SCÉNA DRUHÁ

Na ulici.

Vbíhají Lucaso a Amor hnáni Giraultem.

GIRAULT

Vy lumpové, vy bídáci, zplozenci pekla.

Věčné zatracení na vás, mor a choleru.

Ať z nebe vás vyhodí a v pekle nechtějí.

Zasloužíte vsadit do toho nejtemnějšího žaláře.

LUCASO

Už se nerozčilujte, dědoušku, -

           máte to zapotřebí?

GIRAULT

Satanův synu, ďáble od pohledu.

Satan tě zplodil a ty rozséváš zlo dál.

Nyní se s vámi nebudu více trápit,

ale vstoupíte-li znovu tajně na území starostovy zahrady,

           denní světlo více nespatříte.

Girault je na odchodu.

LUCASO

Však se ještě uvidíme.

GIRAULT

Mor a choleru,

              mor a choleru na vás.

Odejde.

LUCASO

Ten zuřil, jak sedmihlavá saň,

oheň a blesky z něj šlehaly na všechny strany.

Prý ďáble od pohledu.

Co je na mně tak čertovského?

AMOR

Nic a přeci všechno.

LUCASO

Ach, to tvé věčné filosofování, Amore.

AMOR

                  Dlí v nás anděl i ďábel,

na nás je, kdo z těch dvou nám bude pánem.

LUCASO

Amore, jednou provždy toho nech

a řekni mi, co na ni říkáš.

AMOR

Říkám co, na koho?

LUCASO

Jsi zabedněný, nebo hloupého jen hraješ?

Koho jiného bych mohl myslet, než mou krásku Rosalindu.

AMOR

V tom případě ti nejsem s to nic zvědět,

já totiž neměl dosud čest tu tvou krásku spatřit, byť třeba jen jednou.

Kdyby ses mne zeptal, jak se mi líbí východ slunce nebo záře luny,

to spíš bych ti byl schopen odpovědět.

LUCASO

      Neviděls nikdy Rosalindy,

    Nemilovals nikdy žádné ženy.

A to si říkáš Amor? To jméno ti nepřísluší.

AMOR

Koho jsem neviděl, nemůžu milovat.

LUCASO

Nechci, abys Rosalindu miloval,

to bychom pak nemohli být přáteli.

Přeji si jen od tebe zvědět, jestli se ti líbí.

Musels ji určitě vidět, Frontiére není přeci Paříž.

AMOR

Neviděl, a třikráte neviděl, Lucaso.

Naše životy se ještě ani na moment nezkřížily.

Jak mám tedy pochválit někoho, o komž ani nevím, jak vypadá?

Však dle vzletného jména bych soudil, že je krásná,

dle toho, že je starostovo dcera, zase bohatá,

a dle toho, že ji miluješ, že bohužel pro mě není.

LUCASO

Máš pravdu ve všech bodech, Amore.

Dodám jen, že můj a její život se již brzy spojí,

a ty, ty mi půjdeš za svědka, snad ti to nebude vadit.

Krom tebe už nikoho jiného nemám. Můžu s tebou počítat?

AMOR

Když mě pak nebudeš nutit lézt přes ploty na cizí zahrady

a tropit výtržnosti starým lidem, budu tvůj svědek.

LUCASO

Och, příteli. (obejmou se)

Pěkně se ale dneska starouš rozpálil, co?

AMOR

Bylo mi ho až trochu líto.

LUCASO

Líto? Prosím tě, vždyť nebýt nás,

kteří ho udržujeme v kondičce,

jistě by si už dávno neviděl přes břicho na boty.

AMOR

Tys potěšení z toho asi měl,

však já bál se, jak to celé zase dopadne.

LUCASO

Amore, já tě nechápu. Ženy tě nechávají chladným,

výtržnosti tě nebaví, divím se, že jsme vůbec přáteli.

AMOR

Cos řekl o mně, můžu říct i já o tobě, avšak s obměnou.

Umění tě nechává chladným, filosofovat tě nebaví.

LUCASO

Nechme těch pří, sic se pohádáme.

Mám v žaludku nějak podezřele prázdno,

pojďme ten prostor zaplnit do hostince.

AMOR

Jak koukám, není tam pro nás ani kousek místa.

Hospoda praská dneska ve švech a kapsy mé,

stejně jak žaludek tvůj i můj, zejí prázdnotou.

