SCÉNA TŘETÍ
Starostovo dům.
MARAIS (modlí se)
Je tomu již dvacet let, co jsi skonala, má
milovaná Gracie, rukou vraha,
který nejspíš zůstane už navždy
nepoznán a nepotrestán na svobodě.
Pevně věřím tomu, že když se mu
podařilo vyhnout lidské spravedlnosti,
stihnul ho alespoň boží trest. Doufám,
že nežárlíš na mou druhou ženu, na Antonii.
Mám s ní dvě děti a cítím se být
šťastný, snad tě to těší. Škoda jen,
že jsme spolu neměli i my dva děťátko,
v kterém bych si tě mohl
připomínat. Bůh opatruj tvou duši. Amen.
- (Přichází Michel.)
Žaludek mi jasnými impulsy dává najevo,
že zhostit bych se měl oběda.
MICHEL
Já ledva vstal, a ty už by sis, otče,
oběd dal?
MARAIS
Když ty jsi
flámoval,
to už pro mě není. Však já se za mlada
také bavil do rána,
spal do zešeření, a snídal s večeří.
MICHEL
Tak zle na tom zase nejsem, šel jsem spát
totiž ještě před půlnocí.
Neměl jsem žádný důvod déle bdít.
MARAIS
Copak? Že by potíž v tvém vztahu s
Leonou?
Jestli máš něco na srdci, pak se mi
svěř a nic si pro sebe nenechávej,
neb tě to potom mnohem víc raní.
MICHEL
Nic moc zlého se nestalo, jen jsme se s
Leonou trochu pohádali.
Nic víc.
MARAIS
Někdy se i jen trochu pohádat znamená
horší věc, než se chytit pořádně,
to záleží na tom, jak se k problému
postaví jeho aktéři druhý den.
MICHEL
Vše bude zas dobré, uvidíš otče.
MARAIS
To doufám, synu, neboť Leona by ti byla
dobrou nevěstou.
Přibíhá Rosalinda. Je pronásledována
chůvou.
ROSALINDA
A že mě, chůvo, nechytíš a nechytíš.
Kuk a už jsem tady. Chůvo, chůvičko,
pojď si pro mě, pojď.
A zas jsi mě nechytila.
CHůVA
Děvče neposedné, na to tě užije, tropit
si čerta ze staré chůvy.
Nepostojíš, neposedíš, jen se někde
něco šuškne, hned se tam rozletíš.
Je to věru dřina starat se o tebe.
ROSALINDA
Chci prožívat svůj život na plno se
vším, co k němu patří.
Chci vidět každý východ i západ slunce,
pozorovat jeho pouť po obloze,
počítat každou noc hvězdy a sledovat jak
je překrývá bledě žlutý kotouč luny. -
Všimla sis ráno na zahradě toho kosa,
kterak zápolí s nebohou žížalou.
To bylo vzrušující. Naštěstí pro toho
zemního červa ho vyplašili ti lupiči.
CHůVA
Phe, lupiči. Žádní lupiči, to byli
tvoji nápadníci.
ROSALINDA
Nápadníci? Já mám nápadníky. Och,
chůvičko, chůvo, to je ohromné.
Postřehlas jakého jsou vzezření? Rychle.
Povídej.
CHůVA
Vypadají oba opravdu dosti bídně, dalo by
se dokonce říci,
že jeden ještě hůř, než ten druhý.
Samá kost a kůže. Zuby jim možná
ještě všechny nevypadaly. To nejhorší
na nich ale je, že nechodí do kostela.
ROSALINDA
A místo Boha vyznávají Satana. - Já
znám ty tvoje průpovídky.
Čím to, že mě má někdo rád?
CHůVA
Vyrostla jsi do krásy jak z poupěte růže
květ, proto na sebe teď poutáš
svým šarmem různé existence. Kde jsou ty
časy, co jsi byla takhle malá?
ROSALINDA
To jsem snad ani nikdy nebyla. -
A teď si mě zase chyť. Poběž, chůvo.
