I nejlépe vybroušený diamant k sametové tváři Rosalindy

ohavný už vlastně ve své podstatě je.

Má místo očí dvě perly mořské, v nichž příliv s odlivem se střídá.

A já, ač jinak schopný plavec, utonul jsem v těch dvou sladkých tůních krásy.

Nos, jenž se klene z obličeje, není jako hřebík, hák či skoba,

ale spíše jako opak slova zloba.

Je jak slavík, jenž pěje svou píseň lásky. Tak malý, tak hezký,

jak slavík tak nosík. -

Věřte, ten můj, nebo váš, phe, to se teprv s jejím rovnat nedá. -

Mé rty chtěly, když poprvé k ní mé zraky zabloudily,

přitisknout se na ty její - ten pocit, že nás pak nic nerozdělí,

mi za to riziko měl stát, a o své touze já měl jí vědět dát.

Než skončím s popisem obličeje, ne, to není popis -

to je báseň, chvalozpěv, - zapomenout nesmím na tváře plné lesku

a ouška hezčí než-li sněhová vločka.

Pak zabloudily mé oči níž,

ne, nebojte se otče, nechci ve vás probudit chtíč,

jen chci podat její podrobné vylíčení.

Vím, často se říká, kdo miluje, přehání.

Ano, pak tedy přeháním, co na tom však záleží?

Pro toho, kdož miluje nejsou vady, kterými často příroda jedince obdařuje,

a za než společnost těch, phe, bezchybných, je z kolektivu vykazuje.

Veřte, ona pro mě nemá ani jednu chybu,

kéž bych já neměl také žádnou pro ni.

CYRIL

Konečně dech ti nestačil. Takovou krásku, již si zde nyní vylíčil,

snad ani neznám.

AMOR

Přímo, jako vás teď, jsem ji viděl teprve jednou,

však už předtím jsem se s ní nic netušíc setkával ve svých snech, a to každé noci.

CYRIL

A jméno. Má ta tvá zhmotnělá kráska ze sna nějaké jméno?

AMOR

Jistě, já vám ho ještě neřekl? - Pak napravím to jednoduše.

Jmenuje se Rosalinda.

CYRIL

Rosalinda?!

AMOR

Ano, a jak krásné jméno má,

pak se mu i v mnohém podobá.

CYRIL

Nemáš na mysli dceru starosty, že ne?

AMOR

Tu, přesně tu a žádnou jinou, neboť pro žádnou jinou není už v mém srdci

stejně ani kousek místa.

Vy ji tedy znáte? Pak s mým nadšením jistě souhlasíte.

CYRIL

Amore, raděj na ni hned zapomeň!

AMOR

Prosím?

CYRIL

Ta se pro tebe nehodí - neumí milovat a krása není všechno.

Splete ti hlavu, nechá tě být. Lepší jsou - ty můžeš mít.

AMOR

Já.... Co to povídáte o Rosalindě? Vemte to ihned zpět!

Asi jste nepochopil mou situaci - já ji miluji - a ona mě,

a ona mě nejspíš s největší pravděpodobností také.

CYRIL

Blázne, omámila tě. Je to čarodějka - na hranici s ní.

AMOR

Co proti ní máte? - Je k lásce stvořena a v lásce žije též.

CYRIL

Dost, že je dcerou toho ukrutného bídáka starosty.

Právě on mi před dvaceti lety vzal moji milovanou ženu.

AMOR

Nazýváte Rosalindu čarodějnicí jen kvůli jejímu otci, který vám zničil

život? Chcete ho nyní na oplátku zničit i dvoum mladým lidem,

pro které je vaše minulost záhadou a nyní i hrozbou? Copak ona za to může?

Proč chcete zkalit přítomnost a budoucnost, pro něco,

co už nemá nyní, po dvaceti letech, žádný význam?

CYRIL

Pomsta musí být dokonána, za jakoukoliv cenu.

AMOR

Sbohem již. Vám se raději příště vyhnu. A podnájem si taky najdu jinde.

Vy a ta vaše vendeta. Zalkněte se tady s tou nenávistí, vůči

pánu tohoto města.

Odejde.

CYRIL

Špatně činíš. Brzo zalituješ, žes neuposlechl mé dobře cílené rady.

Odpouštím ti tvá slova, vyřknuls je totiž jednak ve zlosti, a pak i

v zaslepenosti vůči té ohavě.

Věř, že Rosalinda ti nebude nikdy příslušet. O to se postarám.

Nadešel čas pomstít se starostovo rodu.

Odejde.