LUCASO

A má kapsa je podobného obsahu.

AMOR

Jak já nenávidím tenhle svět.

Nic nám nedá. My se jím jen marnotratně soužíme,

od rána do večera mám v břiše hlady křeč.

Nic dobrého nás nečeká. Vem nás oba čert.

Přichází kněz.

KNĚZ

Rouháš se, Amore, rouháš, špatně skončíš.

LUCASO

Fuj, jak ďábla jsem se vás, otče, lekl.

AMOR

Já už jsem ale špatně skončil.

KNĚZ

Věř, že někteří lidé jsou na tom ještě hůře. Chvála budiž dána těm,

kteří to na sobě nedají znát. Kupříkladu já. Prošel jsem za svůj život

řadou utrpení, zakopl o nejednu překážku, utržil spoustu ran a skuhrám snad?

AMOR

Budiž vám dána chvála, otče.

KNĚZ

Děkuji ti, synu. - Mohl bych se zeptat, co tě trápí?

AMOR

Co jsem se stal sirotkem, trápím se pořád.

LUCASO

Já sirotkem jsem též, leč z jiné rodiny.

KNĚZ

Žádný z vás není sirotek, neboť všichni jsme děti boží.

LUCASO

To vám tedy mohu říkat bratře.

KNĚZ

Bůh nad námi drží ochrannou ruku a my bychom měli na oplátku za to chodit

do kostela.

LUCASO

Kam?

KNĚZ

Tam, kam ani jeden z vás nestrčil za život nos.

AMOR

Když mi zemřeli rodiče, byl jsem se s nimi rozloučit právě v kostele.

Nemám na to místo zrovna radostné vzpomínky.

Myslíte, že bych jim mohl přes Boha vyřídit pozdravení?

Bylo by to možné?

KNĚZ

Budeš-li v to věřit, pak to možné bude,

však pocítíš-li jakoukoliv pochybnost, nestane se nic.

Vše je dáno vírou.

AMOR

Tu jste mi právě dodal.

KNĚZ

Přijď se někdy podívat do kostela

a tvé chmurné představy se rozplynou jak ranní mlha.

LUCASO

Ještě abyste mi z Amora udělal abbého,

to by potom mé učení - jak se chovat k ženám - padlo rychle vniveč.

Ale nebojte se, do kostela už brzo půjdem oba.

KNĚZ

Lucaso, ty a do kostela? Snad leda krást.

LUCASO

Ano, možná si při té příležitosti vypůjčím nějakou tu svíčku.

KNĚZ

Při jaké příležitosti?

LUCASO

Nu přeci při příležitosti mé svatby s Rosalindou.

KNĚZ

Chacha, dovol abych se zasmál a se mnou se ti směje Bůh.

Ty a Rosalinda, to je mi vtip.

LUCASO

Jen se smějte. Vaše požehnání nepotřebuji.

KNĚZ

Ale starostovo ano, to bude pěkná podívaná

až tě požene přes celé Španělsko.

Se smíchem odchází.

LUCASO

Co on může vědět o lásce?

V životě nemiloval nikoho jiného, než-li Boha.

AMOR

Třeba mu tenhle druh lásky vyhovuje,

nebo ho některá jeho milovaná v mládí tak zklamala, že se dal k církvi.

LUCASO

Před tím bych já dal smrti přednost.

Raději zemřít, než žít bez Rosalindy.

AMOR

Já jsem asi opravdu z jiného těsta než ty, volil bych spíš jak náš kněz.

LUCASO

Jsi ze stejného těsta, jen nemiluješ,

tím to celé bude.

Láska by v tobě zase roznítila ten plamen žití,

jen se podívej, co se mnou učinila Rosalinda.

AMOR

Škoda tedy, že je Rosalinda jenom jedna

a že je starostova dcera.

LUCASO

Najdem ti jinou, chce to jen koukat -

se svým jménem získáš srdce každé.

AMOR

Až takhle to je jednoduché?

LUCASO

Ano, úsměv a vlídné slovo stačí,

to ty umíš, vždyť jsi skoro básník.

Jen jedno slib mi, Rosalindy se tvé choutky

nebudou týkat ni trochu, jasné?

AMOR

Jakože sirotky jsme já a ty,

raději na ni celý život nepohlédnu,

abych tě třeba nechtě nezradil.