Rychleji, rychleji,
vždyť bych ti utekla i po rukou. Budeš
muset víc cvičit, chůvičko, chůvo.
CHůVA
Holko prostořeká, počkej až tě dostanu.
MARAIS
Rosalindo! Rosalindo, sdílím tvé
nadšení a zápal do života,
ale vše má své vyhraněné meze, tak se
jich, prosím tě, drž.
ROSALINDA
Ano, otče. Budu se snažit.
CHůVA
A máš to, Rosalindo.
Pro příště si to pamatuj, než mě zase
takhle zadýcháš.
MARAIS
Ty bys asi měla opravdu začít cvičit,
Sávo.
ROSALINDA
A teď to máš zase ty, chůvo.
CHůVA
Myslíte, pane?
MARAIS
Ne, to byl jen žert. - Nevíte někdo, co
je dnes s obědem?
Jindy touto dobou již dávno zasedáme k
hodovní tabuli.
CHůVA
Vy to nevíte? - Oběd se dnes notně
zpozdí. Ta potřeštěná Juana, totiž
připálila pečeni a rozvařila brambory.
Nechala, husička jedna nedochvilná,
vše péct, zatímco si odskočila za
nákupy do města a jídlo v tahu. Neměla
jsem vám to sice říkat, ale už je to
venku. Je to má povaha nenechat si nic
pro sebe. A to víte, že do Frontiére
přijeli nějací cizinci, až z jihu
Španělska. A prý, co jsem slyšela, to
jsou nějací šlechtici, ale dosti
podivní šlechtici, nemají ani jednoho
koně. Jedna paní povídala....
MARAIS
Dost! Dost. Vím, že bys mi byla schopná
povídat novinky od rána do večera.
CHůVA
Ale ještě jsem vám neřekla ani jak ráno
běhal po trhu vzteklý pes. Představte
si to, vtrhl k řezníkovi a ukradl mu to
nejlepší jelito.
MARAIS
Kuš! To hlavní jsem už slyšel. Oběd
nebude. To dítě je neschopné
v čemkoliv si vzpomenu. Ještě dnes ji
vyhodím.
MICHEL
Ale, otče, to nejde.
MARAIS
Jaképak nejde? - Jsem jednou starosta,
tak mám právo naobědvat se v řádnou
dobu.
MICHEL
Ujali jsme se toho sirotka už jako malé
holčičky.
Nemůžeš ji vyhodit na dlažbu, je na nás
závislá.
MARAIS
Nezastávej se jí, víš, že to nemám
rád. -
Ale dobrá, dám jí ještě šanci, ale už
poslední.
MICHEL
Děkuji ti, otče.
CHůVA
Máš nádherné vlasy, jako princezna. Já
měla kdysi taky tak dlouhé a pěkné.
Kluci mě tahali za copy tak dlouho, až se
to přestalo líbit mým rodičům
a nechali mě ostříhat na krátko.
ROSALINDA
Jak vypadají ti šlechtici? Jsou to
princové, nebo snad dokonce králové?
Jaké mají oči, vlasy, postavu? Mluv.
CHůVA
Šlechticem je pouze jeden z nich, ta druhá
je šlechtična, jeho sestra.
Co vím, on má orlí nos, tmavé oči,
osmahlou pleť, rysy pevné a aristokratické,
chůzi ladnou a mluvu čistou. Prostě
pravý princ k pohledání.
ROSALINDA
A svobodný. Svobodný je?
CHůVA
Říkám ti jen to, co jsem se doslechla,
ale volný on bude, i když to jisté není. -
Když jsem byla v tvém věku, líbil se mi
jeden kluk, neměl zatím žádné děvče
a já jsem se mu snažila vnutit do
přízně a získat ho. Leč předběhla mě
do té doby moje nejlepší kamarádka. Od
těch časů dělám chůvu.
Ti dva spolu žijí šťastně ještě dnes,
alespoň co vím.
ROSALINDA
V ten pravý čas, na pravém místě
potkám toho pravého.