LUCASO

Vím, ty bys mi slíbil třebas celibát.

AMOR

Opravdu, mé zrady nemusíš se bát.

LUCASO

Skoro básník, vždyť to říkám.

Koho ti však namluvíme?

Měl bys nějaký požadavek: barva vlasů, věno, věk?

AMOR

Já bych rád ti to teď řek´,

avšak nemám zdání ani vidu.

LUCASO

Dobrá, vezmeme to v rychlém sledu.

Co třeba taková Leona? Má všechno, co potřebuješ -

a vášnivá, vášnivá je jedna báseň. Co na ni říkáš, příteli?

AMOR

Že nelíbí se mi ani trochu,

hodí se tak pro toho, kdo nemá ždibek vkusu,

je starší než-li já skoro dvakráte

a na krku má ošklivou bradavici.

LUCASO

Alespoň že sis jí všim´- to je pokrok,

myslel jsem, že by ti stačila jako mně kdysi.

AMOR

Máme asi jiný vkus - já mám rád ty bez bradavic. -

Rosalinda je má nebo ne?

LUCASO

Prosím? Co?

AMOR

Bradavice přeci.

LUCASO

Aha, konečně se ti vrací humor - nemá je - bradavice.

Á, už to mám, necháš se zaučit od Juany, jako já.

To je ohromné, budeme mít stejnou školu.

AMOR

Juana je vskutku pohledná žena - bez různých zbytečností -

se všemi náležitostmi, ale já ji nemiluji a bez lásky to nejde.

LUCASO

Líbí se ti, tak kde je problém?

AMOR

Líbí, ale...

Přichází Juana.

LUCASO

Hele, tady zrovínka, jak na zavolanou, jde. Tak to hned domluvíme. -

Juano, krásná Frontiérko, pojď ke svému Lucasovi.

AMOR (k Lucasovi)

Necháme to na jindy.

JUANA

Á, dva milovníci, jeden žen a druhý umění, kterým by jména padla právě

naopak. Čeho ode mě žádáš, Lucaso?

LUCASO

Nechat projít tak krásnou slečnu, jako jsi ty, Juano,

bez povšimnutí, by byl hřích.

Zastavit ji třeba a učinit jí kompliment, že Amore.

AMOR

Tak jest a třeba i dva, zbyde-li čas.

JUANA

Pak tedy čekám, co vymyslíš, Lucaso.

LUCASO

Dnes bude mluvit Amor. Z jeho úst to bude mít větší ohlas. Spusť.

AMOR

Hledím-li na vás, krásou skvoucí Juanito,

seznávám, že máte v sobě šarm a všechny vlohy ženy.

Nemusíte skrývat to, co by jiné halit měly,

čímž přivádíte muže do vytržení a do rozpaků.

Dovolte, abych vám složil poklonu, Juanito,

žádná jiná není tak nádherná, jako vy -

jen jedna.

JUANA

Prosím? - To nemyslíš snad vážně, Amore?

LUCASO

Amore, Amore. Amore!

AMOR

Máte pravdu, celé to byla jen fraška a výmysl

a já se přetvařovat nechci.

JUANA

Že se tady s vámi zdržuji, už dávno jsem měla mít koupené

líčení a šminky pro mou paní Rosalindu.

LUCASO

Ach, Rosalinda. Jak malebně zní to jméno,

jako...., poraď básníku.

AMOR

Jako vlahý vánek, jenž opírá se do lesů,

jak malé vlnky, jež šplíchají se o molo.

LUCASO

Ano, přesně tak. -

                 Co dělá moje paní, Juano?

JUANA

To má být další váš hloupý žert?

LUCASO

Ne, já ji miluji a hodlám si ji vzít.

JUANA

To mi jsou teda zprávy. Víc by mě nešokovalo, ani kdyby mě chtěl Amor,

po tom všem, vyznat lásku. Amore, jistě ses snažil mi to říct, ale nevěděls jak.

AMOR

Z mé strany šlo opravdu jen o prostý žert.

Bůh a všichni svatí jsou mi toho svědky.

JUANA

Umělče a zabedněnče. -

Ví vůbec Rosalinda, že si tě bude brát, Lucaso?

Ví, nebo alespoň tuší, že ji miluješ?

Jseš si jistý alespoň v tom, že si všimla tvé pochybné existence?

LUCASO

Jen se mi všichni smějte, však uvidíte.

JUANA

Jdu za ní. Mám ji pozdravovat od toho Lucasa, kterého nezná?

LUCASO

Čert tě vem, žárlivá ženo. (Juana odchází.)

Amore, řekni mi na rovinu, mám já u Rosalindy vůbec šanci?

AMOR

Mám říct ti věc, kterou si může jen Bůh přečíst z knihy osudu,

kde jest  zapsána nesmazatelným písmem?

Chceš toho po mně moc.

LUCASO

Lepší, než kdybys řekl taky ne.

AMOR

Jak bys zhodnotil můj skvělý kompliment.

LUCASO

Mít já tvé nápady, Amore, tak si pískám.

Až na ten dovětek ohromné -

žádná jiná není tak nádherná jako vy - jen jedna.

Už jsi ji měl omotanou kolem prstu a takhle hloupě si to zkazíš.

Kdo je, proboha, ta tvoje jedna?

AMOR

Ta, která předčí všechny ženy světa,

ta, nad kterou již není, je tou mou jednou.

Má v sobě kus Madony a část z Venuše

       a přeci je obě naráz předčí.

LUCASO

Jak se jmenuje, kdes ji viděl? Mluv!

AMOR

Nemá jména; a žije toliko v mé hlavě a mých nekonečných představách.

Je mým neskonale krásným idolem.

LUCASO

Idol! Představa! Byť by byla tou nejneskonalejší kráskou, tak na ni zapomeň

a mysli na skutečné ženy. Idoly nejsou nikde jinde, než v našich hlavách

a v realitě se jich nikdy nedočkáme.

Žij a kašli na iluze!

AMOR

Však ona jediná mi dodává chuť a touhu žít. Ta víra, že se s ní jednou sejdu,

mě udržuje v tolik potřebné naději a tedy nad hladinou.

LUCASO

Budeš-li však i dál žít v iluzi, nenajdeš nikdy tu, která je tvému

idolu jen trochu podobna.

AMOR

Snad brzo řekneme si své.

LUCASO

Byl bych jedině rád, kdybych neměl pravdu.

AMOR

Ale možná ji přeci jen máš.

Třeba už opravdu nastala chvíle, kdy je potřeba stav věcí u mě změnit

a začít žít konečně ve správném stylu.

Ano, je již skutečně třeba opustit obrazy a verše, které tvořím,

a z nichž věčnost svého jména si slibuji

a jiným nástrojem se na další věky uchovat.

Och, Lucaso, já snad poprvé v životě toužím mít ženu.

LUCASO

Tak se mi líbíš - potěšil´s mě sám ani nevíš jak.

Já věděl, že jednoho dne zmoudříš .

To to ale trvalo. Teď ti jen nějakou najít podle tvého gusta.

AMOR

Pozítří, ten ples.

Tam bude pro mě jistě vhodná příležitost. A pro tebe též,

neboť bude uspořádán celý na počest dospělosti Rosalindy.

Půjdeme tam?

LUCASO

Samosebou. Já za Rosalindou a ty za svým idolem,

tvou neskonalou kráskou.

AMOR

Mám ti poděkovat teď nebo až se dostaví první kladný výsledek?

LUCASO

Své díky si šetři na dobu, až potkáš nějakou krasavici.

AMOR

Vděčný ti za tu touhu, kterou si ve mně probudil, ale budu.

LUCASO

Konečně Amor. Konečně ti můžu říkat Amore po právu. Ach, Amore.

AMOR

Příteli.

Z hostince vychází Don Armando a jeho doprovod.

DON ARMANDO

Dosyta jsem se napil vína, dosyta jsem se najedl vína.

Nádherná země, podle té milé a příjemné hospůdky.

Tady bude moje nové království. Dál ani krok.

FELICITA

Zde zůstat nemůžeme, je to moc blízko.

Musíme ještě trochu na sever.

DON ARMANDO

Tady a basta. Líbí se mi tu a nikam dál nechci. Takový rozmilý horský

kraj, jaký se mi tu rozprostírá před očima, jsem neviděl nikde u nás ve

Španělsku.

FELICITA

Rozmilý horský kraj? Odkdy tobě šlo o přírodu?

Víno ti tady zachutnalo, to je proč se ti nechce odtud pryč.

LUCASO

Přátelé, cizinci, dovolte nám, abychom vás uvítali v našem

malebném městečku Frontiére.