On mne, začne šíleně milovat a já jeho
též. Och, jak já
toužím po lásce chůvo, ovšem po velké
lásce.
Nebaví mě flirt, jedině láska.
CHůVO
Neboj se, dřív nebo později se tvé
tužby určitě naplní.
Čekej a tvá trpělivost bude náležitě
odměněna.
MARAIS
Juanito, Juanito!
MICHEL
Otče.
JUANA
Pane starosto, prosím vás, co
nejponíženěji, za prominutí. Já vím, jsem hrozné
nemehlo a hromdopolice, ale ...
MARAIS
Dobrá, dobrá, ale já se na tebe
nezlobím. Dělat chyby je lidské,
i já občas něco pokazím.
JUANA
Tedy se na mě už opravdu nehněváte?
MARAIS
Ne, už ani trochu, ale za to buď vděčná
tady Michelovi, vždy se za tebe
přimluví. Ani se mu ale nedivím, jsi
taková kráska.
JUANA
Děkuji, pane.
MARAIS
Oběda se snad do večeře dočkám, ne?
JUANA
Ano, pane. Dělám náhradní chod.
MARAIS
Abych si zkrátil ty dlouhé chvíle, asi si
zakouřím.
Přines mi trochu tabáku.
JUANA
Vám, vám pane, došel tabák?
MARAIS
Ano. Ráno jsem ti přeci zdůrazňoval,
abys mi ho neopomněla koupit.
JUANA
Ach, odpusťte mi, pane. Já...
MARAIS
Jak? Ty jsi mi nekoupila tabák?
Na co tě živíme? Co ty v té své
noblesní hlavince nosíš?
Rozum to určitě nebude. Jediné dvě věci
jsem od tebe dnes požadoval.
Oběd a tabák! A co z toho mám? Akorát
oči pro pláč.
MICHEL
Otče, uklidni se.
MARAIS
Ty se do toho nepleť, jestli tobě se chce
hladovět, tak prosím,
jen si posluž. Ale já nepřipustím, aby
se to ještě jedenkráte opakovalo.
JUANA
Já se vynasnažím, aby se mi to už nikdy
nestalo.
MARAIS
Snažit se můžeš nebo taky nemusíš. V
této chvíli na tom již pranic nezměníš.
Tobě se už totiž v tomto domě nepodaří
nic zkazit. Marš!
JUANA
Ale, pane...
MICHEL
Jsi příliš rozhorlený a přísný.
Nesuď člověka dle chyb,
nýbrž podle dobrých skutků.
MARAIS
Ještě jednou se postavíš proti mně
kvůli ubohé služce, zbalíš si kufry
také. - Ty na něj moc nespoléhej, on tady
není pánem, a jeho slovo je
až po tom mém.
MICHEL
To je ale tyranie, a já nestrpím .....
MARAIS
VEN! Sám sis o to řekl. Syn se postaví
proti otci, no podívejme se
na drzost těch dnešních holobrádků.
ROSALINDA
Tatínku, nerozčilujte se, prosím vás.
MARAIS
Běž stranou děvče, to není pro tvé
uši. -
Nezměnils náhodou názor, Micheli? Jestli
ne, tak mé ultimátum stále platí.
MICHEL
Já i Juana zůstaneme zde - to platí
též.
MARAIS
To je drzost. VEN! Ať vás ve svém domě
už nikdy nevidím.
Slyšíte, vy čeládko. Odmítáte
uposlechnout rozkaz starosty? Za to
vás nechám vsadit do žaláře. Stráže!!
ANTONIE
Pierre, nechej toho vzteku.
MARAIS
Ještě ty se do toho pleť.
ANTONIE
Co se tady děje?
MICHEL
Otec chce vyhodit Juanitu,
a možná i mě, tedy jestli mě nešetří
pro žalář.
ANTONIE
Jakže? Co tě to najednou popadlo, Pierre?
MARAIS
Jak,co mě popadlo? Normálně jsem
propouštěl naši služku
a tady ten holobrádek, sotva plnoletý, se
stavěl na odpor.