Mne říkají už od narození Lucaso a toto je můj přítel Amor.

AMOR

Rovněž od narození.

DON ARMANDO

Nechte si ty ceremonie, my už jsme zde uvítáni jednou byli.

FELICITA

Jednalo se o přijetí vskutku královské, ovšem vyřčené z úst místního řezníka.

LUCASO

Snad napravíme městskou reputaci, když se vám za tuto nemilou nepříjemnost

co nejsrdečněji omluvíme.

DON ARMANDO

To víno vaše město omluví ze všeho.

Jaktěživ jsem nepřevaloval po jazyku lepší odrůdu, co do jakosti.

Však ani do množství mu není radno co vytknout. Tady se s vínem nešetří,

zde teče tento božský mok proudem rychleji, než voda.

AMOR

Vy jasným důkazem jste toho, že jest, co jste řekl, pravdou.

Jistě cestujete z daleka, dle prvního dojmu bych vás hádal na šlechtice,

leč nemáte koní, tudíž asi nepříslušíte k tomuto stavu. Nebo se snad mýlím?

FELICITA

Máte bystrý úsudek, mladíku. Jsme vskutku šlechtici, až z jihu Španěl.

V poslední době nám však nepřálo štěstí...

DON ARMANDO

To nám opravdu ani chvilku nepřálo.

Jsme na cestě za naší sestrou, která se provdala na sever Francie.

Před týdnem jsme obdrželi doporučený list, v němž stálo, že vážně

ochořela a chce nás ještě naposledy vidět. Tudíž jsme vyjeli.

AMOR

To však nevysvětluje, proč nemáte koně, na nichž byste tu vzdálenost urazili.

FELICITA

Kdybyste věděl, kde všude jsou naše koně...

DON ARMANDO

Neštěstí stíhalo neštěstí a my postupně o všechny ty dobrácké němé tváře

nadobro přišli. Nebudu vás sužovat našemi útrapami, jistě svých máte dost.

LUCASO

A jejej, ještě víc, než dost. -

Tak mě tak napadá, jen čistě sporadicky, jestli náhodou nechcete zavést

ke starostovi. My jsme s ním totiž zadobře. Jistě by vás přijal s otevřenou

náručí.

AMOR (k Lucasovi)

Co to plácáš? Vždyť je to holý nesmysl.

LUCASO (k Amorovi)

Ale také nejlepší způsob, jak se dostat k Rosalindě ještě dnes. -

(všem) Co na to říkáte?

DON ARMANDO

K starostovi? -

Sám jsem vás chtěl požádat o totéž. Kdysi jsme totiž byli velmi dobrými

přáteli. Rád bych starouše zase viděl.

AMOR

Jestli jste byli skutečně přátelé, pak si jistě vzpomenete, jak se jmenuje

a něco málo o něm se vám dozajista také vybaví.

LUCASO

Amore!

AMOR

Nerad bych přivedl do jeho domu vetřelce, pochopte.

DON ARMANDO

Chápu. - Na hranicích byli lidé vždy zvlášť opatrní. -

Jestli mě paměť neklame, jmenuje se váš pan starosta Marais, Pierre Marais.

Má dvě dítka; chlapce a dceru.

LUCASO

Rosalindu.

DON ARMANDO

Naposledy jsem je ovšem viděl  před drahnou dobou,

když byla ještě ratolestmi.

LUCASO

Vidíš, Amore, tvé obavy se ukázaly být liché. -

Pojďme, ať tam jsme ještě před obědem.

DON ARMANDO

Jste laskav a za prokázané služby se vám někdy odvděčím.

Proč však tak kvaltujete, vždyť vám nestačím.

LUCASO

Láska mě žene vpřed.

Odchází Lucaso a za ním don Armando.

FELICITA

Zde líbit se mi jistě nikdy nebude.

Odchází Felicita.

AMOR

Hrom aby vzal Lucasa. Chápu, je zamilován, ale musí proto dělat samé

skopičiny. Za tohle nás nechá starosta určitě vypráskat. Vedeme mu

do bytu nějaké pochybné existence, možná větší ubožáky, než jsme my sami.

Šlechtici. Phe. Ani slova jsem jim nevěřil. -

Ach, ta láska, dělá si z lidí jen svoje otroky.

Snad se mi vyhne. Ona mně možná, však já jí asi ne.

Odejde.