Na odpor proti vlastnímu otci.
ANTONIE
Tys chtěl vážně vyhodit Juanu? Zapomněl
jsi snad, že nikoho
jiného než nás nemá? Vyhostit někoho na
ulici je ukrutná podlost.
MARAIS
Ona mě zase nechala bezcitně hladovět a
trpět bez špetky tabáku.
ANTONIE
Jak můžeš jako starosta myslet jen na
sebe?
MARAIS
Všichni jste se proti mně spikli. Celá
rodina.
Celá rodina se do mě pustí kvůli jedné
natvrdlé služce.
MICHEL
Není natvrdlá. Omluv se, otče.
MARAIS
Phe, já a omluvit se? Ty jsi natvrdlý
zrovna tak. Ty moc nekoukej,
Antonie, na tebe to platí rovněž.
ANTONIE
Ty jsi takový zabedněnec a hulvát. - Jsi
nepříčetný jak hladový medvěd.
Měl by ses zamyslet nad svým
usurpátorským chováním.
MARAIS
Ve svém domě a svém městě nestrpím
nepořádek a neposlušnost.
Vyhodím odsud každého, kdo se mi postaví
do cesty.
ANTONIE
Proč jsi tak panovačný? Dřív jsi
takový nebýval. To je tou mocí a slávou. -
Stouplo ti to do hlavy a nezbyl ti v ní
kousek místa na lásku a rozum.
MARAIS
Tvá výřečnost nezná mezí, jsi moje
žena - nestrpím abyses mi protivila.
MICHEL
Nedotýkej se matky nebo tě srazí má
pěst k zemi s jasnou pečetí ve tváři.
MARAIS (vrazí Antonii facku)
Tu máš. Příště si dvakráte rozmysli,
zda se mi postavíš znovu na odpor.
MICHEL
Ty bídáku, lotře. - Tady máš, co si
zasloužíš i s úroky.
(vrhne se na něj - perou se)
ANTONIE
Pro Boha živého, nechte toho, nechte toho!
Přichází Girault.
GIRAULT
Pane starosto, promiňte že vás vyrušuji
ve chvíli, když zrovna řešíte
rodinné problémy, ale přišli hosté.
Vážení a urození hosté.
MARAIS
Skutečně si vybrali ten
nejnepříhodnější okamžik. - Je zrovna čas oběda
a my nemáme zhola nic, čím bychom je
mohli pohostit.
Jsou to ti šlechtici, nemýlím-li se?
GIRAULT
Ano, pane. I se svými lokaji a poskoky.
MARAIS
Ať je nenecháme tedy dlouho čekat, vyzvi
je, ať vstoupí. -
Chovejte se, jakoby se nic nestalo.
GIRAULT
Španělský šlechtic, don Armando a jeho
spanilá sestra, seňora Felicita.
Přicházejí don Armando a Felicita.
MARAIS
Buďte srdečně uvítáni v mém domě i v
mém městě.
Vězte, že nás vaše návštěva opravdu
těší.
DON ARMANDO
Potěšení je samozřejmě také na naší
straně. Rád vás poznávám,
slyšel jsem o vás samé dobré věci.
MARAIS
Buďte ujištěn, že já o vás i vašech
velkých činech vím také.
Jaká čest, že jste se ocitli tady, na
konci světa, ve Frontiére.
ANTONIE
Přicházíte právě včas, Pierre a Michel
se akorát chystali zbořit dům.
DON ARMANDO
Jakže? - Nechápu.
MARAIS
Ale, trochu jsem si se synem měřil síly.
Zmužněl od posledně, měl jsem s ním
hodně práce, ale stejně...
MICHEL
Rozmáčknul bych tě klidně jako červa.
ANTONIE
Teď hádky stranou, Micheli. Chovej se
před urozenými hosty
k otci jako k otci.
MICHEL
On ti vrazil facku, mami, vzpomínáš si na
to?
Jestli tys mu prominula, pak já rozhodně
ne.
FELICITA
Vidím, že jsme vstoupili nevhod.
MARAIS
Syn je po mně dosti tvrdohlavý, ale není
se co divit, vždyť i já
jsem tropil v jeho letech podobné
vylomeniny. -
Micheli, ať je tedy po tvém.
Juana může zůstat a navíc ti jako
starosta dávám slib a pravomoc,
že nikdo jiný, kromě tebe ovšem, ji
nemůže propustit. Tedy ani já ne.
Vidíš, nakonec sis to vytrucoval. -
I doma si udržuji svou starostovskou formu
a vydávám různé příkazy,
nařízení a zákony. Je to už holt můj
osud.
MICHEL
Jestli si myslíš, že tě tohle v mých
očích ospravedlní,
pak se šíleně pleteš.
Na kolena a omluv se matce.
MARAIS
Nech toho nebo se zase neudržím.
FELICITA
(stranou) Je třeba zakročit. -
Bohužel již budeme muset jít. V jiné
vesnici nás snad přivítají
s otevřenější náručí, než zde. -
Pojď, bratře, vyrážíme.
MICHEL
Och, odpusťte mi. Samou zlostí jsem
zapomněl na základy slušného chování.
Promiňte, seňoro.
Tiše vchází Amor a Lucaso.
LUCASO
Tiše, vidíš Rosalindu?
AMOR
Při Venuši, to je skvost.
LUCASO
Kde je? Kde ji vidíš?
AMOR
Ty obrazy na galerii; Rubens, Greco,
Esteban, Poussin - pravý mistři, ty kontrasty,
barvy - nádhera....(prohlíží si
zasněně obrazy a odejde do jiné místnosti)
LUCASO
Pokrytče.
MARAIS
I mou omluvu, byť vyřčenou se
zpožděním, jistě přijmete. -
Kdo vám však řekl, kde sídlím?
DON ARMANDO
Tamhle, váš dobrý přítel Lucaso.
Chrabrý to jinoch, jen co je pravda.
MARAIS
Lucaso?! Ty, co tady děláš? Ještě tě
nepřešla chuť vtírat se marně do přízně
mé dcery. VEN! Giraulte, vyveď s
patřičnou úctou pana Lucasa. Tak, správně -
nemazli se s ním. -
Víte, on vám lhal. Není mým přítelem
ani trochu, snažil se sem jen
proniknout, což se mu povedlo. Je to
sirotek, stejně jako ten druhý ...
FELICITA
Amor?
MARAIS
Ano, Amor. Ti dva se věčně poflakují
městem, práce jim smrdí.
Kéž už by odešli na vojnu, z které ať
se vrátí buď jako správní chlapi,
anebo vůbec. Naneštěstí na ně vojenský
úřad stále zapomíná.
DON ARANDO
Leč přivedli nás sem, je tedy patrno, že
i dobré skutky konat umí.
MARAIS
Odpusťme jim tedy jedno příkoří.
ANTONIE
Nechtěli byste si po vaší dlouhé a
úmorné cestě trochu odpočinout.
Jistě necítíte nohy.
FELICITA
Máte pravdu - jste velmi laskavá.
ANTONIE
Oběd vám dnes bohužel nabídnout
nemůžeme, ale kávou v našem malém
zahradním altánečku jistě také
nepohrdnete.
MICHEL
My jdeme napřed. (Odchází spolu s
Felicitou)
DON ARMANDO
Když to kapánkem vína osladíme, pak
neodmítnu.
MARAIS
Bezevšeho, vína máme plný sklep.-
Juanito, nastup znovu do práce. Kávu a
nejlepší ročník portského tady pro
hosty. To víno, co přinese, je po
mateřském mléku to nejlepší, co jsem kdy pil.
(na zavolání přiběhne Juana, mlčky
vyslechne rozkaz a odchází jej splnit -
za ní odchází i Antonie)
DON ARMANDO
Sdílím též vaše nadšení a názor. -
Kde je ale vaše dcera Rosalinda? Budu mít
tu čest ji uzřít ještě dnes?
MARAIS
To si buďte jistý. A připravte se na
veliký šok, až se tomu tak stane,
je v ní totiž to nejlepší z Francouzů a
to nejlepší ze Španělů. Potom
zapomenete i jak skvěle chutnalo to víno.
DON ARMANDO
To musí být hodně krásná.
MARAIS
Je.
Odcházejí.
Přichází Rosalinda.
ROSALINDA
To bych tedy čekala, že ten šlechtic bude
vypadat líp. -
Otec říkal, že strašně krásná jsem a
já jsem se při těch slovech zarděla
úžasem. - Zrcadlo potvrď mi jeho slova,
je to pravda? Jest.
Tuším, že brzy láska moje přijde nebo
se mi zcela náhle zjeví.
Jak je můj život bez ní prázdný. - Jako
prázdný rám bez obrazu je život
bez lásky. - Kež už brzy by se ten se ten
pravý objevil,
a o obraz ten rám doplnil. (zasní se)
Přichází Amor.
AMOR
Vskutku skvost za skvostem, škoda že to
není vystaveno pro veřejné oko.
A zde nádherný portrét, řek´ bych
skorem jako živý.
ROSALINDA
A živí on vskutku jest.
AMOR
Ba dokonce mluví.
ROSALINDA
Ba hýbe se a chodí.
AMOR
Vás jaktěživ jsem nikdy neviděl.
ROSALINDA
Cítím, že láska lapila mě do svých
osidel. -
Veřte na vás já čekala jsem řadu let.
AMOR
Ve srovnání s vámi se i mistr ve svých
dílech splet,
mezi skvosty já nalezl ten pravý skvost.
ROSALINDA
Doufám, že nectíte lásku jen tak, pro
radost.
Ne, vím, že tomu tak není.
AMOR
Láska je pro mě slastné utrpení.
Jste poklad mezi poklady, moje drahá.
ROSALINDA
Mé jméno Rosalinda jest. - Řeknete mi
své?
Jestli ne, pak po bohu lásky Amoru budu
vás zváti.
AMOR
A tím trefíte se přesně v terče střed.
Já totiž Amor jsem.
Jménem od narození, stavem od tohoto
okamžiku. -
Jste krásná jak slunce. Můžu se vás
dotknout, má hvězdo?
ROSALINDA
Sáhnout na slunce přináší zkázu,
však mě můžete pohladit bez pohromy.
AMOR
Jak hebká je vaše ručka, Rosalindo.
Srůst s vámi v jedno bych si přál, nic
ví.
ROSALINDA
Celý život o vás Amore sním, a vy mi
spadnete rovnou v náruč z nebe.
AMOR
Já sice v nebi nikdá nebyl, avšak ve
vašem objetí si jak v něm připadám.
MARAIS (z dálky)
Sávo, nevidělas´ Rosalindu.
CHůVA (z dálky)
Neviděla, ctihodný pane starosto.
MARAIS (z dálky)
Rosalindo, Rosalindo! Kde jsi, holčičko?
AMOR
Někdo mě chce o vás připravit.
ROSALINDA
To je můj otec. Nesmí nás tady spolu
vidět, nemá totiž zrovna dobrou náladu.
Musíte odejít.
AMOR
Však bez vás nemohu ani na krok. Pojďte
se mnou.
ROSALINDA
Jak ráda bych. Leč mám ještě spousty
práce s přípravou na svůj večírek
a čas budu mít až zítra navečer. Do té
doby se můžeme vidět jen těžko.
AMOR
Zítra večer? Sto let v jednom dni budu
muset protrpět bez vás, Rosalindo.
MARAIS (z dálky)
Rosalindo, netrop hlouposti a ukaž se!
ROSALINDA
Já stejně tak. Zítra, až slunce světu
sbohem dá, se před naší zahradou sejdem.
Adie.
AMOR
Zítra, ach zítra, moje Rosalindo, ach za
sto let.
Odejde.
ROSALINDO
Otče, volal jste mě? Tak tady mě máte.
Odejde.